98
H E AT H E R L . R E I D • D Ř Í V, N E Ž T Ě U S P Í D É M O N I
život se jí vymykal z rukou a ona nevěděla, na koho se má obrátit. Nedůvěřovala už vlastním emocím, úsudku, rozumu. A když nemohla věřit sama sobě, jak mohla věřit někomu jinému? Lekla se, když zavrzaly dveře tělocvičny. Smečku vedly Kerstin a Spring a šklebily se jako vyšinuté hyeny. „Vyměnit výhoz do vzduchu ze středu za držení na jedné ruce bylo geniální. Necháme to tak. Jsi na choreografii mnohem lepší než Quinn,“ řekla Spring. „Díky, Spring, to je bezva nápad. A tvůj seskok byl dokonalej.“ Jeff kráčel mlčky vedle Kerstin jako pes na vodítku. Když došli ke dveřím šatny, objala ho Kerstin kolem pasu a políbila. „Uvidíme se po zápasu, zlato. Miluju tě,“ řekla tak hlasitě, aby to slyšel celý vesmír. „Jo.“ Jeff pohlédl na Quinn, dal Kerstin pusu na tvář a pak následoval ostatní do šatny. Když Jeff zmizel, Kerstin obrátila pozornost ke Quinn. „Kdes byla, lůzerko?“ Usmála se při pohledu na Quinniny rozcuchané vlasy a odřené nohy a dloubla loktem do Spring. „No páni. Vypadá jako někdo, kdo strávil poslední hodinu na kolenou.“ Zlomila se smíchy v pase. „Kdo byl ten klikař? Doufám, že ti za službu dobře zaplatil.“ Otevřela dveře šatny a strčila Spring dovnitř. „Tak zatím, bláznivko.“ Quinn si naslinila prsty a divoce si mnula špinavé šmouhy na bledé kůži. Jistě že vypadala jako blázen; v šatně ji stihl pořádný záchvat šílenství. „Jsi v pořádku?“ Teresa zatlačila Quinn do kouta. „Co se stalo? Myslela jsem si, že jdeš hned za mnou.“ Ne. Nejsem v pořádku. Jsem vyděšená, Reese. Zdá se mi, že jsem se zbláznila. Myslíš, že jsou démoni skuteční? Samozřejmě že mluvíš jako šílenec, Quinn. „Země volá Quinn. Co se sakra stalo? No podívej se na sebe.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292456
99
H E AT H E R L . R E I D • D Ř Í V, N E Ž T Ě U S P Í D É M O N I
„Šla jsem se vyčůrat, a když jsem vyšla z kabinky, uklouzla jsem v kaluži vody nebo na čem. Srazila jsem ze zdi zrcadlo. Rozbilo se a já se trochu vyděsila.“ „Proboha, Quinn. Nejsi zraněná?“ „Ne. No, mám pár modřin, ale jsem v pohodě, fakt.“ Quinn odvrátila pohled a zkřížila paže. „A dál?“ „Co dál?“ „Však ty víš.“ Reese zaťukala špičkou nohy. „A narazila jsem na Aarona, no.“ Quinn pokrčila rameny. Reese se zatvářila pobaveně. „Spíš jsi narazila na jeho rty.“ „To jsem nikdy neřekla.“ Quinn si upravila vlasy. „Ani jsi nemusela. Tvoje rozmazaná rtěnka mluví jasně.“ „Kruci.“ Quinn si utřela ústa hřbetem ruky. „Vím, že jsem ti radila, abys pomocí Aarona vyhnala z hlavy Jeffa, ale předvádět se s ním během shromáždění nebyl dobrej nápad. Kerstin o tobě měla spoustu řečí, že nejsi týmovej hráč a tak. Trenérka Whiteová je na válečný stezce.“ Reese si prohrábla rukou vlasy a naklonila hlavu ke straně. „Stálo to za to? Aspoň mi pověz, že jeho rty byly tak horký, že by rozpustily led.“ Dvoukřídlé dveře rozrazila trenérka Whiteová a Quinn se přikrčila. Nikdy ji neviděla tak rozzuřenou a bála se, co přijde. „Slečno Taylorová, do mojí kanceláře, hned.“ Ani se na Quinn nepodívala. „Slečno Moonová, do šatny, rychle.“ Ve stísněné kanceláři slečny Whiteové to páchlo potem a zatuchlou kávou. Na jedné boční béžové stěně visely v černých rámečcích snímky předchozích týmů roztleskávaček. Naproti nim byly snímky dívčích basketbalových týmů. Šedý psací stůl byl prázdný až na prázdnou sklenici od burákového másla a plechovku dietní limonády. „Posaďte se, Quinn.“ Ukázala na vybledlou červenou plastovou židli – šokující barevnou skvrnu v jinak bezvýrazné místnosti.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292456
100
H E AT H E R L . R E I D • D Ř Í V, N E Ž T Ě U S P Í D É M O N I
Quinn se posadila. Pod jejími nahými stehny zavrzal plast. „Co se stalo?“ Trenérka Whiteová se opřela na židli. „Já – ,“ začala Quinn a mozek jí pracoval na plné obrátky, jak hledal vysvětlení, které by znělo pravdivěji než pravda. „Propásla jste celé shromáždění s fanoušky,“ řekla trenérka Whiteová. „Ano, a – “ „Nejdřív vaše známky, teď vynecháváte tréninky. Vybrala jsem vás jako vedoucí roztleskávaček proto, že jsem vás považovala za zodpovědnou.“ Trenérka Whiteová se naklonila dopředu na židli a uhodila rukama o kraj stolu. „I když jste dočasně suspendovaná, máte pořád zodpovědnost k téhle škole a celému týmu. Dohodly jsme se, že budete chodit na všechny tréninky, pomůžete mi s tréninkem a zlepšíte si známky. Že by vás už unavovalo být roztleskávačka?“ Upřela pohled na Quinn a čekala na odpověď. „Ne, paní trenérko. Znamená to pro mě všechno.“ Quinn se napřímila a pohlédla trenérce Whiteové do očí. „Nechováte se tak.“ Whiteová se opřela na kancelářské židli a přejížděla Quinn pohledem. „Činy mluví hlasitěji než slova. Mluvila jsem s vašimi učiteli. Pořád propadáte.“ „Ještě mám dva týdny na to, abych si známky zlepšila.“ „Jeden týden. Průběžná klasifikace je příští pátek, nebo jste zapomněla? A podle toho, co jsem viděla, by to byl zázrak. Co mám s vámi dělat?“ Trenérka Whiteová si povzdechla. Quinn se udělalo špatně od žaludku. Poposedla na té velké červené židli. Teplota v místnosti jako by stoupla, na zadní straně stehen jí vytryskl pot a kůže se přilepila k plastu. „Jste lepší kapitánka než Kerstin, ale mám svázané ruce. Jestli budete po klasifikaci stále propadat, a jsem si jistá, že budete, suspenduju vás do konce semestru.“ „Cože? To nemůžete!“ „Quinn, nedala jste mi jinou možnost. K příštímu pátku bude Kerstin stálou kapitánkou. Musím mít na té pozici
Ukázka elektronické knihy