„Není spěch. Až budeš mít chvíli, prostě se podívej, jestli ti některý můj předpoklad nepřipadá trochu pochybný nebo tak něco. Já na tom budu dělat dál, takže kdybych na něco přišla, řeknu ti. Ano?“ Fabrisi se usmál. „Jasně, a dneska odpoledne s tím přijdeš a povíš mi, že jsi to už vyřešila.“ „To pochybuju: tohle chce jiné oči.“ Rozhodil rukama. „Tak já to zkusím.“ „Díky.“ Nebylo pravděpodobné, že Fabrisi její formalismus plně pochopí, ale ona prostě potřebovala někoho, kdo prověří jeho mechaničtější aspekty.
4b S Renee se Carl poznal na večírku, který pořádal jeden jeho kolega. Zaujal ho její obličej. Byl pozoruhodně nevýrazný, většinou působila docela zasmušile, ale na večírku ji dvakrát uviděl, jak se usmívá, a jednou, jak se mračí; v těch chvílích začaly její rysy vypadat, jako kdyby nikdy nevypadaly jinak. Carla to překvapilo: byl s to poznat obličej, který se pravidelně směje, anebo takový, který se pravidelně mračí, i když od toho nemá vrásky. Zaujalo ho, jak to, že si její obličej opatřil takovou důvěrnou obeznámenost s tolika výrazy, ačkoli obvykle neprozrazuje nic. Trvalo mu dlouho, než Renee porozuměl, než se jí naučil číst z tváře. Ale rozhodně to stálo za to. Teď Carl seděl v klubovce ve své pracovně, na klíně měl poslední číslo Mořské biologie a poslouchal, jak Renee ve své pracovně naproti přes chodbu muchlá papíry. Pracovala celý večer a její frustrace slyšitelně sílila,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289673
ačkoli když tam naposledy nakoukl, měla svůj obvyklý pokerový výraz. Odložil časopis, vstal, došel ke dveřím do její pracovny. Na stole měla otevřený nějaký silný svazek; stránky byly plné obvyklých hieroglyfických rovnic a prokládané komentáři v ruštině. Přelétla kus textu, pak ho s téměř neznatelným za mračením zavrhla a knihu zabouchla. Carl uslyšel, jak procedila „k ničemu“, pak vrátila knihu do police. „Jestli budeš pokračovat takhle, uženeš si hypertenzi,“ popíchl ji. „Nech si tu povýšenost.“ Carla to vylekalo. „To nebylo povýšené.“ Renee se po něm ohlédla a probodla ho pohledem. „Vím, kdy dokážu pracovat produktivně a kdy už ne.“ Mrazivé. „Dobře, už tě nebudu obtěžovat.“ A vycouval. „Díky.“ Znovu se zadívala do knihovny. Carl odešel a snažil se ten její upřený pohled rozluštit.
5 Na Druhém mezinárodním matematickém kongresu v roce 1900 přišel David Hilbert se seznamem třiadvaceti podle něj nejvýznamnějších nevyřešených problémů matematiky. Číslem dvě na jeho seznamu bylo přání získat důkaz o bezespornosti aritmetiky. Takový důkaz by totiž potvrdil bezespornost valné části vyšší matematiky. V zásadě by takový důkaz zaručil, že už nikdo nikdy nedokáže, že jedna rovná se dvě. Jen pramálo matematiků to ale považovalo za něco tak zásadního.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289673
5a Renee věděla, co Fabrisi řekne, ještě než otevřel ústa. „To byla ta nejdivnější věc, co jsem kdy viděl. Znáš takovou tu hračku, jak se dílky s různým příčným průřezem skládají do otvorů různého tvaru? Číst si ten tvůj formální systém, to je jako dívat se, jak někdo vezme jeden dílek a zasune ho do všech otvorů na herní desce, a ono to pokaždé perfektně sedne.“ „Takže nemůžeš najít chybu?“ Zavrtěl hlavou. „Já ne. Zapadl jsem do stejné rutiny jako ty: dokážu o tom uvažovat jen tím jedním způsobem.“ Renee se mezitím podařilo z myšlenkového stereotypu vymanit: přišla s naprosto odlišným přístupem k problému, ale i ten jen potvrzoval původní rozpor. „No tak díky, žes to zkusil.“ „Chceš požádat ještě někoho, aby se na to podíval?“ „Ano, myslím, že to pošlu Callahanovi do Berkeley. Od té konference loni na jaře si dopisujeme.“ Fabrisi přikývl. „Jeho poslední práce mě naprosto ohromila. Jestli na to přijde, řekni mi to, moc mě to zajímá.“ Renee by k popisu vlastního postoje použila podstatně silnější slovo než „zajímá“.
5b Je Renee jen otrávená z práce? Carl věděl, že jí matematika nikdy nepřipadala opravdu obtížná, jen intelektuálně podnětná. Že by se poprvé ocitla před problémy, se kterými nedokáže hnout? A může něco takového v matematice vůbec nastat? Carl sám byl vysloveně praktický
100
Ukázka elektronické knihy