rozhovor by mohl rychle směrovat k rozloučení s tím, že už se nikdy neuvidí. „Já piji zásadně temeluk.“ Postava z paprsků náhle držela v ruce pohár. Nápoj v něm samozřejmě nebyl, protože obraz byl pouhou kopií vzdálené ženy a nebylo možné teleportovat hmotu. „Stále oddalujete tu otázku, pane doktore.“ „Tu, proč jste požádala o teleport?“ ujistil se Erap. „Neptám se, protože jsem již delší dobu neměl žádnou návštěvu a rád si vypiji svůj semedet s příjemným člověkem. No a teď, když jste zjistila, že vám k ničemu nebudu, tak se obávám, že se rychle rozloučíme.“ „Také si s vámi ráda povídám,“ oplatila mu kompliment doktorka, „ale proč si myslíte, že vás již nebudu potřebovat?“ „Protože dnes řeším problém srážky galaxií a to má k molekulové fyzice hodně daleko.“ „Tak spusťte, já si vás ráda vyslechnu a dopiji si v pohodě svůj temeluk.“ Doktorka pozvedla svoji číši, kterou přiložila k ústům, a spiklenecky dodala: „Určitě se dozvím něco nového.“ Erap vycítil, že hovor ještě neskončí, a začal obšírněji popisovat situaci, kterou lidé očekávají již tisíce let: „Simulace pohybu obou galaxií nám ukázala, že ke srážce dojde zhruba za dvě miliardy let. Okamžik srážky je snadné vypočítat, protože známe vzdálenost galaxií i rychlost přibližování. Samozřejmě že ke skutečné srážce nedojde. Obě galaxie nejprve kolem sebe budou kroužit a jejich hvězdy se začnou mísit. Dojde k takovému promíchání planetárních soustav, že tady vlastně nezůstane kámen na kameni. To, co je dnes blízko, bude daleko a naopak. Přitom náš prosperující systém je 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291351
postaven na využívání bohatství té části galaxie, která zcela určitě bude úplně rozmetaná v mezihvězdném prostoru.“ „Náš problém tedy spočívá v tom, jak překonáme větší vzdálenosti než doposud?“ doplnila pohotově doktorka. „Přesně tak,“ přikývl Erap. „Je pravda, že přibližování řešíme už od dob, kdy jsme začali chodit. No, spíš ještě dříve. Řekl bych, že od začátku naší existence hledáme způsob, jak se rychleji přemísťovat a využívat stále větší a větší prostor.“ „Jenže teď ztratíme i to, co jsme již získali, a to je vždy nepříjemné, že? Proto jsem se podívala do historie fyziky, abych zjistila, kdy vlastně lidstvo začalo překonávat prostor v rámci vesmíru.“ „Jestli se dobře pamatuji, tak od chvíle, kdy lidé vyvinuli protonový motor. Tehdy se uměli přemístit i na vzdálenější planety v rámci jednoho solárního systému,“ pochlubil se Erap svými znalostmi z historie raketových motorů. „Ano, byla to revoluční myšlenka. Inženýři dokázali vyvinout pohony pro kosmické dopravní prostředky, v nichž docházelo k vytvoření proměnlivého magnetického pole, které vyvrhlo do prostoru protony, a ty poháněly celou raketu ohromnou rychlostí,“ směřovala Inohej sympatického muže do připravené pasti. „Ohromnou rychlostí?“ uchechtával se pobaveně Erap. „Tak leda v porovnání s prvním strojem, který opustil jejich solární systém. Ten s využitím gravitace obřích planet na okraji soustavy letěl rychlostí neuvěřitelných osmnáct kilometrů za sekundu. Protonové rakety byly desetkrát rychlejší. Ovšem do rychlosti světla měly ještě hodně daleko a vzdálenost hvězd se měří na světelné roky. S tehdejší nejrychlejší 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291351
raketou by lidé letěli k nejbližší hvězdě celý život a ještě by tam nedorazili.“ „Výborně, historii ovládáte perfektně, pane doktore.“ „Historii právě nemiluji. Mám k tomu své důvody,“ náhle zvážněl Erap. Inohej viděla změnu chování u svého protějšku, proto se rychle vrátila k tématu, kde ho potřebovala mít: „To už je opravdu zastaralý způsob pohonu kosmických těles. Vzdálenosti jsou nesmírné a tento způsob přemísťování je stále nedostatečný.“ „Na velké vzdálenosti využíváme zakřivení časoprostoru silnou gravitací pomocí Warpových bublin, to jistě znáte…“ Erap nevěděl, kam pohledná žena směřuje. „Je tam však jedna menší nepříjemnost,“ zvedla varovně ukazováček doktorka Inohej. „Jistě jich existuje víc, jen teď nevím, kterou z nich máte na mysli,“ zarazil se Erap. „Tu nejpodstatnější,“ horlivě pokyvovala hlavou doktorka Inohej, „překonávání vzdáleností v řádu desítek světelných let. Využití záhybů v časoprostoru, o kterých jste mluvil. Jejich existenci nemůžeme ovlivnit. Využíváme černé díry, tedy pouze to, co vytvořila sama příroda, protože neumíme vytvořit tak enormní gravitaci, která zakřiví časoprostor. A nepříjemnost spočívá v otázce, co se stane při srážce galaxií s doposud využívanými cestami?“ „Srážka galaxií to dokonale rozmetá,“ přitakal Erap.
100 Ukázka elektronické knihy