soud? … Můžou mě za to, co chci udělat, zavřít? přemítal s obavami. Co z tohohle bude… Necítil se zrovna nejlépe, avšak udávat své přátele, sousedy, spolužáky, to nikdy! Za žádnou cenu! … Pokusit se o to musí! Večer si dodal odvahy, sedl k telefonu a obvolal všechny své známé, kterým se nadšeně chlubil, že je ode dneška tajný agent. Jak předpokládal, jeho hovory byly odposlouchávány, nahrávány a poté vyhodnoceny. Na poradě se rozhodlo, že s takovým idiotem, který se dekonspiroval, spolupracovat nelze. Již nikdy potom o tajné službě neslyšel a měl svatý pokoj.
Kandidát Na stranické schůzi se projednávala potřeba rozšířit členskou základnu v podniku. Všichni se shodli, že vstup do strany nabídnou soudruhu Danovi, kterému nikdo neřekl jinak než Deny. Je to slušný člověk a dobrý pracovník, měl by být zajištěn jeho politický růst, zaznělo ve zdůvodnění. Získat jej za kandidáta dostal jako stranický úkol jeho vedoucí. Proto si ho nechal zavolat do své kanceláře. Nabídl mu kávu, kterou uvařila sekretářka, a s velkou vážností se ho otázal, zdali by nevstoupil do strany. „A do jaké?“ promptně odvětil Deny s naivním úsměvem. Vedoucí se na okamžik zarazil, načež se nechápavě zeptal: „Jak to, do jaké?“ „V naší republice existují přece tři politické strany organizované v Národní frontě,“ začal ochotně vysvětlovat Deny, „Československá strana lidová, Československá strana socialistická, Komunistická stra–“ „To vím taky, samozřejmě že mluvím o KSČ!“ utrhl se vedoucí. „Tam bych vstoupit nechtěl,“ zazněla přímočará odpověď. Svůj názor nezměnil, ani když mu vedoucí sliboval přidání platu a rychlý služební postup, a tak sezení skončilo bez očekávaného výsledku. Šéf se po dobu následujícího měsíce snažil s Denym ještě 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292728
několikrát na toto téma promluvit a vyzýval ho, aby si vše rozmyslel, ale reakce byla pokaždé stejná. Výsledkem bylo, že vedoucího kritizovali na stranickém výboru za to, že se mu nepodařilo získat nového komunistu, což ho značně rozladilo, a dal si Denyho znovu zavolat. Když přišel, už se s ním vůbec nebavil. Hodil před něj členskou přihlášku a rozkazovačným tónem, nestrpícím odmluvy, mu poručil: „Zítra mi ji přines!“ Deny poslechl a nazítří se opravdu dostavil do jeho kanceláře a v ruce pokorně nesl přihlášku do komunistické strany. Šéf zdvihl pohled od stolu a slavnostně zahlaholil: „No konečně, to to trvalo! … Gratuluju, soudruhu! … Tak tě mezi námi pěkně vítám!“ Nato vstal, natáhl ruku, aby novému kandidátovi strany potřásl pravicí, a koutky úst se mu roztáhly do širokého úsměvu. Nicméně pouze do okamžiku, než před něj Deny položil na stůl čistý formulář. „Jak to, že jste to nevyplnil?“ nechápal úplně zoufalý vedoucí, položil si ruku na čelo a sesul se na židli. „Říkal jste přece, abych ji jen přinesl, o vyplnění nepadlo ani slovo.“ Po této odpovědi totálně zdrcený vedoucí posléze pochopil, že veškeré jeho snažení je marné a že svůj stranický úkol nesplní.
Formulář Sedím na pravidelné poradě vedení hotelu, kde se projednávají úkoly týkající se jeho otevření. Náš právě postavený čtyřhvězdičkový hotel se bude otvírat již za několik málo měsíců. Trošku se nudím, protože jsou teď na pořadu otázky, které se mě netýkají. Z dlouhé chvíle pozoruji tváře přítomných. Na většině z nich je vidět únava. Rozjíždět provoz tak velkého hotelu není opravdu žádná maličkost. Ředitel (mimochodem, za čtyři roky emigroval) si odškrtl projednaný bod. A další věc: zajistit tiskopisy pro recepci a fakturaci. Hlásím se, že všechny návrhy vyhotovím. Ředitel je spokojen, ale ještě mě upozorňuje, že chce, aby na účtu hosta bylo v několika 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292728
jazykových mutacích poděkování za návštěvu. Asi to viděl někde v cizině. Přikyvuji, že to tak udělám. Za týden mám již hotov grafický návrh účtu a na něj dole, přímo na spodní okraj, do tří řádků umísťuji pět zdvořilostních frází: DĚKUJEME VÁM ZA NÁVŠTĚVU, MERCI DE VOTRE VIZITE, WE HOPE THAT YOU ENJOYED YOUR STAY, WIR HABEN ÜBER IHREN BESUCH GEFREUT, GRACIE PER LA SUA VIZITA. Ale zbývá mi tam jedno prázdné místo. V jakém jazyce to mám udělat? Vzpomínám si na perly od Japonců a rozhoduji se pro jejich mateřštinu. Bude to působit exoticky. Kdo mi to přeloží? Navštívím japonskou ambasádu. Její pracovník mě s úsměvem pozve dál do přijímací místnosti. Když jsem mu vysvětlil důvod své návštěvy, ochotně mně příslušnou frázi napsal na papír. Písmo mi připomíná rozsypaný čaj. Poděkoval jsem a poprosil ho, zdali by mi to mohl napsat na stroji, aby to šlo ofotografovat. Naprosto mě překvapuje oznámením, že nemají na zastupitelství ani jediný psací stroj na japonštinu. Nevyptávám se proč a s velkými díky a úklonou odcházím. Přemýšlím, co dál. Zkusím jazykovou školu. Tam dostávám doporučení na jednoho japanologa, který prý vlastní jediný takový psací stroj v Československu. Vyšlo to, od něho získávám poslední frázi. Konečně je vše hotovo. Předkládám svůj návrh řediteli a na poradě je schválen. Všem se líbí. Následující týden odjíždím s vedoucími ubytování a recepce do Obchodních tiskáren Kolín, upřesňujeme poslední detaily a sepisujeme závaznou objednávku tiskopisů. Uplynuly dva roky. Hotelový provoz je téměř plně zaběhnutý. Stresy a hektický shon před jeho zahájením i těsně poté jsou již minulostí. Přicházím ráno do práce a využívám svého malého privilegia, když procházím hlavním vchodem pro hosty. Pracovníci hotelu mají přísný zákaz tento vstup používat, pro ně je určen vchod pro zaměstnance. Zdravím se s bagážistou, který mně otevřel dveře, a zahýbám do recepce. Můj pohled postrádá dívku od klíčů. Minulý týden ji vyhodili, protože provozovala v řádné pracovní době nejstarší řemeslo lidstva. Vždy si s cizincem domluvila schůzku na pokoji a pak se na pět až deset minut vzdálila a vrátila se zpět za pult ja100 Ukázka elektronické knihy