„O polévce?“ „O Micahovi.“ Paige mlčela. „Ať už si myslíš cokoli,“ pokračovala Sloane, „Já za váš rozvod nemůžu. Nemám s ním vůbec nic společného. Neviděla jsem Micaha deset let. Až dodneška, kdy jsem na něj náhodou narazila tady v domě.“ „Jo, pověděl mi o tom.“ „Od osmnácti jsem s ním nebyla v žádném kontaktu. Je mi líto, že vám nevyšlo manželství, ale já za to opravdu nemůžu, Paige.“ „Jak tě napadlo, že tě z toho viním?“ Paige se na ni dlouze zadívala. Sloane samozřejmě nemohla prozradit Trevora. Proto řekla: „Cítím to. Co jsem se vrátila, mám chvílemi pocit, že mě nesnášíš.“ „To se ti jen něco zdá, Sloane,“ pronesla Paige, ale tentokrát očima uhnula. „Copak bych tě sem zvala, kdybych tě nesnášela?“ Možná jo, pomyslela si Sloane v duchu. Možná jsi mě sem pozvala, abys mě měla na očích. Takhle aspoň víš, kde jsem – a hlavně, kde a s kým nejsem. Nahlas odpověděla: „Ráda bych si myslela, že je to tak, jak říkáš, Paige. Koneckonců, s Micahem jsem chodila jako první. Neukradla jsem ti ho. Takže mi vážně nemáš co vyčítat.“ „A já jsem ho zase neukradla tobě,“ poznamenala Paige. „Když jsme si spolu začali, už jsi byla pryč.“ Ano, to jsem byla. Ale moc dlouho jste neotáleli, než jste se spolu vyspali. V jednom ovšem Paige nemluvila tak docela pravdu. Neukradla sice Micaha Sloane, ale jenom proto, že by se Micah nikdy ukrást nenechal. Rozhodně se o to však pokusila. Sloane si moc dobře pamatovala, jak před maturitou dělala Paige všechno možné, aby získala Micahovu pozornost. Předváděla se před ním, flirtovala 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291856
s ním a jednou mu dokonce poslala textovou zprávu, aby za ní přišel domů. Sloane ji viděla na vlastní oči, protože když zpráva přišla, byla právě s Micahem. Jindy se Paige opila na večírku a doslova po něm lezla, když si myslela, že se Sloane nedívá. Sloane to kvůli dlouholetému kamarádství s Paige ignorovala, takže si Paige možná nikdy neuvědomila, že Sloane o jejích pokusech Micaha svést moc dobře ví. A nakonec se jí to povedlo. Jen pár měsíců poté, co Sloane odjela z Millcreeku. „Máš pravdu,“ zamumlala Sloane. „Už jsem byla pryč a vrátila se až po deseti letech. A to je právě ono. Co se tu stalo v době mé nepřítomnosti, jsem nemohla nijak ovlivnit.“ „Já tě z ničeho neviním,“ řekla Paige, ale zase uhnula pohledem. Ne? Tak proč říkáš Trevorovi, že jeho táta odešel kvůli mně? Proč mu motáš hlavu? „Tak fajn,“ rozhodla se Sloane nepokračovat dál v tomhle hovoru. „Jsem ráda, že jsme si to vyjasnily.“ Paige nadzvedla víko hrnce a nalila polévku do misky nejprve Sloane a pak sobě. „Jak to vůbec dopadlo u domu tvého otce?“ změnila téma. „Potkala ses s ním?“ „Díkybohu ne. Vlastně ani nevím, co mě to napadlo tam vystoupit. Jak jsem jela kolem, najednou mě přemohla zvědavost a neodolala jsem.“ „Změnilo se to tam hodně?“ zajímala se Paige. „Skoro ne. Vzadu za domem je pořád ta stará houpačka z pneumatiky a pod lavicí na verandě jsem zahlédla kufr s hračkami.“ „Na houpačku si vzpomínám,“ zazubila se Paige. „Užily jsme si na ní spoustu legrace.“ Zvláštní. Paige měla nejspíš pravdu. Nejsilnější Sloanina vzpomínka na houpačku z pneumatiky však nezahrnovala Paige, ale Micaha. Když ji jednou v podvečer houpal, poprvé ji políbil. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291856
Ach bože… Sloane cítila, jak jí zápěstí sevřelo ono známé mravenčení, které se objevilo pokaždé, když se ocitla nablízku Micahovi. „Jo, užily, hlavně když táta nebyl doma,“ řekla rychle, ve snaze zaplašit náhlý pocit vzrušení, který ji tak nečekaně zaplavil. Kdyby jenom Paige věděla… „To je fakt. Pamatuju si, že tvůj otec neměl moc rád, když se běhalo mezi květinovými záhony opodál. Nebo tam rostla zelenina?“ nakrčila Paige čelo. „Už si pořádně nevzpomínám. Pak ty záhony zrušil a nechal tam jen obyčejný trávník. To už je ale hodně dávno. Musely jsme chodit ještě na základku.“ Sloane pokývla hlavou. Tak nějak to nejspíš bylo. Ale ani ona si detaily nevybavovala. Na základní škole si ještě nedokázala dát dohromady věci, které do sebe začaly zapadat později. „Co ten dům ve stejné čtvrti, na který ses byla podívat?“ zeptala se Paige. „Vezmeš ho?“ „Ano, vezmu,“ překvapila Sloane nejen Paige, ale i sebe. „Je sice velký, ale někde bydlet musím.“ „A nevadí ti, že je to blízko otce?“ „Částečně jo,“ připustila Sloane. „Ale mohla by to být i výhoda.“ „V jakém smyslu?“ Sloane se zhluboka nadechla. Možná teď byla ta správná chvíle Paige povědět, proč se doopravdy vrátila do Millcreeku. Když Paige bude vědět, že si Sloane nepřijela pro Micaha, uleví se jí a snad ji přestane podezírat z nekalých úmyslů. A třeba by si mohly i začít důvěřovat a nebojovat spolu. Sloane s Paige rozhodně bojovat nechtěla. „Žijí tam lidé, kteří znali moji matku,“ odpověděla proto pravdivě. „Možná si pamatují něco, co by mohlo být důležité.“ Podobně jako Vickie Wintersová. Paige rozšířila oči. „Co tím myslíš? Jak důležité? Pro koho?“ 100
Ukázka elektronické knihy