DĚJINY LANGOBARDŮ
lidem, aby desku zdvihli. Když ji vyjmuli a postavili, našli pod ní další, která nesla totéž znamení. Přikázal vyzdvihnout i tu. Když ji odstranili, objevila se třetí. Na jeho příkaz zdvihli i tu a tu našli veliký poklad, který čítal přes sto tisíc liber zlata. Nalezeným zlatem obdaroval chudé ještě štědřeji než obyčejně. I patricius Narses, který měl v jistém městě v Itálii velký dům,36 dorazil do zmíněného města s mnoha poklady. Ve svém domě tam nechal tajně vykopat prostornou nádrž a uložit do ní mnoho set tisíc liber zlata a stříbra. Všechny, kteří byli do věci zasvěcení, pobil a vše svěřil pouze jedinému starci, jehož si zavázal přísahou. Po Narsově smrti zmíněný stařec přišel za caesarem Tiberiem a pravil: „Pokud z toho něco budu mít i já,“ pronesl, „prozradím ti, caesare, velikou věc.“ Ten odpověděl: „Jen klidně mluv, a pokud nám sdělíš něco, z čeho budeme mít prospěch, dostane se i na tebe.“ Stařec prohlásil: „Mám u sebe zakopaný Narsův poklad, a protože jsem již na konci svých dní, nemohu to nadále tajit.“ Caesar Tiberios se velmi zaradoval a poslal na místo své sluhy. Stařec se vydal na zpáteční cestu37 a oni ho v ohromení následovali, došli k nádrži, a když ji otevřeli, vešli dovnitř. Uvnitř se nacházelo takové množství zlata i stříbra, že ho nosiči sotva dokázali vynosit ven za několik dní. Caesar ho dle svého zvyku téměř všechno štědře rozdal mezi potřebné. Když pak měl přijmout císařský diadém, lid očekával, že se podle místních zvyklostí objeví při podívané v cirku, a strojil proti němu úklady, neboť chtěl k císařské hodnosti pozdvihnout Justinova synovce Justiniána. Tiberios však dříve navštívil posvátná místa, pak k sobě povolal pontifika tohoto města38 a spolu s konsuly a prefekty vstoupil do paláce. Tam byl oděn v purpur, korunován diadémem a usazen na císařský trůn a takto za nadšeného provolávání slávy stvrdil svou vládu nad říší. Jen co se o tom doslechli jeho protivníci, v jejichž silách nebylo stát v cestě člověku, který svou naději vložil v Boha, zaplavil je veliký zmatek smísený se studem. Po několika dnech pak Justinián předstoupil před císaře, vrhl se mu k nohám a nabídl mu patnáct set liber zlata, aby si tak vykoupil milost. Císař ho však se svou obvyklou vlídností pozvedl a nakázal, aby zůstal v paláci jako jeho pobočník. Avšak císařovna Sofie nedbala na slib, který Tiberiovi 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291817
TŘETÍ KNIHA
20. Portrét císaře Tiberia II. Konstantina (578–582) na averzu zlaté mince (solidus)
dala, a pokoušela se proti němu nadále strojit úklady, a to takto: Když se císař odebral do své villy, aby zde podle císařského obyčeje slavil třicet dní vinobraní, povolala k sobě tajně Justiniána a snažila se ho pozdvihnout na trůn. Jakmile se o tom Tiberios dozvěděl, rychle se vrátil do Konstantinopole, dal císařovnu zadržet a zabavit jí všechny cennosti – ponechal jí jen to, co potřebovala k denní obživě. Rovněž ji zbavil služebníků a dosadil místo nich jiné z řad svých věrných, kteří měli být podřízeni přímo jemu, a přísně nakázal, aby k ní neměl přístup nikdo z dřívějších služebníků. Justiniána však pouze pokáral a posléze si ho natolik zamiloval, že jeho synovi přislíbil svou dceru a jeho dceru si zase vyžádal pro svého syna. Ze zásnub však nakonec – nevím, z jakého důvodu – sešlo. Vyslal také vojsko proti Peršanům a to je drtivě porazilo. Když se vítězně vrátilo zpátky, přivezlo tak obrovskou kořist, čítající i dvacet slonů, že by se snad dalo věřit, že postačí k ukojení lidské chamtivosti. Kapitola XIII. O zlatých mincích, které císař poslal Chilperichovi, o svatém Řehoři a o zpustošení Classis Za tímto císařem vyslal poselstvo franský král Chilperich39 a obdržel od něj mnoho cenností a zlaté mince, každou o váze libry, na nichž byl 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291817
DĚJINY LANGOBARDŮ
z jedné strany vyobrazen císař a dokola kolem něj nápis: TIBERII. CONSTANTINI. PERPETUI. AUGUSTI a z druhé strany kvadriga s vozatajem a nápis: GLORIA. ROMANORUM.40 Za jeho dní svatý Řehoř, tehdy jáhen a pozdější papež, sepsal v řečeném sídelním městě, kde pobýval jako apokrisiář, Knihy moralit 41 a v přítomnosti řečeného císaře získal navrch nad tamním biskupem Eutychiem, který zbloudil v otázce vzkříšení.42 V té době rovněž první spoletský vévoda Faroald vpadl s langobardským vojskem do Classis43 a zanechal toto bohaté město vypleněné a oloupené o všechno bohatství. Kapitola XIV. O smrti patriarchy Probina a o jeho nástupci Heliovi Ve městě Akvileji stanul v čele místní církevní obce po smrti patriarchy Probina, který ji spravoval jeden rok,44 kněz Helias.45 Kapitola XV. O smrti císaře Tiberia Konstantina a o Maurikiově vládě Když Tiberios Konstantinos vládl říši sedm let, pocítil, že se přiblížila jeho poslední hodina, a na radu císařovny Sofie jmenoval za svého nástupce Maurikia, schopného muže původem z Kappadokie.46 Svou dceru nechal ozdobit odznaky vladařské moci a dal mu ji za ženu se slovy: „Spolu s touto dívkou nechť je ti postoupena i má moc. Užívej této moci šťastně a měj vždy na paměti, že musíš milovat nestrannost a spravedlnost.“47 Po těchto slovech opustil světlo světa a odebral se na věčnost.48 Jeho smrt přivodila lidu veliký zármutek. Byl to totiž nesmírně laskavý muž, štědrý v udílení almužen a spravedlivý v soudech. Při vynášení soudů postupoval obezřetně, nikým nepohrdal, ale každého zahrnoval dobrou vůlí. Choval v lásce všechny, a všichni proto chovali v lásce jeho. Po jeho smrti se Maurikios, oděný v purpuru a korunovaný diadémem, odebral do cirku, obdaroval lid a za provolávání slávy byl jako první císař řeckého původu stvrzen ve svém úřadu.49 100
Ukázka elektronické knihy