JESSICA LEMMONOVÁ
připravím.“ Uhladila si vlasy, které si nechala rozpuštěné, jelikož jeli s otevřenými okýnky. Narovnala se. „Dobře, jsem připravená.“ „Zkazil jsem ti víkend.“ To si rozhodně nemyslela. Jen jí naboural její plán přenést se přes svou zamilovanost do něj. Snažila se udržet své srdce mimo ložnici, jenže se jí to moc nedařilo. „To mě přivádí k mojí otázce.“ S jednou rukou na volantu po ní střelil pohledem a pak se znovu zadíval před sebe na silnici. „Co bys řekla tomu, kdybychom spolu strávili víc nocí, až se vrátíme domů?“ Šťastná. Nadšená. Počítej se mnou! „Užívám si to. Ty taky vypadáš, že si to užíváš.“ Pokrčil rameny. „Proč ne?“ Nebylo to sice vyznání lásky, v jaké doufala, ale k tomu nedojde, tedy určitě ne takhle brzy. Ona do něj byla zamilovaná celý rok, ale on si jí začal všímat až poslední dobou. Znala Brana. Všechno bral s klidem. Chtěla pro něj být něčím víc než jen měkkým místem k přistání. Potřebují jen víc času, aby zjistili, co jeden pro druhého znamená. Přesně to jí nabízel. Ale. Venku mimo auto se nachází skutečný svět, který musejí brát v úvahu. „Co tvoje rodina? Co práce?“ „Necháme si to pro sebe. Ne proto, že bych se bál reakce okolí, ale nestojím o žádné řeči. Na co bychom potřebovali názory jiných lidí na to, co děláme, když nám to vyhovuje?“ Od někoho jiného by to vyznělo, jako že se za ni stydí, ale tohle byl Bran. Znala ho. A chtěla ho. Tolik, že byla ochotná udělat skoro cokoli, oč by ji požádal. Skoro. „A neovlivní to moji práci s tebou?“ zeptala se. „Z mé strany ne. Může to vést k několika velmi zajímavým soukromým schůzkám, ale nechci, aby ses obávala, že cokoli se mezi námi stane, nějak ovlivní 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291510
TAJNĚ ZAMILOVANÁ
tvou pracovní pozici. Myslel jsem vážně, když jsem ti řekl, že tě potřebuju v ThomKnox, Ad.“ Ona ho taky potřebovala, ale neodvažovala se o tom zmínit. „Oceňuju tvou přímost. Taky nejsem připravená s tím teď skončit.“ Hlasitě mlaskla a dodala: „Chudinka Tammie. Co jí řekneš?“ Zachechtal se. „Tohle mi nikdy neodpustíš, co?“ „Nejspíš ne.“ Natáhl se pro její ruku a zvedl si ji ke rtům. „To je malá cena, kterou musím zaplatit.“ O pár minut později vykličkoval hustým provozem a zajel na odbočku, kterou Addi dobře znala. „Pestle & Pepper,“ vysvětlil. „Můj domov mimo domov.“ „Pojďme si dát oběd na oslavu. Mám hrozný hlad. Personál si navíc jistě bude dělat starosti, co je s tebou. Možná si pomyslí, žes zmizela z planety nebo žes byla unesena.“ Pořád byla na planetě. Ale byla si naprosto jistá, že její srdce v tuto chvíli obíhá Zemi. Byla ztracená. Nebo ne? Nezávislost přece neznamená být věčně sama, ne? Copak nedokážu najít nějaký způsob, jak být s Branem v práci a potom ještě doma? Samozřejmě že dokážu. Nenechá si ujít příležitost být s mužem, kterého už tak napůl miluje. Bude si užívat dne. Utahoval si z ní, že je až moc praktická, a měl pravdu. Každá zábava, kterou si tenhle víkend užila, byla výsledkem toho, že následovala své srdce a ne že by se řídila varováním, které jí našeptával mozek. „Počkej, až si dáš jejich lávový dort,“ pověděla Branovi, když zastavil na parkovišti před P & P. „Možná už jsi někdy jedl lávový dort, ale věř mi, že takový jsi ještě neochutnal.“ „Věřím ti.“ Vypnul motor a vystoupil z auta. „I ohledně důležitějších věcí, než je lávový dort.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291510
JESSICA LEMMONOVÁ
Vzala ho za ruku a společně vykročili ke vchodu. Věříš mi i svým srdcem? Pomyslela si. Ohledně lávové dortu si nedělala legraci. Byl neuvěřitelně dobrý. Když Bran sledoval, jak se po nakrojení čokoládová náplň vylila na talíř, bylo to skoro stejně úžasné jako sledovat Addi, jak olizuje lžičku. Cestou domů měl co dělat, aby si nepředstavoval její jazyk na různých místech. „Tak tady bydlím,“ oznámil jí od vstupních dveří. Sotva vešla do haly, zavřel za ní dveře a přitiskl ji k nim. Zasmála se a on jí přitiskl rty na ústa. Ucítil na jejím jazyku čokoládovou chuť. „Ale tvůj kufr…“ řekla, když ji zasypával polibky. „Teď zrovna nepotřebuju žádné oblečení.“ Nahmatal spodní lem jejích krátkých šatů a vyhrnul jí je k bokům. „A ty taky ne.“ Ještě se nevzpamatoval z toho, jak skvěle proběhl tenhle víkend, a teď je pondělí a ono to pořád pokračuje. Většinu cesty autem strávil přemýšlením o Addi a o práci. Pohrával si s myšlenkou stanovit nějaká další pravidla, ale úterý přijde i bez nich. Musel uznat, že potřebují trochu volnější plán. Věděl, že Addi je stejně profesionální jako on sám. Bez ohledu na to, co ho v budoucnu čeká, nebo jak daleko bude jejich společná budoucnost sahat, byl si jistý, že to přežijí. Rozepnula mu džínsy a strčila ruku dovnitř. Souhlasně zamručel. „Můžu ti znovu říct, jak moc se mi líbí, že nejsi fanoušek spodního prádla?“ „Jsem velký fanoušek spodního prádla,“ namítl a po stranách zahákl palce za její růžové krajkové kalhotky. „Na tobě.“ Zamyslel se nad tím, co řekl, a vzápětí se opravil: „Ne, máš pravdu. Ani na tobě ho nemám rád.“ Stáhl jí kalhotky a ona si je svlékla. Když už ji tady měl, rozhodl se, že ji i ochutná. 100 Ukázka elektronické knihy