Další postřehy · J amieho muselo něco nebo někdo rozrušit ten večer natolik, že nešel k Nat, jak měli domluveno, a ani jí nenapsal, že nedorazí. To na té fotce vidíme počátek toho rozrušení? · J amieho noční telefonáty a neustálé esemeskování nesouvisí s Nat da Silvovou, pokud to tedy jen nechtěla přiznat před Lukem (je docela děsivý). · T en výraz na Natině tváři, když Luke tvrdil, že za celý pátek nevystrčil nos z domu. Možná to nic není. Možná jde o něco mezi nimi. Ale ta její reakce mi připadala podstatná. Nejspíš to s Jamiem nemá nic společného, ale musím si zapsat všechno. (V podcastu ale nezmiňovat – Nat už mě nenávidí i tak dost.)
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292384
kapitola 11 Zvonek na dveřích do kavárny zacinkal a v hlavě jí dozníval ještě dlouho potom. Nepříjemná ozvěna, rušící ostatní myšlenky, ale protože nemohla jít pracovat domů, musela to tu vydržet. Rodiče už určitě viděli ty plakáty po městě. Kdyby šla Pipa domů, nepochybně by ji čekal ten rozhovor a na to teď zkrátka nebyl čas. Nebo na to prostě nebyla připravená. Dorazily další e‑maily s fotkami z obřadu a oznámení u jejího prohlá‑ šení se už počítala na tisícovky. Pipa je ztišila, když se objevili trollové. Zabil jsem Jamieho Reynoldse, tvrdil jeden šedivý ovál anonymního účtu. A další: Kdo bude hledat tebe, až budeš pohřešovaná? Zvonek se znovu rozezněl, ale tentokrát se k němu přidal ještě jeden hlas, Cařin. „Čau,“ pozdravila a vytáhla si židli naproti Pipě. „Ravi říkal, že jsi tady. Zrovna jsem ho viděla dodělat Chalk Road.“ „Došly plakáty?“ zeptala se Pipa. „Jo. Ale o tom jsem s tebou mluvit nechtěla,“ Cara ztišila spiklenecky hlas. „Co se děje?“ zašeptala Pipa ve stejném stylu. „Jak jsem tak vylepovala ty plakáty, dívala se na Jamieho obličej a četla si, co měl na sobě, tak… no… já nevím.“ Cara se naklonila k ní. „Vím, že jsem byla fakt opilá a moc si z té noci nepamatuju, ale pořád mám takový pocit, že… no, že jsem tam Jamieho viděla.“ „O čem to mluvíš?“ sykla Pipa. „Na pohromě?“ Cara přikývla a naklonila se tak, že už nemohla sedět. „Jako nemám na to žádnou jasnou vzpomínku. Je to spíš něco jako takový déjà vu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292384
Když si ho ale představím v tom oblečení, tak přísahám, že kolem mě na té party prošel. Byla jsem opilá, tak jsem o tom v tu chvíli nijak nebá‑ dala, nebo mi to prostě jen nedošlo, ale – hele, nedívej se na mě takhle! Jsem si jistá, že jsem ho možná na pohromě možná viděla.“ „Jistá, že jsi ho možná na pohromě možná viděla?“ zopakovala Pipa. „No dobře, tak zjevně si jistá nejsem.“ Zamračila se. „Ale myslím, že tam byl.“ Konečně si zase sedla a s vykulenýma očima čekala, co Pipa řekne. Pipa zavřela notebook. „No tak jo, řekněme, že jsi tam Jamieho viděla. Co by ale sakra dělal Jamie na večírku plném osmnáctiletých děcek? Je mu dvacet čtyři a jediný lidi tohohle věku, který zná, jsme my, Connorovi kamarádi.“ „Netuším.“ „Mluvil s někým?“ zeptala se Pipa. „Nevím!“ řekla Cara a přiložila si prsty ke spánkům. „Myslím, že kolem mě v jednu chvíli prostě jen prošel.“ „Jestli tam ale byl…“ začala Pipa. Zmlkla ovšem když ztratila nit myšlenek. „Je to fakt divný,“ dokončila Cara. „Fakt divný.“ Cara se odmlčela a napila se Pipina kafe. „Tak co s tím uděláme?“ „No, naštěstí máme z toho večírku docela dost svědků, kteří by snad mohli být schopni potvrdit, cos viděla. A jestli je to pravda, tak nejspíš víme, kam šel Jamie po obřadu.“ Pipa nejdřív napsala Antovi s Lauren, jestli na party Jamieho nevi‑ děli. Antova odpověď přišla za dvě minuty. Zjevně byli spolu, protože odpovídal za oba. Ne, to neviděli, ale moc dlouho jsme tam nebyli. Co by tam Jamie dělal? X 100 Ukázka elektronické knihy