NAIMA SIMONEOVÁ
„Děkuju,“ vypravila ze sebe a neviditelně sebou cukla, když si uvědomila ochraptělost ve svém hlase. Joshua přikývl. Zjevila se u nich obsluha z parkoviště a Joshua jí podal papírek. Když mladík odkráčel, obrátil se opět k Sophii a zastrčil si ruce do kapes kalhot. „To odcházíte ještě před koncem?“ zaburácel. „Udělal nebo řekl Christopher Harrison něco, co vás přinutilo k předčasnému odchodu?“ „Ne,“ odpověděla Sophie a zavrtěla pro zdůraznění zprudka hlavou. „Choval se slušně. Jsem jenom… unavená. A mám před sebou čtyřicet pět minut v autě.“ „Vy budete řídit?“ „Althea mi objednala taxík.“ Joshua neodpověděl, ale sevřel svá smyslná ústa. Podobně zareagoval na jméno šéfredaktorky ráno. Jako by mu vadil už jeho samotný zvuk. „A co tady děláte vy?“ zeptala se Sophie a ohlédla se přes rameno směrem k muzeu. „Podle toho, co jsem viděla, jste se dobře bavil.“ A tím „dobře bavil“ myslela urostlou, nádhernou rudovlásku, vedle které seděl při večeři. Když si vyzvedávala v šatně pléd, nemohla si nevšimnout, že Joshua stojí na okraji tanečního parketu a rudovláska se na něj lepí jako vosa na med. Panebože, Sophie zněla sama sobě jako potvora. „Vy jste mě pozorovala, Sophie?“ snížil Joshua hlas do hříšného zašeptání, které pohladilo Sophii po kůži jako hedvábný kouř. „Pozoroval jste vy mě?“ opáčila podobným tónem. Zůstali se na sebe dívat a vibrovala mezi nimi výzva. Vzduch zhoustl napětím vycházejícím z jejich těl. „Pojeďte ke mně domů.“ Sophii ta žádost podmalovaná rozkazem vyrazila dech. Sevřela kolena, ale to jí pomohlo jen k tomu, aby se neskácela k zemi. Neuchránilo ji to před 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292874
PRVNÍ HŘÍCH
nevírou a šokem. Zamrkala, vykulila oči a rozevřela ohromeně rty. „Prosím?“ vydechla. „Pojeďte ke mně domů,“ zopakoval Joshua s lehkou netrpělivostí, ve které zaznívaly frustrace, hněv a překvapení. Ale ne na adresu Sophie. Spíš jako by tyhle pocity směroval na sebe. „Odvezu vás do Falling Brook, ale pojeďte nejdřív ke mně. Potřebujeme místo, kde bychom si mohli otevřeně popovídat… v soukromí.“ „O čem?“ zeptala se Sophii se srdcem bušícím až v krku. „O záležitosti, která je jenom mezi námi dvěma,“ odpověděl Joshua s úmyslnou mlhavostí. Přesně, jak Sophie čekala. Přímo před Guggenheimovým muzeem na rušné manhattanské ulici, kde chodila po chodníku spousta lidí, nemohl být konkrétnější. Zkoumavě se na něj podívala a sevřela kabelku pošitou flitry. Sama s Joshuou. Patrně hodiny. Její mozek a zdravý rozum se vzpíraly. Nepřipadá v úvahu. Když spolu byli naposledy jen kousek od hlavní třídy, předvedl, k čemu mu příroda nadělila ústa. Aby se s nimi miloval. Co se stane mimo pohledy zvědavých očí? Udělá z ní bezmocnou figurku? Vsadila by se, že právě k tomuhle dojde. Ten chlap je její slabina, puklina v brnění chránícím jak její profesní, tak i osobní život. Bylo by šílenství, kdyby si ho pustila k tělu a dovolila mu, aby to brnění ještě víc poškodil. Přesto… Sophie se mu zadívala upřeně do očí. A mále uhnula před chladem, který se v nich zračil. Na poslední vteřinu však spatřila stín potřeby a… osamělosti. U obrubníku zastavil mladík z garáže, v elegantním černém sporťáku. Sophie se v autech sice moc nevyznala, ale tušila, že je to Aston Martin. „Pojeďte ke mně,“ zamumlal Joshua a natáhl ruku. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292874
NAIMA SIMONEOVÁ
Sophie zírala fascinovaně na jeho dlaň a pociťovala zároveň touhu s úzkostí. Ano, chtěla ho, proč by si měla nalhávat opak, když to bylo tak jasné? Nehodlala se však nechat řídit tělem. Tyhle časy pominuly. Pokud si chce Joshua promluvit o pomoci, kterou mu nabídla v záležitosti s otcovstvím, nemůže to udělat tady na chodníku, kde by ho každý slyšel. V Sophii se probudilo srdce reportérky. Joshua už jednou ochotný k neoficiálnímu povídání, tak bude třeba souhlasit a poskytne jí rozhovor, který odmítl dát k prvnímu článku. Termín odevzdání navazujícího se rychle blížil. Anebo se jen snaží ospravedlnit sama před sebou, proč přistupuje nemoudře na jeho pozvání. „Dobře,“ pravila tiše a přijala nabízenou ruku. „Ale jen na pár hodin.“ Joshua přikývl a bez jediného slova ji odvedl k přistavenému autu. Během chvilky byla zabořená do hříšně luxusního koženém sedadla a Joshua seděl za volantem. Když se odlepil od chodníku a splynul s poměrně řídkým proudem aut, nezbylo jí nic jiného než obdivovat, jak dobře řídí. Těsně pod pupíkem se jí rozlil tepavý žár. Pokud nějaký muž ovládá s takovouto suverenitou raketu vážící dvě tuny, kolik námahy by vynaložil jinde? Nebo… jak by to vypadalo, kdyby ztratil vládu nad vozidlem? Do toho ti nic není, napomenula se Sophie přísně. Obrátila pozornost k telefonu a odvolala objednaný taxík. Pak se opřela a vychutnávala pětačtyřicetiminutovou jízdu do Falling Brook. Joshua se jen párkrát zeptal, jestli jí není moc velká zima nebo horko, a jinak probíhala cesta v tichosti. Slov však nebylo zapotřebí. Pronikavé napětí v autě hovořilo vlastní řečí. Když parkovali v podzemní garáži vysokého cihlového domu, chvěla se doslova námahou, jak bojovala 100 Ukázka elektronické knihy