HANA HINDR ÁKOVÁ • BOUŘ E NAD SAVANOU
Na okamžik stiskl rty a výhružně sevřel ruce v pěst. „Měla být zticha, ráda, že přežila. Místo toho si k sobě pozvala tu čmuchalku. Myslela si, že když bude mít rozostřený obličej a zkreslí jí hlas, nepoznáme, o koho jde.“ Teprve nyní Lucasovi došlo, že mluví o jeho matce. O milované mamince, která se ho zřejmě snažila zachránit. Chlápek ho popadl za loket a zatřásl s ním. „Rozumíš tomu, co ti říkám?“ Ještě chvíli si mohl myslet, že se plete. Představovat si, že všechno, co v uplynulých dnech zažil, byl jenom hodně špatný sen. „Zítra se vydáš do Mathare a zabiješ svou matku,“ přikázal. Lucasovi se málem rozskočilo srdce.
Nořin domek, čtvrť Karen, Nairobi Na obrazovce laptopu se objevil nespočet odkazů s Danielovým jménem. Dominovaly články bulváru z doby, kdy se zúčastnil televizní taneční soutěže. Média neustále spekulovala o tom, zda mezi ním a mladou herečkou je něco víc. Jednou je dokonce zachytila kdesi v obětí a korunovala to titulkem, že tanečník se dopustil nevěry. Nora věděla, jak moc tanec sbližuje, a že za tím obejmutím nemuselo vůbec nic být. Když spolu strávili půl roku a každý den dřeli na parketu několik hodin, možná se stali přáteli. A přátelé se občas obejmou. Jenomže to by pro bulvár nebylo dostatečně zajímavé. Nora z vlastní zkušenosti věděla, že mu stačí fotografie a příběh k tomu si vymyslí sám. Když se proklikala desítkami článků o Danielově údajné nevěře, články o jeho tanečních úspěších, tak konečně 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290826
HANA HINDR ÁKOVÁ • BOUŘ E NAD SAVANOU
našla web jeho veterinární kliniky a pracovní e-mailovou adresu, na kterou napsala. Čau Danieli, potřebuji s tebou mluvit. Ozvi se mi, prosím. Nora
Pod e-mail připsala jak své české, tak keňské telefonní číslo. České by měl mít, ale nevěděla, jestli si ho nevymazal. Odpověď přišla vzápětí. Dobrý den, do odvolání jsem v zahraničí mimo dosah e-mailu. Kontaktujte, prosím, mého spolupracovníka Jakuba Doležala, který mě zastupuje. Níže na něj uvádím kontakt. S pozdravem MVDr. Daniel Steiner Ředitel veterinární kliniky Spokojený mazlíček
Po přečtení názvu Danielovy kliniky se Nora usmála. Opravdu je originální. Ale teď zpátky k věci. Co se asi tak stalo? Kde Daniel je? Tohle se mu nepodobá. Práce na klinice je pro něj vším. Proč je tam napsáno „do odvolání“? Kdyby se jednalo o služební cestu, zmínil by přece konkrétní datum. Tak se to píše. Ne „do odvolání“. I když letěl do Keni s Veterináři bez hranic, věděl, kdy se vrátí. Podívala se i na stránky neziskové organizace Veterináři bez hranic, s níž Daniel létal do severní Keni, aby s kolegy očkoval zvířata proti vzteklině. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290826
HANA HINDR ÁKOVÁ • BOUŘ E NAD SAVANOU
Projekt v Keni byl minulý rok ukončen, stálo na webových stránkách v sekci Projektů. Tak ukončen, povzdechla si. Takže Daniel není ani v Čechách, ani v Keni s Veterináři bez hranic. A jeho telefon je nedostupný, shrnula si v duchu známá fakta. Jenomže já s ním potřebuju mluvit. No tak, Noro, přemýšlej… On přece létal do Keni i sám za sebe. Třeba si potřeboval vyčistit hlavu, od všeho si oddechnout… od ženy, od práce. Znovu si vybavila den, kdy se vracela z chudinské čtvrti Mathare a zdálo se jí, že před vyhlášeným barem Black Diamond zahlédla Daniela. Půjde se tam zeptat.
Kavárna Java House, Nairobi Sheila dovedla duchem nepřítomného Daniela do své oblíbené kavárny Java House, kde si jako obvykle objednala dvojité kapučíno a Danielovi koupila espreso. Posadili se k zakrslé palmě do prvního patra s výhledem na jednu z rušných ulic a čekali, až jim to servírka přinese. Sheila si užívala chvíle, kdy seděla a obsluhoval ji někdo jiný. Zároveň k tomu povolání měla úctu a jakékoliv nedostatky s úsměvem přecházela. Kavárnou se linula vůně čerstvě namleté kávy, plnotučného mléka a pečených croissantů. Danielův obličej zůstával bez výrazu a Sheila měla pocit, jako by se díval skrz ni. „Chce to čas,“ řekla tiše a povzbudivě se dotkla jeho ruky. V očích se mu objevil náznak zoufalství. „Doktor říkal, že se vám paměť vrátí,“ ujišťovala ho, přestože si ve skrytu duše přála, aby to nebylo příliš brzy. „Já vím,“ hlesl, „ale co mám teď dělat? Nevím, ani kdo jsem, ani co tady dělám. Nemám doklady, nemám peníze. Nikdo kromě vás o mně nic neví.“ 100 Ukázka elektronické knihy