Práce jako manipulativní a represivní nástroj našeho vězeňství
Přestože se tu a tam objeví zpráva, v níž se Vězeňská služba ČR pyšní, kolik procent vězňů je schopná zaměstnávat, v porovnání s historií je dnešní zaměstnanost vězňů opravdu žalostná. Vězeň sice nemůže odmítnout práci ve vnitřním provozu věznice, ale může odmítnout práci u soukromého subjektu mimo věznici. V dnešní době už navíc není povinností vězně pracovat, spíše to je výsada. Kdyby náhodou vězeň některé práce odmítal, sice může být kázeňsky potrestán, ale pobyt za mřížemi si tím už rozhodně neprodlouží. Některé věznice nám prezentují možnost pracovat jako nějakou odměnu. I když by měl být brán ohled na to, zda má odsouzený dluhy či vyživovací povinnost, neexistuje žádný mustr, podle něhož se odsouzený zařadí. A tak se stává, že ten, kdo dělat prostě nechce, je do práce nucen, a kdo dělat opravdu chce, toho věznice ne a ne zaměstnat. Čím víc si pak vězeň stěžuje a žadoní, že chce pracovat, tím déle bude na práci čekat. Převážná většina vězňů pracovat chce, protože mají různé důvody. Někdo touží po práci, aby si vydělal na kafe, tabáček, hygienu či nějaké potraviny, protože nemá nikoho, kdo by mu to mohl poslat. Jiný chce splácet své dluhy, platit výživné nebo jen tak přispívat svým dětem. Ale i ti, kteří disponují vlastními finančními prostředky, často chtějí chodit do práce, aby se dostali aspoň na pár hodin pryč z oddělení, kde to časem fakticky leze na mozek. Tak či onak, jakmile věznice zavětří, že vězeň po práci touží, začne toho využívat. Z takového vězně je rázem osel, co se honí za mrkví přivázanou na klacku, který nese na vlastním hřbetě – snaží se dělat vše možné pro to, aby tu vytouženou práci nakonec dostal. Někdy věznice taktně naznačí, že by dotyčný mohl absolvovat nějaký vzdělávací či motivační projekt s tím, že se pak dostane do práce – a tak se chytne další zlatá rybka do sítě upletené z dotací. Jindy se odsouzený dostane do práce výměnou za jakékoli informace týkající se jiných odsouzených a podobně. Když se vězeň vzepře a snaží si práci nárokovat či, jak se říká, tlačí moc na 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291852
Petr Komberec | Jak přežít (český) kriminál
pilu, pak se v pořadníku propadá níž a níž až k posledním uchazečům. Na druhou stranu když už někdo pracuje, má nad hlavou Damoklův meč, který ho drží v neustálém strachu a obavách, že může být z vytoužené práce kdykoliv vyřazen. Existují sice nástroje, které by měly chránit pracovněprávní vztah odsouzených, ale tato nařízení se porušují. Převyprávím vám případ známého, který se dočkal pracovního zařazení a následného vyřazení s kázeňským trestem, říkejme mu třeba Mirek. Mirek byl po autonehodě a po těžké operaci lebky. Tuto skutečnost mu vždy, když se podívá do zrcadla, připomíná propadlá spánková část. I Mirek se toužil dostat do práce a také se dostal, avšak na pracoviště, které fyzicky nezvládal, a rozbolela ho hlava. Mirek proto požádal o jinou práci s tím, že tu stávající nezvládá ani fyzicky, ani zdravotně. Jak se k tomu postavila vězeňská služba, si přečtěte z výpisu rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému, které vám bez úprav přepisuji. Pouze z pochopitelných důvodů musím upravit identifikační údaje, týkající se zúčastněných osob a míst. „Dne 15. 2. 2019 cca v 8.55 hod. bylo do věznice telefonicky oznámeno od dozorce pprap. Veverky, který byl ve výše uvedený den velen denním rozkazem jako dozorce na nestřeženém pracovišti, že odsouzený Miroslav odmítl splnit pracovní povinnosti. Odsouzený byl v rámci pracoviště přidělen na armovací oddělení a on tuto práci odmítl s tím, že ji nezvládne. Službu konající dozorce pprap. Veverka se pokoušel odsouzenému opakovaně slovně domluvit, aby práci vyzkoušel. Odsouzený Miroslav přesto pprap. Veverkovi sdělil, že odmítá plnění konkrétních pracovních povinností a žádá o eskortu zpět do věznice. Odsouzený Miroslav se tak dopustil porušení ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., kde je výslovně uvedeno, že odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291852
Práce jako manipulativní a represivní nástroj našeho vězeňství
je zdravotně k práci způsobilý. Na základě výše uvedených skutečností a za použití ustanovení § 46 odst. 3 písm. a) a odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o VTOS, ukládám odsouzenému kázeňský trest – důtku. Odůvodnění: V rámci provedeného kázeňského řízení s odsouzeným byly ve věci objasnění spáchání kázeňského přestupku použity listinné důkazní prostředky, jejichž obsah jednoznačně prokazuje vinu odsouzeného. Jedná se především o písemné vyjádření vedoucí personálního oddělení firmy, dále se jedná o dokumenty prokazující udělený souhlas s prací u soukromého subjektu ze strany odsouzeného a dále se jedná o popis pracovní činnosti, ve kterém byl odsouzený seznámen s druhem vykonávané činnosti a charakterem pracovních podmínek. Dále byl ve věci dokazování zavinění odsouzeného zpracován služební záznam pro podání vysvětlení, ve kterém pprap. Veverka zcela jasně popsal situaci, při které odsouzený odmítl splnit zadaný pracovní úkol. Odsouzený ve svém vyjádření před uložením kázeňského trestu uvedl, že údajně měl bolesti hlavy, jelikož je po těžkém úrazu hlavy. Zároveň ale přiznává jako svou chybu, že před zařazením do práce o svém zdravotním problému nikoho neinformoval. Na základě zjištěných skutečností a po pečlivém zhodnocení důkazních prostředků a s přihlédnutím ke skutečnosti, že se v případě odsouzeného jedná o první případ, kdy se dopustil spáchání kázeňského přestupku po dobu výkonu trestu odnětí svobody, jsem proto přistoupil k uložení nejmírnějšího kázeňského trestu, důtky. Při rozhodování bylo přihlédnuto k aktivnímu plnění programu zacházení ze strany odsouzeného po dobu výkonu trestu a jeho dosavadnímu bezproblémovému výkonu trestu odnětí svobody. Lze se tedy důvodně domnívat, že zvoleným druhem uloženého kázeňského trestu bude v případě odsouzeného dosaženo výchovného účelu a že zvolený kázeňský trest tak bude mít výchovný efekt pro osobnost odsouzeného a jeho případnou nápravu.“ 99 Ukázka elektronické knihy