Šarlatová citadela
vzepjal se zaržáním k poslednímu skoku a dopadl na jižní břeh. Čaroděj se dal na útěk do rozlehlých pastvin a v jeho stopách se mlčky hnal rozzuřený král mávající těžkým mečem, jehož čepel značila cestu krvavými krůpějemi. Hnali se dál a dál, kořist a lovec, a i když ze sebe černý hřebec vydával všechny síly, nebyl s to zkrátit čarodějův náskok ani o píď. Prchali krajinou zalitou paprsky nízkého, zapadajícího slunce, p lnou klamných stínů a tajemného pološera, a v dáli za nimi pomalu utichal hluk vraždění. Pak se na nebi objevila malá tečka a ta se postupně zvětšovala do podoby obrovského orla. Orel se jako blesk snesl z nebe a zaútočil přímo na hlavu Tsothova zvířete. Podivný kůň se vzepjal a shodil svého jezdce. Tsotha se zvedl a postavil se svému pronásledovateli. Jeho oči se podobaly očím šíleného hada a tvář měl vztekem a zlobou znetvořenou k nepoznání. V každé ruce držel jakýsi lesklý předmět a Conan věděl, že v těch věcech se ukrývá smrt. Král sesedl a vykročil ke své kořisti. Zbroj mu tiše zvonila, čepel meče držel vysoko. „Tak se znovu setkáváme, čaroději!“ ušklíbl se jízlivě. „Nepřibližuj se!“ zaječel kouzelník jako vzteklý šakal. „Spálím ti maso na kostech. Mě nemůžeš porazit, a i kdybys mě rozsekal na kusy, zbytky mého těla se zase spojí a budou tě pronásledovat, dokud tě neuštvou k smrti! V tom má prsty starý Pelias, to je jisté, ale zahubím vás oba! Jsem Tsotha, syn…!“ Conan zaútočil, oči stažené v ostražité štěrbiny, a meč zableskl vzduchem. Tsotha rychle napřáhl ruku a král se bleskem sehnul až k zemi. Něco mu proletělo kolem hlavy, vybuchlo za zády a speklo písek v záblesku pekelného ohně. A než stačil Tsotha hodit kouli, kterou držel v levici, proťal mu Cimmeřanův meč tenký krk. Čarodějova hlava odletěla z ramenou v oblouku tryskající krve, černě oblečené tělo se zapotácelo a opilecky svezlo k zemi. Tmavé oči 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293336
robert ervin howard uťaté hlavy se však upíraly na Conana s neztenčenou nenávistí, rty se příšerně kroutily a ruce bezhlavého trupu šmátraly okolo, jako by se pokoušely najít svou hlavu. Najednou se ozvalo hlasité zapleskání křídel a něco se spustilo z oblohy – orel, který zaútočil na Tsothova koně. Mohutné drápy sevřely uťatou hlavu a pták se vznesl do výšky. Conan zůstal stát jako ochrnutý, protože z orlího hrdla zazněl výbuch lidského smíchu a ten hlas patřil čaroději Peliovi. Pak se odehrála další příšerná věc. Bezhlavé Tsothovo tělo se zvedlo z písku, slepě napřáhlo ruce a potácivým krokem se na nejistých nohou rozběhlo směrem, kterým mizela letící tečka. Conan stál jako zkamenělý a užasle celou scénu sledoval až do té doby, kdy mu potácející se tělo zmizelo v nachovém soumraku barvícím luční trávu. „U Croma!“ pokrčil mohutnými rameny. „Svrab a neštovice na tyhle války čarodějů! Pelias mi sice opravdu pomohl, ale nezlobil bych se, kdybych ho už nikdy v životě neviděl. Dejte mi pořádný meč a pořádného nepřítele, abych měl čepel kam vbodnout! Proklatě! Co bych teď dal za džbán vína!“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293336
Hodina draka Hodina draka je jediným Howardovým románem o Conanovi. Původně byla napsána začátkem roku 1934 pro britské nakladatelství, které však zkrachovalo ještě před jejím vydáním. Nakonec byla otištěna v časopise Weird Tales v pěti částech vydaných mezi prosincem roku 1935 a dubnem roku 1936.
99
Ukázka elektronické knihy