SILVESTR U HÁJKŮ Timy se vrátil před Vánocemi. Hned se sešel s Milanem, šli spolu na pivo. Okamžitě jsem zbystřila a znervózněla. Bylo mi jasné, že potkat se s ním je ve vzduchu. A taky že ano. Hájkovi nás pozvali na Silvestra. Tedy mně osobně volala paní Hájková. Bylo nemožné to odmítnout. Za jiných okolností bych šla tak ráda! Tohle bude trapas. Celou dobu jsem se modlila, ať to vše dobře dopadne. Pozvaní byli i Milanovi rodiče. Asi bude nepravděpodobné, abychom si tam s Timym sami povídali. To mě malinko uklidňovalo. Jenže ono stačí, že se uvidíme. Už tak jsme se s Milanem odcizovali, když uvidím Timyho, bojím se, že to bude konec. Milan koupil nějaké víno, já jsem se v tom nevyznala a stejně jsem to nepila. Stačila mi sklenička lambruska a už jsem to cítila. O občerstvení se staral vždy ten, kdo zval. Já si připravila jen něco pro malou, i když ani to asi u Hájků nebude problém. Zdržovala jsem odjezd, jak se dalo, ale pak už to nešlo a my odjeli slavit. Přivítala nás paní Hájková s malou v náručí. Pozdravili jsme se a šli dál. Byli jsme poslední hosté. Timy se s námi šel hned přivítat. Moc mu to slušelo. Byl ošlehaný větrem, bylo vidět, že se pohyboval poslední týdny v teplých krajích. Jeho pohled mě zasáhl rovnou do srdce. Tušila jsem to. K mému překvapení si ode mě vzal malou a nesl ji rovnou za Nikolkou. Neměla jsem se za koho schovávat. Pozorovala jsem je, jak si hrají a nevěřila vlastním očím. Timy s nimi dováděl, jako by se znali odjakživa. Holčičky výskaly a dorážely na něj. Všichni byli ve svém živlu. Paní Hájková se ke mně přitočila a postrčila mě,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290318
abych šla fotit a natáčet. Ano, to byl dobrý nápad. Jen nevím, zda budu mít odvahu se na to pak podívat. Timy se tvářil, jako by vše bylo v nejlepším pořádku. Beátka ho viděla tedy asi podruhé v životě, ale smála se na něj a chtěla si s ním hrát. Stejně jako Nikolka. Měla jsem radost vždy, když byla moje Beátka
spokojená.
Nicméně
spojení
zrovna
s Timym
mě
znervózňovalo čím dál tím víc. Opatrně jsem se rozhlížela po místnosti. Po Kristýně ani vidu, ani slechu. Ani žádná jiná. Aspoň něco. Jinak bych musela odejít. Asi po dvou neuvěřitelných hodinách si paní Hájková vyzvedla Nikolku a já se ujala Beátky. Byla utahaná, ale pořád veselá. Dala jsem jí najíst, vyčůrat a pak si ji vzal Milan, že ji uspí. Asi na Timyho žárlil, protože malá si na něj za celou dobu ani nevzpomněla. Timy se posadil vedle mě a začal si se mnou povídat o focení. Také chtěl vidět, co jsem právě nafilmovala. Prohlíželi jsme video a museli jsme se smát. Holčičky se opravdu předváděly, jak to šlo. Trochu jsem se uvolnila. Timy řekl, že má nové fotky. Navštívil nově Bolívii a pak také Ekvádor. Ptal se, zda mě to zajímá. Říkala jsem, že moc, jen mě mrzí, že jsem tam nemohla také být. Přinesl počítač. Posadili jsme se kousek stranou na gauč a začal mi ukazovat fotky i videa a vyprávět o svých cestách. Bylo to neuvěřitelně zajímavé. Úplně jsem zapomněla na čas, i na to, kde teď jsem. Vnímala jsem jen Timyho a přenesla se do míst, která mi ukazoval. Ani zmínka o Kristýně nebo jiné ženě. Ano, byla tam občas skupina lidí, ale na žádné fotce jsem ji neviděla.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290318
Řekl, že až bude Nikolka větší, vezme ji tam. A když budu chtít vzít tam Beátku, můžeme jet s nimi. Dívala jsem se na něj a nechápala, co mi to nabízí. „Jak větší, myslíš, až bude dospělá?“ ujišťovala jsem se, že dobře rozumím. „Ne, to nemyslím,“ smál se, „Tak třeba, až jí bude pět. To už v pohodě zvládne. Udělám trasu jí na míru.“ Díval se mi do očí a ty jen zářily uličnictvím. „Děláš si ze mě legraci?“ ptala jsem se opatrně. „Ne, Lucko, nedělám. Nikdy jsem si ji nedělal,“ dodal. A já měla pocit, že ta věta má skrytý smysl. „No to by bylo fantastické!“ zazářily mi oči nadšením. „To by znamenalo, že už za čtyři roky bychom mohli jet,“ vypočítávala jsem. O tom se mi ani nesnilo. Tak brzy? A s Timym? Najednou jsem uviděla světlo na konci tmavého tunelu. „Bezva, tak dohodnuto,“ uzavřel to Timy. Pro něj to bylo tak samozřejmé a lehké, že mě tím také nakazil. Když to zvládne Nikolka, Beátka určitě taky. Zeptám se pak paní Hájkové, jestli ji opravdu pustí. Moje radostné nadšení zkazil Milan. Přitočil se k nám a vmísil se do hovoru. „Co vy dva tady dohadujete za mými zády?“ ptal se, jako by očekával nějakou katastrofu. Ano, to bylo pro něj typické. „Že vezmeme holky do Peru nebo prostě někam do Jižní Ameriky, až trochu povyrostou,“ informoval ho Timy. „Tak to jen přes mou mrtvolu,“ řekl naprosto jasně Milan. Sklonila jsem hlavu a v duchu si říkala, že to by opravdu bylo řešení. Pro
Ukázka elektronické knihy