Vrhání nožů ve sportu a sebeobraně - 2021
Postup nácviku Ani při technice vrhu horizontálním švihem bychom neměli zapomínat na naše pravidlo nejzlatější, totiž, že zbraň máme perfektně srovnanou v ruce a vrh perfektně srovnaný v hlavě. Protože však vrháme vícehroté „železo“, máme o něco snazší situaci - nemusíme přesně odhadovat odstup od cíle. Podstatou „dobré trefy“ je správně provedený švih rukou od boku dopředu na cíl. Tak jako se vertikální vrhací techniky dají rozdělit na „horní a dolní oblouk“, lze techniky horizontální rozdělit na „oblouk vnitřní a vnější“. Vnějším obloukem se dají vrhat také „no-spin“ nože. Pokud vrháme pravou rukou, začíná vrh vnitřním obloukem u levého boku a naopak. Pokud vrháme rukou levou, zahajujeme vrh na pravém boku. Následně provedeme pohyb rukou prakticky shodný s prudkým vržením frisbee (létajícího talíře). Zamíříme na místo které chceme zasáhnout zbraní a švihnutím vypustíme. Při použití horizontálního švihu můžeme využít i výhody nezpevněného zápěstí, neboť nepotřebujeme absolutní kontrolou zabránit rotaci zbraně. Díky tomu můžeme relativně lehké zbrani udělit vyšší rychlost a energii.
Obr. 85 Sekvence pohybu při vrhu zbraní technikou horizontálního švihu. Těžiště je snížené mírným pokrčením nohou a ruka vykonává pohyb jako při vrhu „frisbee“.
Vypuštění zbraně Horizontální hod a jeho sekvence pohybu vidíme přibližně na obrázku 85. Protože smyslem našeho vrhu není umění stabilizace zbraně za letu, které je podstatou vrhu jednočepelových zbraní vertikálními technikami, nejdůležitějším aspektem perfektního vrhu je udělení správného směru letu zbraně. Pokud jsme provedli dobře vrhací švih, musíme ve správný okamžik uvolnit stisk prstů a nechat zbraň vyklouznout k letu na cíl. Stejně jako u vertikálních technik je vypuštění věc spíše řízeného povolení stisku, který aretuje „železo“ v ruce než vyloženě otevření prstů ruky. Pokud
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290727
Vrhání nožů ve sportu a sebeobraně - 2021
provedeme správné povolení tlaku prstů ve správný okamžik, naše zbraň letí rovně na cíl. Balistika zbraně vržené horizontální technikou Při vrhání vícehrotých a vícečepelových zbraní je pro jejich balistiku naprosto zásadní použitá konstrukce a fyzická kondice. Pokud vrháme zbraň typu „rotačka“ (vrhací kříž), kde jsou hroty dlouhé a štíhlé, bude se vržená zbraň celkem spolehlivě chovat podobně jako vrhací nůž - tedy poletí po své balistické křivce v závislosti na vzdálenosti od cíle, hmotnosti zbraně, získané energii a gravitaci. Tento stav zjednodušeně představuje obrázek 86 (přímá dráha letu). b a
Obr. 86 Schematické znázornění letu „štíhlé“ vícehroté zbraně. Na kratší vzdálenost letí vícehrotá vrhací zbraň (a) vhodné konstrukce (např. šuriken na obr. 92 a) víceméně rovnoběžně s horizontem (b) nebo po velmi mírně obloukové dráze.
a b
Obr. 87 Schematické znázornění letu „velkoploché“ vícehroté zbraně (například šuriken na obrázku 92 b). Značná plocha zbraně vytváří výrazný vztlak a proudění vzduchu kolem letící zbraně může, v závislosti na hmotnosti, značně zakřivit dráhu letu (a), která se od zamýšlené roviny letu může značně odchýlit. V lepším případě letí zbraň symetricky „šroubovicí“ směrem k cíli, v případě, že je například zdeformovaná předchozím vrháním může letět naprosto neočekávaným způsobem a směrem.
Z tohoto důvodu se pro razantní vrhy kdy je třeba destruktivně zasáhnout cíl používaly zbraně typu „vrhací kříž“, zatímco velkoploché konstrukce s kratšími hroty se vrhaly na kratší vzdálenost obvykle kvůli zdržení a zastrašení protivníka například proti jeho očím. Jejich výhodou nebyla smrtící průbojnost, ale nízká hmotnost, menší rozměry a větší plocha na které mohla zbraň přenášet jed nebo nákazu a tak i při poměrně malém zranění (škrábnutí) způsobit fatální následky.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290727
Vrhání nožů ve sportu a sebeobraně - 2021
Korekce a odstraňování chyb Tak jako je mnohem jednodušší vrhací technika samotná, ani při odhalování chyb při vrhu nás nečeká u vícehrotých zbraní tolik práce. Zásah jako takový máme prakticky jistý, díky mnoha hrotům nemusíme přesně určit vzdálenost od cíle ani kontrolovat rotaci. Klasické chybové stavy z vertikálních vrhacích technik nás také nečekají. Chyby, které můžeme při horizontálním vrhu řešit se tedy týkají pouze zaměření cíle. Pokud proti zamýšlenému bodu zásahu zaznamenáme „trefu“ níž, zkorigujeme při příštím vrhu hod a úměrně chybě nadsadíme. Naopak, pokud šel zásah vysoko, zamíříme o něco níž. Podobně se chováme i při ladění chybovosti zásahů do stran. Jsme-li pravák, vrháme pravou a zásah jde také doprava od cíle, vypustili jsme zbraň brzy a musíme při příštím vrhu „uvolnit“ o zlomek sekundy později. Pokud jde zásah za stejných podmínek doleva, přetáhli jsme vrh a musíme úměrně chybě vypouštět o zlomek sekundy dříve. Obrázek 88 přibližně znázorňuje popsané stavy po vrhu.
a
b
c
d
Obr. 88 Schematické znázornění chybových stavů charakteristických pro užití horizontální techniky vrhu: Hod šel příliš nad cíl (a), hod šel příliš vlevo (b) hod šel příliš vpravo (c) hod šel příliš pod cíl (d).
Technika vrhu horizontálním švihem má jednu zajímavou výhodu z pohledu taktiky užití vrhacích zbraní. Vrhací pohyb „od pasu“ rukou kupředu může být proveden o poznání nenápadněji než techniky vertikálního vrhu a cíl si tak nemusí včas všimnout vržené zbraně. To je - nebo může být - výhoda nezanedbatelná, pokud zároveň použijeme vhodný typ zbraně (chakram, vrhací kříž, velké hvězdice). A tak končím jak jsem začal - prostudovat a osvojit si tuto techniku můžeme přinejmenším pro radost, jako zpestření technik vertikálních a prostě pro „rozšíření obzorů a zkušeností“.
99
Ukázka elektronické knihy