a hrneček másla.“ Zarazil se. Tahle část je příliš dlouhá a příběh ani neposkočí. Koho zajímá hrnek s rozteklým máslem? Vypisoval dál až od toho vlka. Vlk se, co mu nohy stačily, pustil do běhu nejkratší cestou a děvčátko se dalo tou nejdelší. Aby si ukrátilo dlouhou chvíli, trhalo oříšky, honilo se za motýly a sbíralo kdejaký kvítek na kytičku. (...) Vlk zatáhl provázkem nahoru a dveře se otevřely. Vrhl se na stařenku a naráz ji sežral, protože už tři dny neměl nic v hubě. Potom zavřel dveře, lehl si do babiččiny postele a čekal na Červenou karkulku. Ta za chvilku zaklepala na dveře – klepy klep. (...) A když to řekl, zlý vlk se vrhl na Červenou karkulku a sežral ji. Naučení: Zde vidíte, co zlého potkává děti, a zvláště krásky, ty milé dívky hodné lásky, když smí je oslovit kdejaký ohava, a že nic zvláštního to není, že slouží vlku k najedení. Vlk, povídal jsem, vlci však mohou být přece rozmanití: někteří, než svou kořist chytí, jsou roztomilí bůhvíjak, úslužní, milí, krotcí tak, jdou za mladými slečinkami, pozor! Až do domu, až do ložnic jdou s vámi. Ach, běda děvčátku či slečně, neví-li, že nejhorší jsou tihle zdvořilí!
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291419
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291419
13.
Když Bohumila dorazila k chalupě, kluk seděl na zápraží. Držel v ruce nůžky, vystřihával a něco si lepil do sešitu. Nějaké letáky. Viděla, jak se mu ruce třesou, jak je papír zubatý. Aspoň si ty ruce cvičí. Usmívala se na něj o ten ždibec víc, než byste se usmívali na zdravé dítě. Často přemýšlela, jak to celé dopadne. Ústav? Chráněné bydlení? Třeba se dopeče. Pozorovala ho. Japak se máš? Tak japa? A k Novému roku přání: Ahoj sechno nej hode zdarvi stesti laski pohodi klidu preju. Co ty víš o světě, lásko moje ztracená, ptá se Bohumila. Vyšel si z mého těla nakřáplý, potlučený. On se dopeče, dopeče. Zkalená krev mý krve, muž, kterej nikdy nezjistí, kdo jsem já. Mluvím s ním vymyšleným jazykem, srozumitelně pískám ve stále stejnejch frek vencích. Chlapečku můj, vůbec nevíš, kdo jsem, ale vím já, co ty jsi zač? Třeba tě seslali na zem, abys dohlédl na vajíčka nakladený tvory z jiný planety. Vyber to hnízdo a pečlivě ho skryj. A zahřívej. Tebe nikdo podezírat nebude, ty moje rozbitá hračko, poraněný ptáče, nemocná kočko, pajdající veteráne, kterýmu ustřelili nohu, když si zapaloval. Nedostatek, nedokonalost, čnící negativita, žád nej zázrak. Chyba v systému, která systém zničí. Kluk lepidlem opatlal stránku a nalepil do sešitu barevný leták. Líbily se mu ty barvy, přečíst to taky zkoušel, četl špatně a pomalu. Slabikoval tu pohádku. Slabikoval o vlkovi.
99 Ukázka elektronické knihy