Víš, Eli, tehdy mi plně nedocházelo, že babička znamenala ochranný nárazník před mámou. Už jsem to jednou zmínila. Máma babičku respektovala, před ní si netroufala jednat se mnou tak jako doma. A když babička řekla „tak ji nech být“, máma ji poslechla. V dospělosti jsem začala chápat, že babička si problémy, které byly ve vztahu mezi mámou a mnou, musela alespoň částečně uvědomovat; do jaké míry, to už asi nikdy ne zjistím. Možná se mě snažila ochránit. Jak tím, že mámu tro chu korigovala, tak i tím, že si mě tak často brala k sobě na ví kendy. Muselo být těžké balancovat mezi loajalitou ke své dceři a vědomím, že ta dcera ubližuje svou výchovou svému dítěti. Ale bylo to za hluboké totality. Tehdy byly tolerované i brutální výprasky. Psychické poškozování matkou, která velmi pravdě podobně trpěla nějakou poruchou osobnosti, by asi žádný psy cholog neodhalil ani neřešil. A babičce jsem každopádně vděč ná za všechno, co mi dala. Za každou chvilku klidu.
a 98 b
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292937
XX. Po babičce – chatička, vši a další „všechno špatně“ Po babiččině pohřbu propadala máma střídavě záchvatům hysterie a sebelítosti. Od okolí očekávala soucit, empatii. Nebrala vůbec v úvahu to, že i holčička potřebovala truchlit. Nikdo jiný neměl nárok. Ve své sebestřednosti nekoukala napravo nalevo. Bylo to ještě horší než před babiččinou smrtí. Na holčičce nezůstávala nit suchá. Všechno dělala špatně, naschvál… Dostala se do takové otupělosti, že už jí to bylo vlastně úplně jedno. Neměla nic. Do třídy nezapadala, kamarády neměla, housle ji nebavily, s knížkami se musela schovávat, protože máma sledovala její volný čas ostřížím zrakem při svých nahodilých hysterických výpadech. Místo k babičce se začalo jezdit na chatičku – do malé montované stavbičky, kterou rodiče nechali už rok předtím vybudovat na babiččině velké zahradě. Jak holčička milovala ježdění k babičce, tak pobyt na chatičce nenáviděla. Jednak proto, že jí z těchto pobytů plynula řada povinností – pletí záhonů, zalévání skleníku, sklízení rybízu, pomoc při zavařování, zatápění v kamnech, mytí nádobí v mastné vodě (voda se musela přinášet od pumpy a ohřívat na kamnech) a tak dále a tak dále. Některé ty činnosti by byly holčičce tolik nevadily, ač jí dávaly méně prostoru pro čtení, ale nejhorší bylo, že se téměř všechny odehrávaly pod máminým dohledem. Zahrada zas tak velká nebyla, pro namátkové kontroly tam byl velký prostor a máma nesnášela, když byli holčička nebo táta chvilku v klidu. Na to, aby konali nějakou a 99 b
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292937
bohulibou činnost a neflákali se u toho, co je bavilo, tj. u knížek, dohlížela jako přehnaně motivovaný dozorce na plantážích… Nejhorší bylo, že holčička pořád poslouchala, jaké má štěstí, že může s rodiči jezdit na chatičku. Ona přitom záviděla všem dětem, které trávily víkendy normálně doma. Chtěla si v sobotu večer číst, chtěla se v neděli ráno dívat na pohádky… Ale její představa o víkendu nebyla důležitá. Vždyť nikdy nebylo důležité, co holčička chtěla nebo co si myslela. Už nebyla malá. Necítila se dobře. Pořád v noci nespala. Nebyla v klidu. Okusovala si nehty až do masa. Hrála si s vlasy. Už nedokázala ani v klidu koukat na televizi. Pořád si u toho s něčím hrála. Rodiče ji věčně okřikovali. „Proč jsi taková nervóza,“ říkala jí máma nespokojeně. Jediné, u čeho vydržela v klidu, byly knížky. Ale ani s jejím čtením nebyla máma spokojená. Pořád ji od něj pod různými záminkami vytrhovala. „Stejně je ti to k ničemu, to tvoje čtení. Stejně z toho nic nevíš!“ vysmívala se jí máma. Nikdy nebyla moc pořádná a teď jí na vzhledu úplně přestalo záležet. Její vzhled byl přece od začátku záležitostí její mámy… To ona ji oblékala do šatiček a svetříčků a česala jemné, hladké, klouzavé vlásky do pevných tahavých culíčků. To ona jí culíčky zdobila silonovými mašlemi. Až o dost později holčička zjistila, že máma kopírovala módu, která v té době frčela u ruských školaček. Ale když bylo holčičce deset let, přinesl brácha ze školky vši. A holčička je od něj samozřejmě chytila. Když to máma zjistila, propadla ještě intenzivnější hysterii než obvykle. Nedbala na protesty a pláč a okudlala holčičku stejně jako bráchu. Na kluka. A pak plačící a ponížené holčičce umyla nemilosrdně a skoro do krve hlavu pod kohoutkem. Samozřejmě a 100 b
Ukázka elektronické knihy