po celém obvodu, k nimž odesílatel přivazoval svůj balíček. Poštobotů bylo ve všech divizích jako much a pokud právě nebyl po ruce, člověk ho mohl lehce vystopovat, úplně bez problému, pokud samozřejmě nebyl jeden z těch, kteří nechtějí slyšet nic o moderních vymoženostech a bydlí na předměstí Starého světa. Dostat poštobota do Starého světa ostatně nebylo nic snadného. Navíc tenhle vypadal, že dnes nemá v plánu navštívit jinou adresu než Juliinu, neboť obsazený byl jen jeden háček. Chvíli na to držela Julie v ruce pytlík velký asi jako její dlaň a aniž by od něj odtrhla pohled, prstíkem odklikla zelenou fajfku na displeji poštobota. Už ani neviděla, jak vystřelil k nebi a ztratil se v mlze, poněvadž byla zabraná jen tím, aby rozdělala pytlík a dostala se ke krabičce. Srdce se jí rozbušilo až v krku, když spolu s ní vytáhla na světlo kus papíru popsaného velkým, místy kličkovaným písmem. Stálo tam: Abychom zůstali ve spojení. Charlie. Julie teď raději přemohla mučivou touhu strhnout obal zdobený zlatou stužkou rovnou a vyřítila se po schodech nahoru jako by jí někdo honil bičem. Krabička? Co když si vzal osobně to co jsem plácala u večeře? Julii v jednu chvíli polilo horko, v další však jako by dostala studenou sprchu, když se hlavou prohnala myšlenka…uklidni se, blbečku! Jeden zátah, druhý zátah a mašle byla dole. Ještě strhnout papír a vtom… TADÁÁ! Julie držela v ruce Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292477
stříbrnou krabičkou s logotypem oka, v jehož zorničce se skvěl diamant. A pod ním bylo tučně psáno: LenzPRO vaše životní jistota Julie tušila, co znamená diamant v zorničce. Jednalo se o nejnovější a zároveň nejdražší senzaci firmy LenzPRO. Julie měla dokonce pocit, že diamant je znamením toho, že lenzky byly vyrobeny na zakázku. Doslechla se i o tom, že někteří zákazníci si lenzky vážně nechají posypat diamantovým prachem, takže kdykoliv je zapnou, ostatním přijde, že hledí do diamantového údolí. Jenže tu byl háček. Takový dárek nemůže Julie nikdy přijmout. Rozhodně ne tak rychle. Tesklivě přejela pohledem po Charlieho svérázném písmu, načež vzkaz i s krabičkou prostrčila zpět do sáčku a s povzdechem odložila. Charlie s ní bude muset vydržet zůstat ve spojení postaru. *** Avšak po pár dnech, přesněji řečeno za týden, se Julie začaly zmocňovat opravdu šílené obavy. Charlie se od jejich silvestrovského večera snad propadl pod zem. „A co jsem měla asi tak dělat?“ kňourala Julie rozhořčeně.“ Jako jasně, že lenzky dávno potřebuju, ale –„ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292477
„Vážně je na nich vyobrazený diamant?“ opáčila Bětka, která nevypadala, že by brala na vědomí Juliiny výlevy. A když Julie přitakala, řekla: „Co já vím, tak když si někdo koupí ty s diamantem, může do nich přes centrálu přidat nějaké gate, které chce, aby tam byly už předtím než si je někdo nasadí. Možná, že tam na sebe nechal kontakt.“ podotkla významně. „Ale Bety, o to nejde!“ křičela Julie, jíž se samou bezmocí brada jen chvěla. Bětka však jen pokrčila rameny a řekla: „Nevím, nevím… Třeba jenom čeká až zavoláš, a protože nevoláš, myslí si, že nemá šanci.“ Julie musela uznat, že to zní logicky. A to bylo na tom to nejhorší. Že i ona měla své zásady. *** Asi tak šestiletý chlapec v kraťasech a pruhovaných podkolenkách běžel po rozlehlé planině s pečlivě zastřiženou trávou. V očích ho pálil sluneční svit, takže musel běžet s dlaní přitisknutou k čelu jako by to byl kšilt, a ačkoliv na obloze nebylo jediného mráčku, na srdci ho tížila tíseň z očekávání, že brzy se přihodí něco strašného. To pole bylo obrovské a kam až oko dohlédlo, nebylo vidět konce. Chlapce v podkolenkách však neskličovala skutečnost, že bude donekonečna běhat po poli, které se rozpíná a roste s každým jeho krokem. Naopak – měl obavu z toho, že najednou spadne opona, jeho obklopí Ukázka elektronické knihy