98
FAREED ZAKARIA: DESET LEKCÍ
jejímu vedení v čase války. V obou případech má hluboký dopad na ekonomiku i na společnost. Často je třeba dělat strašlivé kompromisy, kdy jedno riziko vyvažuje jiné. Možná proto jeden z oněch legendárních válečných lídrů, Clemenceau, poznamenal, že „válka je příliš důležitá, než aby ji bylo možné ponechat jen generálům“. Neměl tím na mysli, že se dá vyhrát tak, že budeme generály obcházet, ale spíš fakt, že je musíme doplnit o další profesionály, abychom dosáhli co nejširší možné shody. Ve stejném duchu lze říct, že pandemie je příliš důležitá, než aby ji bylo možné svěřit pouze vědcům. Hrají jistě klíčovou roli, ale to platí i o odbornících z jiných oblastí.
KRIZE ZNALOSTÍ Základním důvodem, proč mnozí lidé odmítají dát v případě covidu-19 na rady odborníků, nemá s komplexností vědy nebo s nedostatkem vstupních dat možná mnoho společného. Expertům, a je jedno, jak skvělou mají pověst, nedůvěřuje spousta lidí, ani když jde o jejich vlastní zdraví. Týden poté, co Donald Trump v souvislosti s pandemií prohlásil, že se jedná o celonárodní krizi, se tři američtí politologové zeptali reprezentativní skupiny svých spoluobčanů, jak se během této krize chovají. Odpovědi byly překvapující. Výzkumníci zjistili, že nejpřesněji se dá odhadnout, zda si myjete ruce, omezujete kontakty s jinými lidmi nebo jste v dobrovolné karanténě, nikoli podle toho, kde žijete nebo jak jste staří, ale podle toho, k jaké politické straně se řadíte. „Republikáni jsou méně ochotní než demokraté omezit své chování podle doporučení Centra pro kontrolu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292365
4. Lidé by měli naslouchat expertům…
99
a prevenci nemocí a pandemie je znepokojuje méně,“ konstatují. A zpráva pokračuje: „Podle příslušnosti k politické straně lze odhadovat chování, postoje a preference spolehlivěji než podle kteréhokoli jiného indikátoru, který jsme měřili.“ Řada dalších výzkumů dospěla k podobným výsledkům. Několik jich s využitím dat z mobilních telefonů a debetních bankovních karet zjistilo, že respondenti žijící v okresech, kde ve volbách vyhrál Donald Trump, by byli méně ochotní zavřít se doma než obyvatelé okresů, kde většina volila Hillary Clintonovou, a to dokonce i když vzali v potaz geografické rozdíly v šíření covidu-19. Horší než pasivní ignorování protipandemických opatření bylo otevřené nepřátelství, se kterým se zdravotníci setkávali. Po internetu se šířily stále divočejší konspirační teorie, které z nemoci obviňovaly kdekoho a kdeco, počínaje Čínou, která prý chce tímto komplotem získat světovou nadvládu, přes Billa Gatese a bezdrátové technologie 5G. Během pouhých deseti dnů od vypuknutí pandemie bylo v Británii zaznamenáno víc než třicet případů žhářství a vandalismu zaměřeného proti telekomunikačním zařízením, například anténním stožárům mobilních sítí. Je snadné si z těchto zpráv dělat legraci. Jenže dokonce i v případě viru, který zabíjí, lidé rady odborníků vyhodnocovali na základě svých politických názorů a zájmů. Důvěřovali lídrovi své strany (Trumpovi) a zprávám a analýzám zdrojů jejich straně blízkým (Fox News) víc než odborníkům na veřejné zdraví, jako je ředitel Národního institutu pro alergie a infekční nemoci Anthony Fauci, který se výzkumem infekcí zabývá desítky let. Někteří kritici se rozhořčovali nad „málo informovanými voliči“, problém však nevězí v nevědomosti. Sociální psycholog Jonathan Haidt i další zdůrazňují
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292365
100
FAREED ZAKARIA: DESET LEKCÍ
moc „motivovaného myšlení“, kdy si lidé konstruují důkazy tak, aby odpovídaly preferovaným závěrům. Podle některých studií se ve skutečnosti tohoto typu stranického uvažování dopouštějí častěji „dobře informovaní voliči“, kteří pilně čtou a pečlivě sledují zpravodajství. Politologové Christopher H. Achen a Larry M. Bartels, kteří se výzkumu tohoto jevu věnují, tvrdí, že vhodnější by bylo mluvit o „racionalizujících voličích“ – inteligentních lidech, kteří znají fakta a sledují debaty, ale znalostí využívají k tomu, aby si odůvodnili a posílili své původní předsudky. Tento výzkum připomíná osvícenského filozofa Davida Humea a jeho chápání rozumu, který nazval „otrokem vášní“. Využíváme své racionality k tomu, abychom dospěli k cíli – avšak naše nitro nám na počátku řekne, kam chceme jít. Takže Amerika čelí tomu, co komentátor amerického internetového serveru Vox David Roberts nazval „epistemickou krizí“. Roberts ji popisuje takto: „Epistemologie je součástí filozofie, která se zabývá poznáním a tím, jak k němu docházíme. Krize spočívá v tom, že jsme jako společnost ztratili schopnost poznávat a znát stejné věci, takže rovněž nejsme schopni společného promyšleného jednání.“ Naslouchání expertům, četba zpráv a získávání informací dnes už přestaly být neutrální a staly se činností zatíženou politickým názorem. Není to jen americký příběh. Tutéž dynamiku můžeme pozorovat i v řadě dalších zemí – lidé nedůvěřují establishmentu, hledají si vlastní zdroje informací, zpochybňují prověřené autority a politické stranictví stavějí nad pravdu. Například debatu předcházející brexitu charakterizovaly dvě nezávislé množiny faktů. Stejný jev vidíme v Brazílii, Mexiku, Turecku nebo Indii, kde je
Ukázka elektronické knihy