JOSS WOODOVÁ
„To ano. A jsem moc rád, že moji kluci budou mít bratrance nebo sestřenici. Že si budou mít s kým hrát.“ „Je jasné, že ses ohledně Carricka a Sadie nemýlil.“ „Bylo těžké si toho nevšimnout, protože ode dne, kdy se seznámili, měli oči jen jeden pro druhého. A věděl jsem to jistě od chvíle, co jsem se vrátil z Číny. Zeptal jsem se ho na Sadii a on zrudl jako rajče.“ To byla ta noc, kdy se milovali. Vzpomínky na ni nevybledly, měla je vryté přímo do mozku. Joa za Ronanem vešla do pokoje se dvěma palandami. Stěny byly obestavěné knihovnami s knihami pro děti a dospívající a na posteli ležely barevné přehozy. Byla to dokonalá herna pro dva malé chlapce. „Pěkný pokoj,“ poznamenala Joa. Ronan se rozhlédl a usmál se. „Tohle je pokoj, ve kterém jsme bydleli s Carrickem a Finnem až asi do třinácti let.“ „Vy jste tady bydleli?“ Ronan přikývl. „Až do dne, kdy jsem se oženil. Tohle byl náš rodinný dům.“ Joa se podívala na Sama a viděla, že bojuje se spánkem. „Polož je oba na spodní postel. Bude jednodušší je pak vzít, až pojedeme,“ navrhl Ronan. Joa se sehnula a jemně položila Arona na postel a posunula ho, aby měl vedle něj místo i Sam. Ustoupila, aby měl Ronan možnost udělat totéž. Když se napřímil, podíval se na ni. Joa zadržela dech, když si všimla touhy v jeho očích. Byla tam, žhavá a nepopiratelná, a Joi se sevřel žaludek. Pak se Ronan začervenal, vzal ji za ruku a vyvedl ji z pokoje do tlumeně osvětlené chodby. Otočil ji, opřel ji o stěnu a uzavřel ji do klece svých rukou. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291509
POKUŠENÍ NADOSAH
Když se k ní naklonil blíž, cítila z jeho dechu whisky a zubní pastu. „Ronane?“ vydechla Joa. „Hm?“ „Prosím tě, řekni mi, že mě políbíš,“ zašeptala a zasněně hleděla do jeho touhou zamlžených zelených oči. „Za vteřinu,“ odpověděl Ronan, položil jí jednu ruku na zadeček a hladil ji po něm a po stehně. „Tyhle šaty jsou moc nebezpečné,“ zavrčel. „Nesmíš se v nich předklánět.“ „A co bys dělal, kdybych se předklonila?“ poškádlila ho Joa. „Něco jako tohle…“ Ronan ji začal líbat, vklouzl jazykem do jejích úst a vrhl se do polibku, po němž tak dlouho toužil. Jeho prsty se sunuly po její noze výš až k jejímu klínu. Druhou rukou vzal její ňadro a hnětl jí bradavku, až ztvrdla a vztyčila se. Jeho polibek se prohloubil, začal být vášnivější, prudší. Joa zapomněla na to, kde je, zapomněla, že dům je plný Ronanových příbuzných. Chtěla víc… Chtěla všechno… „Ro? Kdepak jsi?“ ozvala se Tanna ze schodů. Ronan se odtrhl a hleděl na Jou ve stínech chodby. „Ro? Carrick chce promluvit. Všichni na tebe čekáme, bráško,“ dodala. Ronan si povzdechl a ustoupil, pak si protřel tvář. Zhluboka se nadechl a s očima upřenýma do Joiných, odpověděl své sestře: „Jasně, Tan. Budu tam za vteřinku. Ukládám kluky. Dej mi pět minut a budu dole.“ Jeho slova zasáhla Jou jako meteor. Jeho rodina je dole, jeho rodina spí v pokoji za nimi. Jeho přátele. Jeho lidé. Lidé, s nimiž není nijak spojená. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291509
JOSS WOODOVÁ
Jeho rodina. Joa zaslechla Sama, který na Ronana volal. Vynutila úsměv a ukázala ke schodišti. „Podívám se, co Sam chce. Ty jdi dolů. Tvoje rodina –“ na tom slově se zarazila a doufala, že si toho Ronan nevšiml, „– na tebe čeká.“
100 Ukázka elektronické knihy