Obchod ozářený pouze tlumeným světlem, aby poskytoval alespoň nepatrnou dávku anonymity, je ukrytý za výlohou s velkými plakáty, na kterých se k sobě tulí pěkný svalnatý muž s nějakou nepříliš známou sexy modelkou. Při pohledu na ni slyšíte to vzdechnutí, které musí zaručeně vyjít z těch pootevřených úst. Oblečky a kostýmky pokojských, sestřiček, školaček, kapitánek a ještě spousty dalších profesí pokrývají polovinu jedné stěny. Jsou sakra odvážné a já přemýšlím, zda bych si něco takového zvládla obléknout. Ne, nejspíš ne, ale mám dost času o tom uvažovat. Celé dopoledne probíhá totiž velice dobře – tedy přesněji velice dobře pro mě, jelikož nemáme jediného klienta. Majitel obchodu by z toho nejspíš radost neměl. Jana si neustále prozpěvuje. Je naprosto vyladěná a očividně je ráda, že má společnost. Pamatuju si ty dlouhé chvíle, kdy jsem byla sama v butiku a neměla do čeho rýpnout. Možná to má stejně, protože po celou dobu nezavře pusu. Pokud si zrovna něco nebrouká, zahrnuje mě dotazy, které jsou na můj vkus příliš osobní. Nejsem ještě připravená mluvit s někým cizím o své minulosti, proto ji vždy odbudu jen krátkou strohou odpovědí, která zní povětšinou jako: já na to nejsem, tohle není nic pro mě, tohle neznám... a takhle odpovídám po celou dobu až do pauzy na oběd, pro který nemusíme daleko. Uprostřed obchodního centra se nachází hned několik fastfoodů a v každém vaří něco jiného. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291361
Stažený žaludek z rána již povolil, protože nebyl důvod se víc stresovat, a tak se s chutí vrhám na smažené nudle se zeleninou. Vítej zpět, vražedná stravo! Jana je spíš na českou kuchyni a končí s plným talířem knedlíků a nějakou omáčkou, která měla být podle objednávky svíčková, ale vypadá spíš jako něco, do čeho nasypali kari, aby to chytlo barvu. „Můžu se na něco zeptat, Sáro?“ Počítám, že mě už nic nepřekvapí. „Jo, jasně.“ „Nejsi... no, nejsi náhodou lesbička?“ Zírá na mě s nedočkavýma očima a já si jsem jistá, že ty kapičku potu, co mi vyskákaly na čele, musí být vidět. „Já totiž, nemám vůbec nic proti. Vůbec mi to nevadí, jestli jsi.“ „Ježiš, ne! Já… Ne! Nejsem... lesbička.“ Ztiším hlas, protože náš rozhovor již zaujal dvojici u vedlejšího stolu. „Aha... jen mě to tak napadlo,“ pokrčí rameny a já rudnu ještě více. „Proč, proboha?“ „No protože, když mluvíme o chlapech, tak se mi zdá, jako by tě to vůbec nebralo. Měla jsem pocit, že je ti to nepříjemný.“ „Tak to není... Víš, tohle je jenom hodně osobní a nerada o tom mluvím. Každopádně tě můžu ujistit, žádná žena v tom není, přísahám.“ „Dobře,“ pousměje se. „A chtěla jsi to někdy zkusit?“ znovu na mě upírá vykulené rozzářené oči. „O tom jsem nepřemýšlela. Ty jo?“ „To je hodně osobní,“ zopakuje má slova a vyplázne na mě jazyk s piercingem. „Ale kdybys náhodou…“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291361
„Ne… ne!“ chechtám se nahlas.
První zákaznice přichází odpoledne. Trochu ve mně hrkne, ale párkrát se nadechnu a nasadím úsměv. Jana je schovaná v malém skladu, ale je mi jasné, že má uši nalepené na tenkých papírových dveřích, připravená mi pomoci. „Dobrý den,“ od pultu pozdravím ženu, která má na sobě tmavé brýle a já si říkám, jestli přes ně v tomhle chabém osvětlení vůbec něco vidí. Nechávám ji, aby se porozhlédla, a při tom ji nevyrušuji. Jak jsem byla poučena na školení – klienta musíme nechat, dokud neprojeví zjevný zájem o konkrétní věc. „Dobrý den, můžete mi poradit?“A je to tady! „Samozřejmě,“ vyrazím směrem k ní. „Máte takový ty vibrátory do kabelky?“ téměř šeptá. „Ano, jistě,“ srdce mi buší nervozitou. „Pojďte, prosím,“ vedu ji k pultu s pokladnou, po jehož boku je plná polička těchto mrňousů. „Tak, pokud chcete něco opravdu nenápadného, tak máme tento – vypadá přesně jako rtěnka,“ vezmu do ruky malou růžovou sametovou tyčku. „Je to pro kamarádku,“ vyhrkne žena. „Jistě,“ přistoupím na její vysvětlení. „A má kamarádka nějakou přesnější představu?“ Ve výsledku probereme všechny vystavené kousky – hodně improvizuji a opravdu často využívám slova žen, dle kterých jsem 100 Ukázka elektronické knihy