„Chuchlíková do ní ryla ohledně vaření, ubytování, všeho,“ dumala Josefína, „ale to se dalo přežít…“ „Ach jo,“ vzdychl komisař. „Mrtvá ženská, kterou všichni nesnášeli, a motivy na hovno.“ „Neptal ses všech,“ připomněla mu. „A co vy?“ obrátil se na ni Švec. „Já ji milovala,“ odpověděla Josefína s vážnou tváří. Kristepane. Dál to nešlo. „Sorry, musím…,“ vyhrkl a zaběhl za stodolu. S okamžitou úlevou v něm vzrostlo odhodlání Josefínu Divíškovou roztrhnout vejpůl.
15 Tátu zahlédla Lída už z dálky. Bavil se za stodolou s obrovským kníratým policajtem a tou pipkou Divíškovou. Popíjel si kávičku jakoby nic. A ona je přitom v tak strašným průšvihu. Zamilovala se do vraha! Lída se nad svými myšlenkami už nejméně posté oklepala, ale nemohla si pomoct. Dobře si pamatovala, jak byl Pavel vzteklý, když se vložil do její hádky s Chuchlíkovou. Klukovi z předešlé noci se vůbec nepodobal. V jednu chvíli se ho skoro i bála. Jenomže možná, kdyby neodešla… Všechno se v ní mlelo. Navíc holky vyzvídají, jak její známost pokračuje. Noční selfie s Pavlem zapůsobilo jako rozbuška a spustilo lavinu holčičích dotazů. Od rána jí chodí esemesky jako: Lizy, tak co? Líbali jste se? 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290339
Lizy, je fakt sexy, když má zavřený oči. Vyznal ti lásku? Co jste pili? Ty jo, jsi fakt hustá. Svlíkli jste se? Starší kluci jsou lepší, viď? Nekecej, že jsi kouřila? Má motorku? Má ho velkýho? Neodpověděla ani na jednu zprávu. Co by jim tak asi měla psát: Ne. Ne. Pivo. Ne. Nevím. Cigarety. Nevím. Nevím. „Jestli hledáš taťku, zašívá se za stodolou, maličká.“ Ani si nevšimla, že v zamyšlení došla až na zápraží. Rozvaloval se tam Jezevec Kid s tím svým zápisníkem. „Maminka ví, že má táta takovou hezkou a šikovnou kamarádku?“ mrkl na ni. „Do toho vám nic není,“ odsekla. „Takže ví,“ pokýval hlavou. „No jo, co naděláš. Ale je to na houby, co?“ „Nevíte náhodou, kde je Pavel?“ odpověděla otázkou. „Nech ho být,“ poradil jí. „Není to chlapec pro budoucnost. Rodinu nezaloží, nezaopatří. Rozmysli si to, děvčátko, rozmysli.“ „Tak víte, kde je, nebo ne?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290339
„Moc pije, holčičko,“ vedl si dál svou. „Cpe se antidepreblivajzama a poslouchá špatnou muziku.“ „Vaše muzika je trapná!“ nenechala si to líbit. „Píšete si novej hit pro tu svou píšťalu?“ „Ne,“ odpověděl. „Dávám dohromady takový dlouhatánský filozofický pojednání.“ „O tom, jak nosit měsíc jednu smradlavou košili?“ ušklíbla se. „Ne – o tom, jaké jsou ženské nuly,“ rozzářil se. Spolkla nadávku. Jednak pochytila určité slušné vychování a jednak byl tenhle exot vážně divnej. Proto se omezila jenom na zhnusený výraz a vešla do stavení. „Utíkej, maličká!“ zavolal za ní. „Utíkej!“ Prošla kolem světnice, odkud zazníval hovor, a zastavila se až u Pavlových dveří. Okamžik váhala a potom zaťukala. „No?“ ozval se. „Můžu dovnitř?“ vzala za kliku. „Ne.“ Polkla. „Proč?“ „Protože si honím péro.“ Stáhla ruku zpět. Hluk z kuchyně ji přiměl vycouvat od dveří. „Potřebovala jsi něco, zlatíčko?“ vyhlédla ven Pavlova máma. Lída zavrtěla hlavou. „Pomůžeš mi?“ pokynula jí Barbora. Vstoupila za ní do kuchyně. „Namazala bys chleby máslem?“ ukázala na připravené krajíce. „Umíchám vajíčka.“ „Jasně.“ Nějaký čas obě mlčely. Lída po očku sledovala, jak Barbora rozklepává vajíčka o okraj pánvičky. Některé skořápky skončily ve žlutobílé hmotě, jiné na okraji sporáku a jedna na zemi. 100
Ukázka elektronické knihy