jenom nějaké lékařské přístroje uložené stále v krabicích a postele zakryté bílou látkou. Líbí se mi tady, vlastně se pořád pohybuji v under groundu. V civilu v tom duchovním, tady ve skutečném. Používáme podzemí při rozvozu jídla, jsou tady lepší cesty než nahoře a nikdo nám nepřekáží. On je sem vstup samozřejmě zakázán, ale nikdy jsme nepotkali nikoho, kdo by nás „sprdnul“ a z podzemí vykázal. A také využíváme tyto prostory k pašování piva. Pro dává se v nemocniční kantýně, která je od ORL vzdálena asi čtyři bloky. Je sice „dia“, ale je alkoholické! A vaří ho Staropramen, takže je i dobré. Já s výjimkou tří opušťáků více než devět měsíců tento zlatavý mok nepil. V Bakově nám ty kurvy mazáci nepovolili ani jedno pivko za celé dlouhé měsíce prvního roku vojny, tady ho mám, co mi hrdlo ráčí. V dlouhých bílých pláštích vypadáme jako doktoři, kantýnské nám piva bez řečí prodají, podzemím je pro vezeme až na oddělení. Samozřejmě že při tom poru šujeme všechny interní předpisy, ale děláme to opatrně a s rozumem, takže nám to v pohodě prochází. Zpo čátku jsme konzumovali piva jenom my dva, ale postupně jsme přizvali do našeho pivního spolku ještě pár kluků, kteří jsou zde delší dobu a o kterých víme, že se na ně dá spolehnout. Jinak to nejde, není v tom žádná sobeckost. Rádi bychom vyhověli všem, bylo by ale jenom otázkou času, než by to prasklo. Buď by se někdo namol ožral a byl by
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289920
přistižen, nebo by si nějaká „dobrá duše“ pustila pusu na špacír. Sejdeme se vždy před večerkou na volném pokoji nebo v podzemí, chvilku poklábosíme a vypijeme pár piv. Bože, jaká to pohoda oproti koncentráku v Bakově. Život si s námi občas zvláštně zahraje, čekal jsem tady jenom bolest a utrpení, a mám se tu jako na zámku. Podobně jako s pivem je tomu i s jídlem, máme ho, co hrdlo ráčí. Ne že by nemocniční strava byla bůhvíjaká, ale zůstává nám spousta dobrot od pacientů, kteří po operacích ne mají na jídlo ani pomyšlení. Podle nějakých interních předpisů se tato strava vy dat musí. Nikdo se nepídí po tom, že ji pacient není schopen sníst, vracet ji nemusíme, takže se o „gábl“ po dělíme s Jendou a s přáteli z pivního spolku. Tolik šunky jako tady v ÚVN jsem v životě nesnědl a už asi ani nikdy nepojím. A Jenda se s tím vůbec nemaže. Když přivezeme jídlo na pokoj, kde leží starší lampasák po těžké operaci na pří strojích, obhlídne zkušeným okem situaci, zamyslí se a řekne: „Ten vůl stejně už brzo umře.“ Vezme z talíře šunku, která měla být součástí lampasákovy diety, a roz dělí ji na dva stejné díly. Jeden pro mě a druhý pro sebe. Je to prostě kámoš, večer s tím dia pivem šunka chutná úžasně. Budiž pochválen člověk, který ty diety sestavuje, často končí v našich rukou. Přestože se v nemocnici úzkostlivě dbá na čistotu a pra videlně se všechny místnosti uklízejí, tak se tady daří
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289920
švábům. Nevím, odkud se ty potvory berou, snad z toho podzemí, které se neobývá. Válčí s nimi uklízečky i ses třičky, někdy se tato nevábná stvoření objeví na místech, kde by je nikdo nečekal. Živě se mi ještě i po těch letech vybavuje hezká scénka, kdy si jedna pacientka, taková nafintěná pa nička, manželka nějakého vysokého důstojníka, napou ští po ránu kakao z várnice, kterou jsme s Jendou přivezli. Na paní je vidět, jak se na lahodný nápoj těší, většinou totiž bývá na snídani k pití jenom čaj nebo melta. Když někdy nafasujeme kakao, tak to je malý svátek. Jenže ouha, z kohoutku várnice se do jejího přistaveného hrnku překulí obrovský šváb a plave v něm ukázkového kraula. Paní začne ječet s takovou intenzitou, že na chodbu vy běhne téměř celý přítomný personál. Všichni si myslí, že někdo „exnul“ nebo že započala třetí světová válka. Kakaa ten den výjimečně zůstává větší část várnice, Jenda si s tím však neláme hlavu, sundá víko, a když žádného dalšího plavce neobjeví, tak si dáme kakaový nášup.
„Když se daří, tak se daří“ Dnes odvážíme z operačního sálu na pokoj úplně zni čeného kluka. Je starší než my, je mu tak dvacet sedm dvacet osm a je bledý jako stěna. Přišel chudák o všechny mandle, nosní i krční.
102 Ukázka elektronické knihy