CO MNE DNES ČEKÁ? Chci-li vědět, co mne čeká, měl bych zdvihnout zrak. Uvidím modré nebe? Temné mraky? Siluety bitevníků? Budou padat kapky deště, nebo pumy zápalné? Chci-li vědět, co mne čeká, měl bych nastavit dlaň. Pohladí ji mírné slunce? Kapka deště ozdobí? Vzplane plamenem fosforu? Bojím se vědět, tak nedívám se vzhůru. Jen se v duchu ptám. Potkám tě dnes tak jako včera? Nebo budu tvůj dům cihlu po cihle přerovnávat, abych tě pod nimi našel rozbitou?
[ 103 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293333
ROVNOVÁHA Nenechám se zatahovat do omezených debat. Pozornost na sebe nepoutám, dbám fází luny, neruším mír zemřelých, srdce z hrudi si nevyjímám. Cestou přes poušť ke studni se neohlížím. Ve správný čas rozpouštím se v páry, ve správný čas z par v kapalinu se srážím. Ve správnou hodinu se ochlazuji, ve správnou ohřívám. Nebilancuji, balancuji. Soustředěně držím se vratké stopy božího blesku v prázdnotě nekonečna. Dbám rovnováhy.
[ 104 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293333
KRABAT PÍŠE BÁSEŇ Vyňal jsem papír z psacího stroje, v záhlaví listu tři rzivé skvrny. Zbytek jak mramor bílý, jen šedá nitka tu a tam. A dole u levého okraje také nitka modrá, která do tohoto archu jako by nepatřila. A přes to všechno černá slova, litery do listu vhloubené neklidných prstů náhodnými údery. Vzkaz kladu na stůl, ať ho přečte, kdo má si přečíst. Já sám nemohu, já se těch písmen bojím, jsem špatným učedníkem. Skutečný mág je pouze ten, kterého jeho kouzla nezničí. Mne ale dosud vlastní slova bolí. Až budu jednou velký čaroděj, jistě sám skloním se před silou vlastní věty,
[ 105 ] Ukázka elektronické knihy