Souřadnice smrti
On šel do své obuvnické dílny. Hlavou se mu honilo jen to jedno. Další peníze mu už matka zcela jistě nedá. Nedá! Jediná možnost, jak ty peníze dostat, je… Šel do předsíně, kde byly o stěnu opřeny tři sekery. Sáhl po té s nejdelším topůrkem. Pak vstoupil do místnosti, kde spala matka. Díval se na ni v měsíčním světle, zda spí. Nehýbala se. Váhal, ale ne dlouho. Rychle vykročil a udeřil. Jednou, podruhé, potřetí, počtvrté… Pak zašmátral pod polštářem. Vytáhl kalendář a vzal z něj peníze, které si schoval pod košili. Kalendář hodil na zem a prohledával kredenc. Hledal cigarety a svůj domovský list. Proč domovský list? No přece kvůli vystavení cestovního pasu. Chtěl utéct do ciziny… V kredenci nic nebylo. Šel tedy do své dílny, zda tam třeba, ale ani tam. Dostal strach a ze strachu se prchá. Vyskočil oknem z domu. Co teď? Studený noční vzduch jej probral. Šel k sousedům, Rottovým, zaklepal, a když se pan Rott ozval, zeptal se, zda u nich není jeho matka. Není, odvětil soused. A tak mladý Kraus běžel pro četníky… Tisk má další obrovskou senzaci. Vzhledem k tomu, kde se nový zločin odehrál, kombinuje se a fabuluje, neboť co občan, to detektiv. ✴✴✴ – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292370
Smrt zelinářky
JE MOŽNÉ, ŽE JOHANN KRAUS MÁ NA SVĚDOMÍ TAKÉ NEDÁVNOU VRAŽDU V AŠI! ZAVRAŽDĚNÁ BYLA JEHO PŘÍBUZNOU! ŽE KRAUSS A KRAUS NENÍ TO SAMÉ? ALE ZNÍ TO STEJNĚ! A NEZABIL TAKY UČITELKU FRITSCHEOVOU V NEDALEKÉM JALOVÉM DVOŘE? BYL PŘECE NA ŽENSKÉ A S UČITELKOU SI PSAL! ČETNÍCI U NĚJ NAŠLI PŘI DOMOVNÍ PROHLÍDCE DOPIS OD PANÍ FRITSCHE! ŽE JE TO TA MARIÁNSKOLÁZEŇSKÁ OBCHODNICE S LÁTKAMI, KTERÉ KRAUS DLUŽIL PENÍZE? NO DOBŘE… ALE OBĚ TY VRAŽDY, JAK V JALOVÉM DVOŘE, TAK V BROUMOVĚ, BYLY SKORO SHODNÉ: NAPADENÍ OSAMĚLÝCH ŽEN V JEJICH OBYDLÍ ZA SVITU LUNY, TO UZNÁTE!!! A DO AŠE KRAUS JEZDIL, NE, ŽE NE! ✴✴✴ Takto i jinak hlas lidu. Hlas lidu – hlas Boží? To už známe. Ale četníci se chytají každého podnětu, vrah z Aše už skoro měsíc uniká, vrah z Jalového Dvora více než rok. Co když… ✴✴✴ Ukazuje se, že Johann Kraus to v Aši skutečně dobře znal. Od 27. října 1928 do 12. ledna 1929 tady byl zaměstnán u obuvnického mistra Rötsche. Zpočátku pracoval dobře, byl zručný, to se mu musí přiznat. Ale pak začal „zlobit“. Kradl. Peníze, byť šlo o malé částky; ale když ukradl pár – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292370
Souřadnice smrti
nových bot, mistr jej vyhodil. Do Aše opět přijel 20. února 1929. Zaplatit dluhy: Rötschovi, který jej kvůli způsobené škodě oznámil na policii, a majiteli hostince „Eiche“, kde často hodoval „na sekeru“. Však co je třeba zdůraznit, ačkoliv jde o zprávu z druhé, možná i třetí ruky: v té hospodě – a Kraus prý při tom byl! – „se jednou u jednoho stolu mluvilo o později zavražděné zelinářce Kraussové“. V tom smyslu, že má spoustu peněz. Kdosi údajně v žertu prohodil, že by bylo dobré se s bábou oženit a potom ji klepnout… Takže mladý Kraus musel o osamělé zelinářce vědět! A někdo jej prý v Aši viděl i později! A namlouval si tady děvče a měl zde taky kamaráda; za oběma chodíval přes místa, kde lidé večer před vraždou viděli podezřelého muže s žebříkem! Takže… Takže tisk se hlasitě táže: JE MATKOVRAH KRAUS TAKÉ MASOVÝM VRA HEM? Ano, MASOVÝM VRAHEM! Hlas lidu – hlas Boží totiž Krausovi dokonce připisuje všechny neobjasněné vraždy široko daleko v kraji, k nimž došlo v posledních šesti až osmi letech! Lidé dobří: Kraus přece té zavražděné učitelce spravoval boty! A jeho nebohá matka vystupovala prý (prý!) jako jeden ze svědků proti MUDr. Girschickovi – možná jednala z ma teřské lásky, aby odvrátila podezření od svého syna! Možná. Kdo ví… Četníci prověřují Krausovo alibi pro první březnové dny. Svědci potvrzují, že byl – až na cestu do Mariánských Láz– 100 –
Ukázka elektronické knihy