6. Jak poznat, co je dobré?
když dospějí. My všichni jsme potomci nepřerušené linie předků, kteří se spojili s příslušníky opačného pohlaví, a zdědili jsme po nich touhu udělat totéž. Nyní postupme k něčemu, co už není tak snadno pochopitelné. Zdá se, že jsme zdědili i touhu chovat se vůči druhým lidem dobře. Přátelit se s nimi, trávit s nimi čas, spolupracovat, projevit jim soucit, když mají potíže, pomoci, když jsou na dně. Evoluční důvod k laskavému chování se vysvětluje obtížně a musíme si na to počkat do jedenácté kapitoly, až projdeme kapitolami o evoluci jako takové. Do té doby bych vás rád požádal o to, abyste vzali jako fakt, že laskavost určitého, omezeného druhu je součástí našeho evolučního dědictví, podobně jako pohlavní touha. A že pravděpodobně nějak vplývá do našeho smyslu pro dobré a zlé. Morální hodnoty se u nás vyvinuly zděděné po vzdálených předcích. Přesto to však může být nanejvýš částečná odpověď na otázku v názvu této kapitoly. To je nevyhnutelné, i kdyby jen proto, že naše vnímání dobrého a zlého se v průběhu staletí proměňuje a tyto změny jsou příliš rychlé na to, aby představovaly evoluční proměnu. Můžeme to pozorovat na průběhu desetiletí. Je to, skoro jako by „něco viselo ve vzduchu“. Přirozeně to nevisí doslova ve vzduchu. Je to spojení mnoha činitelů, takže je to cítit jakoby „ve vzduchu“, protože se to nedá přesně zasadit na nějaké konkrétní místo. Převládající morální hodnoty 21. století, v němž žijeme dnes, se podstatně liší od hodnot vyznávaných před pouhými sto lety. Ještě více se odlišují od hodnot, které panovaly v 18. století. Tehdy bylo běžné držet si otroky, tak se to prostě dělalo, a lidé – včetně mých předků na Jamajce, musím s politováním přiznat – se domnívali, že kdyby došlo k osvobození otroků, civilizace se zhroutí. Velikán Thomas Jefferson, třetí prezident Spojených států a hlavní autor americké ústavy, vlastnil otroky. Stejně jako první prezident USA George Washington. Doufejme, že alespoň nevěděli (a moji předkové taky ne), v jakých donebevolajících podmínkách byli otroci dopravováni na lodích ze západní Afriky. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291417
Část první: Sbohem, bože
Mimochodem, otroky z Afriky si nedrželi jen bílí Evropané a Američané. Evropané dováželi otroky ze západní Afriky a Arabové z té východní. Jazykem arabského obchodu s otroky se postupně stala svahilština, která se prosadila jako hlavní dorozumívací řeč v rovníkové východní Africe. Obsahuje mnoho slov arabského původu. Afričtí náčelníci často vlastnili otroky sami, zároveň je chytali a prodávali evropským a arabským otrokářům. Protože biblická etika odpovídá své době, nepřekvapuje, že Bible otroctví nijak nezavrhuje. Dokonce i Nový zákon je plný výzev, jako je tato: Otroci, poslouchejte své pozemské pány s posvátnou úctou, s upřímným srdcem, jako Krista. Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale jako Kristovi služebníci konejte Boží vůli celou duší. (Ef 6,5–7)
Nebo tato: Všichni, kdo nosí otrocké jho, ať prokazují svým pánům veškerou úctu, aby Boží jméno a učení nemělo špatnou pověst. (1Tm 6,1)
Odpor vůči otroctví, který cítíme dnes, je jen jedním z mnoha příkladů změny, jež „visí ve vzduchu“. Abraham Lincoln, další z nejváženějších amerických prezidentů, byl na den přesně současníkem Charlese Darwina: narodil se téhož únorového dne roku 1809. Darwin důrazně vystupoval proti otroctví a Lincoln dokonce dal otrokům v Americe svobodu. Přesto by ani Darwinovi, ani Lincolnovi ani nepřišlo na mysl, že by Afričané mohli být na stejné úrovni jako lidské rasy, kterým říkali „civilizované“. Darwinův přítel Thomas Henry Huxley byl liberál, u něhož bylo pokrokové myšlení ještě zřetelnější. Přesto v roce 1871 napsal tato slova: Žádný rozumně uvažující člověk, který si je vědom faktů, nevěří tomu, že by průměrný černoch byl roven bílému muži, natož aby 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291417
6. Jak poznat, co je dobré?
mu byl nadřazen. A jestliže to je pravda, je jednoduše nepředstavitelné, že kdyby byly odstraněny všechny jeho vady a náš příbuzný s vysunutou čelistí by měl volné pole a nebyl nijak zvýhodněn ani utlačován, byl by schopen se úspěšně utkat se soupeřem, který má menší čelist, ale větší mozek, v zápase, který se nevede kousanci, ale myšlenkami. V hierarchii civilizací jsou nejvyšší příčky bezpochyby mimo dosah našich tmavých bratranců.
A prezident Lincoln řekl v roce 1858 toto: Říkám tedy, že nejsem a nikdy jsem nebyl zastáncem toho, aby byla jakýmkoli způsobem nastolována rovnost bílé a černé rasy; že nejsem a nikdy jsem nebyl zastáncem toho, aby se z černochů vytvářeli voliči a porotci u soudů, aby jim byla přiznávána způsobilost zastávat úřady nebo uzavírat smíšené sňatky s bělochy; navíc k tomu dodávám, že mezi bílou a černou rasou existují fyzické rozdíly, které navždy vylučují, aby tyto dvě rasy žily společně ve společenské a politické rovnosti. A právě proto, že nemohou žít takto, ale přesto žijí vedle sebe, musí tu být nadřazené a podřízené postavení a já stejně jako kdokoli jiný jsem pro to, aby nadřazené postavení bylo přiznáno rase bílé.
Vskutku, ať už bylo v 19. století „ve vzduchu“ cokoli, dnes se kolem nás vznáší něco zcela jiného. Historik, který by chtěl Lincolna, Darwina a Huxleyho odsoudit jako rasisty, by byl historik špatný. Měli do rasistů dál, než se to jiným lidem v jejich době kdy podařilo. Byli to mužové 19. století. Kdyby se narodili o 200 let později, nad těmito citáty by se zhrozili. Na to, abychom si povšimli změny v mravních hodnotách, není třeba čekat ani jedno století. V páté kapitole jsme uvažovali o posádkách bombardérů, které ve druhé světové válce na obou stranách zabily masy civilistů. Nálety se zpočátku soustředily na průmyslová centra jako britské Coventry a německý Essen, kde se 105
Ukázka elektronické knihy