jim dokonce dal i dvě misky čerstvého kozího mléka. Princezna se potají ošívala, kozí mléko ještě nikdy nepila, musela však uznat, že bylo stejně tak, jako kravské mléko velmi chutné a lahodné. Dívka a chlapec vyjmuli z ranečku skromné zásoby jídla a pustili se do nich. Rybolov prozatím vynechali, stejně neměli na maso žádnou chuť. Princezna s chutí schroupala čerstvou okurku, zajedla kusem chleba a poté vše zapila vodou z měchu. Nezapomněla předložit dobré sousto i své malé bohyni Maat. Když bylo po večeři, přichystala se princezna k večerní koupeli. „Jdu se vykoupat, Maiosi.“ „Půjdu s tebou.“ Dívka zrozpačitěla. Chlapec si toho všiml, neřekl však nic a podal jí ruku. „Tak pojďme.“ Když došli k řece, přistoupila dívka k vodě a opatrně do ní ponořila pravou nohu až po kotník. Projel jí záchvěv chladu a odporu. Řeka byla po záplavách velmi kalná a princezna se v ní ještě nikdy nekoupala. Musela se hodně přemáhat, aby se odhodlala do vody vstoupit. „Maiosi, ta voda je strašně špinavá.“ „Není špinavá, je jenom kalná. Všechno, co v ní je, pochází z půdy.“ „Ale koupat se budu v šatech.“ „V šatech?“ Naoko udiveně se na ni podíval, její rozpaky však dobře chápal. „Ano. Mám v ranečku ještě jedny šaty.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291210
„Pak je všechno v pořádku.“ Chlapec ve své bederní roušce vstoupil do vody, dával však dobrý pozor, aby neztratil princeznu z očí. Hrstí písku si postupně třel celé tělo, poté se ponořil a proplachoval si vlasy. Princezna ho chvíli pozorovala a přitom si pečlivě umývala paže, hrdlo a obličej. Jak se ponořovala do vody, její šaty se zvolna namáčely a odhalovaly dívčiny půvaby, aniž si toho sama všimla. Chlapec se jen stěží dokázal ubránit pohledu na její svěží krásu. Rychle se otočil a vzápětí zmizel pod hladinou. „Maiosi!“ „Co se děje?“ Chlapec se rázem vynořil z vody, z vlasů mu crčela voda. „Neviděla jsem tě, nevěděla jsem, kde jsi.“ „Promiň, Achnet.“ „To nic. Půjdu se osušit.“ „Přijdu hned za tebou.“ Dívka se otočila a pomalu vycházela ven z vody. Vydal se ihned za ní. Nesmí ji nechat ani na okamžik samotnou. Je úplně bezbranná a tma už na sebe nenechá dlouho čekat. Princezna usedla do trávy a stírá ze sebe kapky vody. Chlapec se posadil vedle ní a čeká, až uschne. „Maiosi, jak jste se myli tam - u pyramidy?“ „Jak? Také takhle.“ „V řece?“ „Nu ano. Odpusť, Achnet, že ti to takhle říkám, ale tvůj svět je trochu jiný než svět obyčejných lidí. Je v něm spousta věcí, které jsou 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291210
pro tebe samozřejmostí, mnoho lidí je však vůbec nezná.“ „Já vím, Maiosi. Nezlob se.“ „Nemám se proč zlobit.“ „Chtěla bych se převléknout.“ „Mám odejít?“ „Ne, ne, jenom se prosím tě, otoč.“ Chlapec se otočil zády k dívce a zadíval se na zem. Na stéble trávy uviděl malého broučka, který se právě chystal přelézt na druhé stéblo. Brouček pobíhal po stéble sem a tam, jako by si nevěděl rady. Maios druhé stéblo nastavil tak, aby na ně brouček mohl pohodlně přelézt. Pomohlo to. Malý tvoreček se mohl bez potíží vydat na svoji další cestu. Chlapec měl náhle pocit jakéhosi nepatrného, neuchopitelného štěstí. Za svými zády uslyšel šustivý zvuk mokrých šatu dopadajících na zem. Ani za nic by se nyní neotočil. Zavřel pevně oči. „Už se můžeš otočit.“ Obrátil se a uznale kývl hlavou. „Máš moc krásné šaty, Achnet.“ „To jsou moje nejobyčejnější. Ve svém šatníku mám mnohem krásnější. Tedy... měla jsem.“ Sklopila oči. Uchopil ji za ruce a když k němu vzhlédla, pravil měkce: „Netruchli, má milá. Až přijde čas, všechno se vyřeší. Dívala se na něj mlčky a on věděl, že mu věří. „Potřebovala bych se učesat. Škoda, že jsem si s sebou nevzala hřeben.“ Prsty si pročísla zacuchané vlasy. „Půjčím ti svůj.“ „Ty máš hřeben?“ 100 Ukázka elektronické knihy