SHARON KENDRICKOVÁ
spodní prádlo se válelo vedle nepohodlných bot na vysokém podpatku, které ze sebe s úlevou skopla. Zůstala uvězněná v ložnici Salvatoreho di Luky, bez jediného vhodného kousku oblečení, ve kterém by se mohla vrátit do své vilky, přes dům hemžící se zaručeně zaměstnanci. Lina popadla kobaltově modré šaty a rychle je zase odložila. V tomhle se nemůže promenádovat v jasném slunečním světle. Bezradně se rozhlédla, s nadějí, že by si mohla půjčit něco od Salvatoreho. Po krátkém pátrání se jí podařilo najít kalhoty na běhání a vybledlé tričko se jménem jakési hudební skupiny, o níž nikdy neslyšela. Kalhoty i tričko jí byly příliš velké, ale alespoň nepůsobily jako pěst na oko. Lina si ohrnula nohavice, posbírala své oblečení a zastrčila si ho do podpaží. Tichounce otevřela dveře ložnice, vykoukla ven a zaposlouchala se. Zachytila tiché bzučení vysavače, ale ozývalo se z takové dálky, že usoudila, že nic nehrozí. Vydala se neslyšně chodbou, bosá po vyběleném dřevě. Dostala se téměř až k hlavním dveřím, když ji pozdravil dokonalý anglický hlas. Lina málem proletěla stropem. „Dobré jitro, slečno Vitaleová.“ Lina nasadila strnulý úsměv, otočila se k Henrymu v šedivých kalhotách s jemným proužkem a v čemsi, co vypadalo jako černý frak, a již po několikáté ji napadlo, jaké musí být komorníkům v takovém počasí horko. „Dobré ráno, Henry.“ „Přejete si snídani? Kuchař právě dopekl sladké pečivo, rýžový nákyp a…“ Henry se decentně odmlčel a Lina navzdory tomu, že neměla nejmenší zkušenost s podobnými situacemi, přesně pochopila, co tím chce říct. Kuchař obvykle připravuje šéfovým milenkám 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292848
SICILIÁNSKÁ POPELKA
opulentní snídani, které se podává v jedné z jídelen. Nebo že by se podávala dokonce na terase? Mdle se pousmála. „To není nutné, děkuju. Mám něco u sebe ve vilce.“ „Jste si skutečně jistá?“ „Ano, jsem si jistá.“ Lina se vypjala v ramenou. „Děkuju, Henry.“ „Jak si přejete, slečno Vitaleová.“ Lina prošla zahradou, kde se činila armáda pracovníků. Zastřihávali keře, zalévali květiny a sekali trávník. Lina viděla, jak se za ní otáčejí, a rozhořčila ji nespravedlnost celé situace. Dokázala by spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát strávila noc s milencem, a přesto již podruhé procházela následující ráno uličkou hanby. Přitom se neměla za co stydět. Sice se netěšila stejnému společenskému postavení jako Salvatore a neměla jeho majetek, ale minulou noc si připadala jako rovná s rovným. Salvatore se chvěl, když se jí dotýkal. Téměř bezmocně zasténal, když do ní vstoupil. A když mu potom zasypávala hruď drobnými, něžnými polibky, zaburácel tiše smíchy, namotal si na prsty pramínky jejích vlasů a pověděl jí, že je krásná. A pověděl to způsobem, že si skutečně připadala krásná. Ve vilce se rychle osprchovala, oblékla se, vylovila tři po domácku vyrobené kabelky, které si přivezla ze Sicílie, a uložila je do plátěné kabely. Pak vyšla z vilky a za pomoci telefonu vykročila směrem k ateliéru Sieny Simonové. Našla ho překvapivě lehce – ve velkém domě v hezké ulici lemované stromy. Uvnitř ji přivítalo důmyslné osvětlení zaměřené na výstavu nejznámějších modelů slavné návrhářky, všechny zavěšené na neskutečně vysokých a hubených figurínách. Rozlehlý prostor doplňovaly věšáky a různě vysoké skleněné police s ručně vyrobenými botami a velkým 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292848
SHARON KENDRICKOVÁ
množstvím nádherných šperků. Ze všeho vyzařoval nádech drahého luxusu a Lina si ve svých obyčejných bavlněných šatech připadala dost nepatřičně. Ten pocit se ještě zvýšil, když k ní vyrazila nádherná prodavačka, ve tváři lehce pobavený úsměv, jako by až tak úplně nevěřila, že je Lina potenciální zákaznice. Což samozřejmě nebyla. „Můžu vám nějak pomoct?“ „Doufám, že ano. Hledám Sienu Simonovou.“ Prodavačka se zatvářila ještě víc pochybovačně. „Máte s ní domluvenou schůzku?“ „Potkala jsem se s ní včera večer na plese a paní Simonová řekla –“ „To je v pořádku, Tiffany,“ ozvalo se protáhlým americkým přízvukem a zezadu z obchodu se vynořila postava v krémové barvě typické pro Sienu Simonovou, na podpatcích popírajících veškeré zákony gravitace a s těsným náhrdelníkem z perel velikosti racčích vajec. „Požádala jsem Nicolinu, aby se u mě dneska stavila,“ řekla Siena a usmála se. „Ráda vás vidím, Nicolino. Přinesla jste něco ze svých výrobků?“ Lina ukázala značně nesměle tašku s kabelkami. „Mám je tady.“ „Výborně. Nechcete zajít ke mně do kanceláře? Požádám Allegru, aby nám uvařila kávu.“ Lina přikývla. „Moc ráda.“ Následoval rozhovor, který byl sice náročný, ale Lině kupodivu přinesl i největší uspokojení, jaké kdy v životě poznala. O hodinu později odcházela s pocitem probouzejícího se nadšení. Když jí Siena oznámila, kolik by si mohla za své malé kabelky účtovat, skácela se málem k zemi a okamžitě souhlasila, že jich vyrobí, co nejvíc bude v jejích silách. Měla práci – svým způsobem. Je to první krok na cestě k nezávislosti? 100 Ukázka elektronické knihy