PIPPA ROSCOEOVÁ
tmavých vousech, překvapená jejich jemností. Hleděli jeden druhému očí a oba ztěžka dýchali, jako by právě uběhli maraton. „Potřebuješ to. Já to potřebuju,“ vydechla těsně před tím, než mu vklouzla rukou za krk a přitáhla si ho k sobě. „My to potřebujeme.“ Jakmile se ho dotkla rty, Matthieuovu mysl i srdce pohltila naléhavá potřeba. Možná mu nabídla alternativní pohled na to, jak ho vidí tisk, ale jeho pohled na ni se nikdy nezměnil. Byla neodolatelná. Hebká a mokrá pokožka, plné rty. Chtěl to. Všechno. Opíral se o chladný beton a začal hodovat, jazykem se ponořil hluboko do jejích úst a občas ji jemně kousl. Visela mu kolem krku a tiskla se k němu stejně pevně jako on k ní, až jí trupem drtil ňadra i vystouplé bříško. Přesto se ale držel zpátky, zapřený o zeď, a nadšeně přijímal jen to, co mu ústy a dotekem nabízela. Přísahal by, že se celý chvěje bojem mezi zdrženlivostí a touhou po něčem víc. Celý měsíc se přesně tomuhle vyhýbal. Vyhýbal se jí. Ne proto, že by ji nechtěl, ale protože ji chtěl tak moc. Protože po ní toužil s tak ryzí potřebou, až hrozilo, že ho to zničí. Jenže po dnešku, po všech těch emocích vytažených na povrch jak novináři, tak tou malbou, už nebyl dost silný, aby si to odepřel. Aby jim to odepřel. Ať se propadne, jestli si nevezme cokoliv, co mu nabízí. „To dítě?“ zeptal se na poslední překážku, než povolí svá stavidla. „Bude v naprostém pořádku,“ ujistila ho a vtiskla mu další polibek. Byla to ta nejkrásnější věc, jakou kdy slyšel. Odtáhl se a sundal jednu ruku ze zdi, aby ji mohl obejmout a přitáhnout si ji k sobě. „Pořád máš na sobě šaty.“ „A co s tím hodláš dělat?“ vydechla a nijak se 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292852
ZVÍŘE Z LUCERNU
s ním nepokoušela koketovat. Spíš jako by ho vyzývala a mlčky mu dávala jasný příkaz. Chtěl zavrčet a začít se bít do prsou, ne jako zvíře, kterým podle ní nebyl, ale jako neandertálec, ve kterého ho pomalu měnila. Chtěl je z ní servat, ale nakonec jen sundal druhou ruku ze zdi a sevřel v pěsti látku na jejím stehně, až z ní vytryskla voda. Pak ji pustil a natáhl se po tom, co skutečně chtěl. Ji. „Otoč se,“ přikázal jí. S pohledem plným chtíče ho poslechla a naklonila hlavu ke straně, aby si přehodila vlasy přes rameno. Prsty nahmatal zip přesně uprostřed jejích lopatek a pomalu ho stahoval dolů. Vodou nasáklá látka se sama rozevírala jako motýlí křídla a odhalovala nádhernou křivku páteře. Nedokázal odolat, aby po ní společně se zipem neklouzal prsty. Zachvěla se a on okamžitě chtěl víc, a tak ji začal líbat na nahé kůži a užíval si každý přibývající centimetr. Jakmile se blížil ke konci, přesunul druhou paži na její ňadra a měl pocit, že drží v rukou tu nejvzácnější věc na světě, které nebyl a nikdy nebude hoden. Prohnula se v zádech, jako bych chtěla víc, a on už jí to nedokázal dál odpírat. Pomalu ji obrátil čelem k sobě a zadíval se do těch tmavě hnědých hlubin, které ho propalovaly s takovou intenzitou, až to cítil hluboko v sobě. Fascinovaně sledoval, jak zvedá ruce, stahuje si šaty z ramen, a ty padají k jejím nohám. A najednou před ním stála jen v kalhotkách a voda jí stékala ve stříbřitých stružkách po nádherně smetanové pokožce. Natáhla se a jemně si položila jeho ruce na břicho. Matthieuovy myšlenky se v tu chvíli roztříštily mezi pevné a podivně tvarované křivky jejího těla a fakt, že se pod nimi skrývá jejich dítě. V bezpečí Mariina těla, ale milované oběma. Bál se, že má moc velké dlaně. Ona i dítě byly tak malé. Maria se usmála, jako kdyby mu dokázala číst v mysli. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292852
PIPPA ROSCOEOVÁ
„Teď ho chráníme oba,“ zašeptala do proudu vody. Přemýšlel o tom, jestli je špatné chtít s ní provádět tak živočišné věci, když je těhotná? Od toho incidentu s Clarou věřil, že intimita se musí obejít bez emocí, bez očekávaní naděje nebo zrady, a musí vycházet čistě jen z oboustranné touhy – bez odsuzování a jakéhokoliv nátlaku. Ale tohle? Ten pocit spojení s vlastní ženou hrozil, že ho srazí na kolena. Protože najednou na jeho potřebách a chtíči nezáleželo – důležitá byla jedině Maria a to, po čem toužila, a jak by jí to mohl dát. Když za ním vešla do sprchy, chtěl pouze zapomenout na dnešní večer a ponořit se do smyslného uspokojení, které by mu vymazalo veškeré myšlenky z hlavy, ale teď? Teď mu bylo jedno, jestli z něj bude příštích dvacet let emocionální troska. Chtěl jenom splnit každičké její přání a touhu a přidat k tomu i něco navíc. Zahákl palec za okraj kalhotek a pomalu jí je stahoval dolů přes stehna až ke kotníkům. Jednou rukou ji popadl za zátylek a přitáhl si ji k polibku, zatímco druhou jí vklouzl mezi nohy. Tiše mu zavzdychala do úst a on chtěl víc. Chtěl ji slyšet sténat a křičet rozkoší. Téměř okamžitě trhla boky a vtiskla se mu do dlaně. Třásla se vzrušením skoro stejně jako on. Zaklel, protože byla tak blízko orgasmu, až se bál, že by ho mohla strhnout s sebou. Tvrdou erekcí se znovu a znovu otíral o její podbřišek, zatímco její steny nabývaly na síle a naléhavosti. A pak začala mluvit, žadonila a prosila a on jí chtěl snést modré z nebe. Klesl na kolena a popadl ji za zadeček, který mu tak nádherně pasoval do dlaní, že si to ani nedokázal představit. Jazykem následoval pohyby palce přes klitoris a opět tiše zaklel, když si připlácla ruku na pusu a tlumeně vykřikla. Znovu a znovu ji nemilosrdně hnal málem až na samý okraj, protože potřeboval, aby byla stejně ztracená jako on. 100 Ukázka elektronické knihy