Šli dlouho nekonečným labyrintem chodeb, vyhloubených v měkké skále. Tu horninu znal, stačilo přitlačit na klíč od bytu a ze stěny se sypal jemný písek. Potom vešli do jiného systému. Tady netvořila stěny chodeb skála, ale zeď z kamenných kvádrů. Ucítil odporný zápach a pochopil. Šli stokou. Jeho průvodci jej přivedli k smrduté řece lidských odpadků. Zvedl se mu žaludek. Ne! chtěl říci, ale oni do řeky vstoupili a jejich mlčení bylo silnější než hrozby. Ticho, čvachtavé zvuky kroků, plesknutí potkaního těla o mazlavou hmotu na hladině. Pavlovy šaty nasáklé špínou se mu lepily na kůži. Obleky jeho průvodců zůstávaly netknuté. Chodbou, která se kolmo křížila s jejich, zahřměly výstřely. Pavel se přitiskl ke stěně a zíral na děsivý obraz před sebou. Viděl dva muže, běžící někam pryč. Měli v očích strach. Výstřel. První muž rozhodil ruce a padl na dno stoky. Druhý stačil uběhnout několik metrů, ale i jeho dostihly výstřely a padl. Za okamžik za nimi následovala trojice mužů s pistolemi v rukou. Zmizeli v chodbě a jejich kroky pohltilo ticho. Celý výjev trval několik okamžiků, ale Pavlovi se zdálo, že je to celá věčnost. Myslel si, že to byl sen, vydrážděná fantazie, ale když přišel na křižovatku oněch chodeb, uviděl dvě těla. Byla skutečná jako jeho strach. *** Přišli ke komínu, který je zavedl do vyššího patra podzemního systému. Muž s hvězdou vystoupil na žebřík jako první. Ostatní jej následovali. Byli teď velmi blízko světu nahoře. Pavel jasně slyšel ruch 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293478
na ulici, motory aut, dokonce zaslechl hlas kamelota, ale jeho průvodci šli dál a on s nimi. Možná jsem měl křičet, volat o pomoc, napadlo jej, ale nebylo by to marné? Nepohltil by můj křik podzemní tunel, plný špíny a rachot aut nahoře? Uklouzl na něčem slizkém a padl do splašků. Špína mu vystříkla až do obličeje a když hledal oporu pro ruce, aby se postavil, nahmatal něco slizkého a odporného. Jeho prsty opsaly tvar té věci a mozek informaci dešifroval. Pavel se opřel o stěnu a zůstal stát. Udělalo se mu zle. Bylo to dítě. Odhozený lidský plod. Podíval se na své ruce. Už se neudržel a začal dávit. Jeho průvodci čekali. „Vidíš? To jste vy, lidé, pyšní páni tvorstva! Dovedete zahodit i život, který ještě nezačal a proměnit ho ve smrduté bláto!“ řekl muž s hvězdou v místě srdce. Opět vykročili. Viděl nekonečnou řeku lidské špíny. Torzo člověka. Zbytky masa na lícních kostech, cáry šatů, černé vlasy, slepené špínou. Plíseň v očních důlcích a rezavý nůž v hrudi. Ucítil zápach petroleje. Ropná havárie, nebo jen týdenní očista rodinné felicie? A nevyjde to nakonec nastejno? Jedna cisterna s naftou koly vzhůru, nebo tisíc načerno umytých aut? Vůdce zamířil vzhůru. Ano, vzhůru! Pavel se zaradoval. Stoupal po dalším žebříku ke světlu a stále tomu nevěřil. Vždyť tam nahoře už je jen ulice! Město, které někdy proklínal, ale buď jak buď, bylo jeho domovem. Muž s hvězdou rozhrnul dlažbu nad sebou, jako by to byla hromádka písku na chodníku. Vzepřel se na rukou a postavil se na nohy. Ostatní jej následovali. Pavel se rozhlédl kolem a poznal, kde 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293478
jsou. Ocitli se někde na severní periférii. Byla to čtvrť feťáckých hospod a doupat, laciných bordelů a překupnických pelechů, tajných heren a bídy. Nikdo si jich nevšímal, nikoho nezajímali. Zmalovaná dívenka s nehezkou myší tvářičkou, pocákanou pihami, šlapala někam vzhůru příkrou ulicí. Šla za svými kšefty. Policajt, který ji míjel, ji pozdravil kývnutím ruky. Z hospody na rohu se s nadávkami vypotácel opilec a bezdomovci si v parku kolem sochy dávno zapomenutého básníka stlali lůžka pro dnešní noc. Na město padal soumrak a byl měkký a něžný jako mámina pusa na dobrou noc. Míjeli vysokou šedivou zeď s varovnými cedulemi. POZOR! VOJENSKÝ PROSTOR! VSTUP ZAKÁZÁN! Přes zeď se přehouplo několik vojáků. Půjdou utratit žold do hostince POD KAŠTANY. Naproti stála oprýskaná ohrada z vlnitého plechu. Mělo se tady stavět, ale kdosi bohatý zchudl a kdosi chudý zbohatl a získal moc a všechno bylo jinak. Zůstala jen ohrada a plevel, hromady materiálu a několik dřevěných barabizen. Vešli dovnitř škvírou, o které věděl každý pobuda. Pavel zahlédl v býlí dvě těla, spojená na cestě k vybití. Dívka byla nehezká jako celá tahle čtvrť a voják si ji bral bez něžných slov. V jednom dřevěném baráku viděli kruh tváří kolem svíčky. Stříkačka šla z ruky do ruky a ze žíly do žíly. Karty byly rozdány, ale mohl v této hře vůbec někdo vyhrát? Jinde se dva zloději dělili o kořist a domlouvali se, kam dál. V boudě na konci ohrady zahlédli mladého prostituta, objímajícího se s chlapíkem v plátěném saku. Ten elegán se sem vůbec nehodil. 100 Ukázka elektronické knihy