„Pět tisíc dolarů za 10 dnů. Možná že teď v tom lock-downu by se ti ty peníze hodily.“ „To jsou prachy policajtů?“ „Ne. Od společnosti, která tam bude zajišťovat nejrůznější služby, od úklidů a praní až po catering. My tě jenom protlačíme na jejich výběrový řízení.“ „Hmmm. To je hodně,“ uznal Janek. „A co je to za práci?“ „Dělal bys číšníka přímo na sále, kde se bude slavnost slunovratu konat. A samozřejmě bys to zase nahrával. Akorát tě musím varovat, že to nebude nic hezkýho. Ale tentokrát zasáhneme a doufám, že včas.“ „A co když tam bude někdo z toho zámku a do tý doby, než přijdete, mě pozná?“ „Nepozná. Určitě ne. Tam si byl za hraběte, a tady, když si svážeš vlasy a budeš mít škrabošku, tak nikoho ani nenapadne spojovat si tě s chlapíkem z místa z druhýho konce světa. Přece by nikdo normální nejel takovou dálku kvůli brigošce.“ „Snad máš pravdu. Ale proč zase já. To tam na to vážně nemáte žádnýho jinýho vhodnýho policajta?“ „Vždyť už jsem ti to vysvětloval minule. Ty seš prostě takovej chlapík, kterej je chvíli tam a pak zase jinde. Takovej volnej pták. Určitě ne žádnej fízl,“ řekl Kryštof a divil se, že to slovo dokázal vyslovit s podivuhodnou lehkostí. „Je důležitý, abys zapadnul i mezi ty svý budoucí kolegy a nevzbuzoval nejmenší podezření. Víš, nechci nikoho podceňovat, ale nejsem si jistej, jestli by to zvládl někdo jinej tak, jak si myslim, že to zvládneš ty. Chápeš?“ Kryštof se podíval na 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291220
Janka. „A taky už s tim vším umíš zacházet. Navíc máš pro strach uděláno. Proč mám hledat někoho jinýho, když už mám tebe?“ Janek zakroutil nevěřícně hlavou. „Až takhle moc mi fandíš?“ „Jasně,“ usmál se Kryštof a vytáhl náušničku s kamerkou. „Klidně si ji nandej až na lodi, ale pak už ji měj pořád. To, aby ti ji někdo neukrad, kdyby se ti třeba prohraboval ve věcech. Musíme počítat se vším. Zapneš si ji ale až jenom ten večer.“ „Jenom aby tam po mně kvůli tý náušnici někdo nevyjel,“ řekl Janek „Tak to asi nebude poprvý v životě. A asi ani naposled,“ odpověděl mu Kryštof. „Hm, to je pravda,“ souhlasil Janek. „Horší je, ale co řeknu Jitce? Jak jí to vysvětlím?“ „Jestli si ten fotbal neprosadíš, tak seš u mě mrtvej muž,“ zasmál se Kryštof, když si vzpomněl na starýho Homolku. Janek se zasmál taky. Úplně přesně věděl, kam tím Kryštof míří. Na místo, který bude paradoxně vedle všech těch příšernejch věcí, který ho čekají, zřejmě nejobtížnější. Pak ale Kryštof zase zvážnel. „Janku, celá operace podlýhá totálnímu utajení. Nesmíš jí nic říct. Rozumíš? Ani slovo!“ „To si teda fakt nedovedu představit, co bude,“ řekl Janek. Ale dovedl. A bylo to přesně takový, jak si to představoval. Vlastně ne. Bylo to horší. „Takže ty mi neřekneš, kam a proč jedeš? Proč? Já to nechápu,“ zlobila se na něj Jitka, když si balil věci k odjezdu. „Co si o tom mám asi tak myslet, můžeš mi říct? To jedeš za nějakou ženskou? Nebo snad za ňákým chlapem? Co to má znamenat? Janku?! Proč se 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291220
nemůžeš konečně začít chovat už jako dospělej? Jsme přeci partneři. Měli bysme mít důvěru jeden k druhýmu a o všem spolu otevřeně mluvit,“ vysvětlovala mu. „Já vím. Ale pochop, že to nejde. Za pár dnů se vrátím a potom už budeme pořád spolu. Já tě miluju. A ty to víš. Jen teď prostě musím něco udělat. Vydělám tam pro nás nějaký peníze a zase přijedu. Nedělej si starosti,“ uklidňoval ji Janek. „Proč mi to ale nemůžeš říct? Tady něco smrdí! To bude nějaká strašná levárna, jinak bys mi to přece řek!“ „Jitko, proč to prostě nemůžeš nechat bejt? Proč ti nestačí moje slovo, že je všechno v pořádku a že se za pár dnů vrátím. Proč kolem toho musí bejt takovej virvál?“ bránil se Janek. „Janku! Já tě nikam nepustím. Vždyť víš, co je kolem za blázinec. Všude samý policajti, karantény, do toho ten posranej virus. Proč prostě nemůžeš sedět doma na zadku se mnou? Kam se musíš srát, proboha?“ „Teď tady s tebou nemůžu zůstat. Je to dobrá práce, akorát součástí toho kontraktu je moje mlčenlivost. Proto mě za to taky tak dobře zaplatí. Takže ti to nemůžu říct. Pochop to,“ zaprosil Janek. „Nepochopim. Slyšíš. Já to nepochopim za nic na světě. Jak ti můžou bejt ňáký zasraný prachy milejší než já? Já tě varuju. Jestli chceš odjet někam do hajzlu a přitom mi neříct vůbec nic o tom, co tam budeš dělat, tak tohle já prostě nedám, rozumíš?!“ Jitka celá zrudla, oči jí plály hněvem a vypadala přitom jako nějaká dredatá bohyně pomsty.
100 Ukázka elektronické knihy