Potřásla blyštivými vlasy. Podařilo se jí si na tento večer půjčit šaty od Schiaparelli. Byly z taftu a měly po stranách drobná vyztužení s chytře zakřivenými vycpávkami v bocích. Byly tmavomodré, zelené, oranžové a bílé; květovaný vzor evokoval tichomořské ostrovy. „Tak krásné šaty jsem snad v životě neviděl,“ řekl. „Schiaparelli,“ odpověděla. „To jsou ty, co si je půjčujete mezi sebou?“ zeptal se. „Jak to víte?“ „Vypadáte nádherně,“ odpověděl. Pozvedla šustící sukni a odplula po schodech. Ach, dívky bez prostředků! Jelikož volební proslov dospěl ke konci, všechna rádia se na čas vypnula jakoby z úcty k tomu, co právě prolétlo vzduchem. Nicholas přistoupil k otevřeným dveřím od kanceláře. Byla pořád prázdná. Zezadu k němu přišla správcová, jež po dobu proslovu zběhla ze své varty. „Čekám ještě na slečnu Redwoodovou.“ „Prozvoním ji znovu. Určitě poslouchala projev.“ Selina hned přiběhla. Vyrovnanost tkví v dokonalé vyváženosti, v rovnomocném klidu těla i ducha. Sestoupila plavně po schodišti, takříkajíc ještě realističtěji, než po něm krátce předtím vyplula trudná obcovatelka s duchem Jacka Buchanana. Klidně by to mohla být táž dívka, vyplouvající
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292767
v schiaparelliovském šustotu hedvábí s lesklou přilbicí vlasů a plující dolů v úzké sukni s modrou, bíle tečkovanou blůzou, vlasy teď navršené do výše. Znovu započal tep obvyklých zvuků domu. „Dobrý večer,“ řekl Nicholas. A dny mé mdloba jala a do všech nočních snů tvé temné oko sálá a třpyt tvých kročejů – kde věčnost tančí stále v odlescích pramenů. „Teď to zopakuj,“ řekl Joannin hlas. „Tak pojď,“ řekla Selina a první vykročila do večerního světla jako závodní kůň do výběhu, majestátně povznesena nad všechny okolní zvuky.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292767
7 „Máš šilink do plynoměru?“ řekla Jane. „Vyrovnanost tkví v dokonalé vyváženosti, v rovnomocném klidu těla i ducha, v naprostém usebrání bez ohledu na společenské dění. Elegantní úbor, bezchybná upravenost i dokonalost v jednání společně přispívají k dosažení sebejistoty.“ „Máš šilink za dvě šestipence?“ „Ne. Ale Anne má klíček, kterým se dají plynoměry otevřít.“ „Anne, jsi tam? Půjčíš mi ten klíček?“ „Když ho všechny začneme používat moc často, tak se na to přijde.“ „Jen protentokrát. Musím pracovat hlavou.“ Hned rudý lístek spí, hned bílý zas. Selina, ještě neoblečená, seděla na okraji Nicholasovy postele. Dokázala se zpod řas dívat úkosem tak, aby opanovala situaci, která by ji jinak mohla oslabit. „Jak tady vydržíš žít?“ řekla.
100
Ukázka elektronické knihy