98
j a s o n
f ry
m i n e c r a f t
–
v ý p r ava
Rozhodl se vyřešit tuhle záhadu až ráno, protože už se značně setmělo a hodnou dobu ospale zíval. Vstal z pařezu, který si vybral za sedátko, naposled se vděčně rozhlédl po okolní zelené louce a zašel do chaty.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292709
99
Kapitola 14
KARAVANA Setkání s Ramoou Stax se musí rozhodnout Neshoda během noci
S
tax se vyspal lépe než za mnoho předcházejících nocí. Měl novou vlněnou matraci, měkkou a čistou, a žaludek plný zase něčeho jiného než sušených chaluh. Přede dveřmi mu nečvachtal žádný utopenec a nevydával ty příšerné bublavé skřeky. Ve skutečnosti se donutil vstát proto, že zaslechl zvonění. Protíral si ospalé oči, otevřel dveře chaty – úplně se přitom zapomněl přesvědčit, jestli tam náhodou nečíhá nějaká obluda, která by přežila svit ranního slunce schovaná ve stínu pod stromy – a rozhlédl se kolem. Pořád slyšel klinkání zvonků, a nejen to; ozývalo se i ržání koní, bučení dobytka a hýkání oslů a do toho všeho se mísily lidské hlasy. Někdo tam vykřikoval povely zvířatům, smál se a dokonce i zpíval. Všechny ty zvuky přicházely od zadní části chaty, nikoli od pobřeží. Stax už hodně dlouho neslyšel hlas jiného člověka, a tak ho ze všeho nejdřív napadlo, že se za těmi lidmi rozběhne. Avšak po prvním chvatném kroku se zarazil. Když slyšel naposled lidský hlas, patřil Fougeu Temprovi, jenž právě se svými nájezdníky odplouval od nehostinného pobřeží, na kterém ho ponechali, aby tam zemřel. Co když jsou to další piráti, jimž by vběhl rovnou do náručí, jako by ho pozvali na piknik? Rychle se vrátil do chaty, rozebral postel a připravil si dřevěný meč. Zastyděl se, jakou má ubohou zbraň, ale pořád
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292709
100
j a s o n
f ry
m i n e c r a f t
–
v ý p r ava
lepší než nic. Opatrně zavřel dveře malého přístřeší, vděčně na ně poplácal, že mu dopřály bezpečné přenocování, a pak se vydal napříč přes louku. Jak správně předpokládal, zvuky se nesly od tajemné stezky v trávníku, což mohla být mimo jiné i zřídka užívaná cesta. Přicházel zvolna blíž a sledoval pohledem zvířata i lidi, kteří procházeli kolem. Za osly naloženými truhlami následoval dobytek poháněný honáky, kteří povykovali „hý, hý“ a „hek, hek“. Před poštěkávajícími psy poklusávalo stádo ovcí a ze hřbetů štíhlých, leč svalnatých koní nadutě hleděli obchodníci v přepychových šatech. Stax jen stál a ohromeně zíral na tu přehlídku. Především nikdy v životě podobnou karavanu neviděl – tou částí Overworldu, kterou označoval za domov, žádné neputovaly. Kromě toho jej trochu zaskočilo vědomí, že se opět octl v blízkosti lidí a zvířat. Po téměř úplném tichu, které ho obklopovalo na moři i v poušti, mu karavana připadala neuvěřitelně rušná, pulzující hlukem a barvami a neustálým pohybem. „Ahoj!“ zavolal Stax na příchozí a vlastním uším přišel jeho hlas drsný a cizí. „Ahoj, zdravím vás! Vítejte!“ Zprvu si ho nikdo nevšímal, s výjimkou ochočeného vlka, který ale brzy usoudil, že ta divná postava není ani ovce ani žádná hrozba, takže je nedůležitá. Potom ho ale zahlédli dva vousatí muži. Polekaně se napřímili a jeden z nich sáhl po meči, který se mu houpal u pasu. Pak si to zřejmě rozmyslel, strčil loktem do svého společníka a ukázal směrem ke Staxovi, který stál napůl schovaný ve stínu mezi stromy. Oba se pyšným krokem vypravili k němu, zatímco karavana dál pokračovala v cestě. „Poslyš, co jsi zač?“ zeptal se ten vyšší. „Žebrák? Poustevník? Blázen?“ „Nejsem ani jedno z toho,“ odpověděl Stax. Slova se mu sypala z mozku rychleji, než je jazyk dokázal formulovat, a hrozilo nebezpečí, že z toho vznikne nesrozumitelný
Ukázka elektronické knihy