Curling, lesk i bída mem v průběhu zápasu je přísně zakázána. Dodatečně jsem trochu pochopil, že jsme pro něj nebyli ničím příliš slibným, ale přesto mě to na něj mrzelo. Další zajímavou zkušeností bylo setkání a spolupráce s Danielem Rafaelem, kanadským koučem portugalského původu, který v době, kdy v Čechách nastoupil do pozice národního trenéra, měl zkušenosti z Itálie a zejména z Číny. Úvod do spolupráce byl výtečný. Daniel mě vyvedl z míry tím, že na první trénink přišel v teplákové soupravě, která obepínala jeho Daniel Rafael, trenér celkem objemné břicho, na krku měl zavěšenou píšťalku, kterou jsem měl ve svých představách spojenou spíše s atletickými trenéry než s curlingem. A začali jsme tím, že jsme všichni jen na prázdno metli a Daniel hlasitě pískal vždy, když se mělo zvýšit nebo snížit úsilí. Bylo to překvapivé, ale mě to fascinovalo. Celá řada postupů byla podnětná a setkání s tímto trenérem mě rozhodně obohatilo. Vzpomínám na něj s vděčností, byť závěr naší spolupráce poznamenalo nedorozumění vycházející ze zvýšeného tlaku vedení svazu, které systematicky pracovalo na mém upozadění. Určitě bych neměl zapomenout na své konzultace s takovými veličinami, jako byli a jsou například Keith Wendorf, Russ Howard, Soren Gran nebo Elaine Jacksonová. Svět koučinku je obzvláště v curlingu zvláštní a specifický. Není snadné přesvědčit okolí, že člověk nemusí nutně pocházet z Kanady, aby byl pracovitým, empatickým a vzdělaným koučem s nezanedbatelnými zkušenostmi, přinášejícím systém, motivaci, kontrolu a rozvoj. Dvojnásob těžké je to v Čechách, kde 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289484
SPLÁTKA NÁSLEDOVNÍKŮM stačí nemluvit česky a hrát někdy v minulosti curling. Jsou případy, kdy ani to není nezbytné, aby vznikla smlouva s cizincem za milion korun ročně, jenž je placený z peněz členů Českého curlingového svazu. Pro mě z toho všeho plyne jediné. Radovat se z úspěchu a dobrých výsledků, kterých se podařilo dosáhnout ve spolupráci s těmi, kteří pochopili, jak se má pracovat. Určitě na někoho zapomenu, ale za ta léta bych chtěl z pohledu koučinku vyzdvihnout úsilí a snahu Terky Plíškové, Kláry Svatoňové, Ežen Kolčevské, Bětky Baudyšové, Anny Kubeškové, Lukáše Klímy, Marka Černovského, Sama Mokryše, Martina Juríka, Jirky Candry, Davida Jirounka, Ondry Hurtíka, Kryštofa Chaloupka, Zuzky Hájkové (dnes Paulové), Ivety Janatové, Evy Málkové (dnes Miklíkové) a mnoha dalších. Jsem rád, že někteří z nich dosáhli na dobré výsledky i mezinárodní úspěchy. Jsou skvělými ambasadory českého curlingu. Jen díky těmto sportovcům si troufám říci, že jsem nyní lepším koučem, než jsem byl dříve.
Curling – listopad 2016
Tak je to tady! Směřovali jsme k tomu od začátku turnaje, těšili se, že k tomu dojde, stresovali se tím, že k tomu třeba nedojde, ale věděli jsme, že kvůli tomu jsme sem jeli. Semifinálový zápas mistrovství Evropy v curlingu. Jedná se o skupinu B, protože loni se nepodařilo udržet áčko. Tak teď je třeba se tam po vyhraném semifinále zase vrátit. Já na trojce, David Jirounek na jedničce, Martin Jurík hrající druhé kameny a Jiří Candra uzavírá endy svými dvěma posledními kameny. Soupeřem jsou nám Slováci, kteří se vyškrábali v souběžně hrané skupině na semifinálovou příčku. Před zápasem se málem sami odrovnáme. Při dynamické rozcvičce David skoro knokautuje Jirku, kterému zůstává na tváři krvavý šrám. Není to však překvapivě jedi99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289484
Curling, lesk i bída ná krev, která semifinálové klání v curlingu provází. Těsně před začátkem zápasu ještě smrkám a výsledkem je proud krve, který se mi spustí z nosu. Zakláním hlavu, ale nepomáhá to. Vzhledem k tomu, že je asi minuta do začátku předzápasového tréninku, pomáhám si kouskem vaty v nose. Nic příjemného, cítím, jak mi krev stéká do krku a špatně se mi mluví, natož křičí pokyny na hráče. Aby toho nebylo málo, jednomu ze slovenských hráčů se také spouští krev z nosu, asi v důsledku suchého vzduchu v aréně. Kdyby to nebyl viditelně curling, hádal by divák patrně nějaký kontaktní sport – tři z osmi hráčů jsou zakrvácení. Zápas se nevyvíjí dobře. Až později se dozvídám, že náš národní trenér zcela nepochopitelně, a bez konzultace s Rickardem Halstroemem (náš týmový kouč) opakovaně přemlouval Jirku, ať změníme na semifinále sestavu. Jirka je ze začátku utkání trochu nejistý, ale přisuzuji to předzápasovému zranění na tváři. Postupně se však všichni dostáváme do standardního zápasového módu a začínáme Slováky přehrávat. Není ani příliš divu, že jsme nervózní, chceme uspět a přivézt do Čech znovu účast v A skupině ME. A toto je zápas, který o tom rozhoduje. Po osmi endech vedeme o tři body. Trochu nešťastně rozehráváme devátý end kamenem před kruh místo do kruhu. Po krátké poradě Slováci reagují guardem ještě před náš kámen a dostávají nás do mírných potíží. Po řadě nepřesností na obou stranách držíme, pět kamenů před koncem endu, jeden náš nejlepší za hromadou guardů. Na slovenský time-out přichází skotský kouč soupeřů a s krčením ramen radí, ať to tam prostě napálí velkou ranou a něco se stane. Patrik Kaprálik naplní přání trenéra do detailu. Po jeho ultra rychlém kameni je před polovinou kruhu prakticky prázdno a náš jediný záchranný kámen je v jasném ohrožení. Slováci dohrávají end s přehledem a skórují trojkou, čímž je před posledním, desátým endem stav vyrovnaný. Nás trochu tlačí nedostatek času a poněkud nám tuhne úsměv, protože z nadějné situace po osmi endech se stává drama. Rozehra desátého endu vede k situaci, ve které já míjím pokus o clearing (vyražení kamene před kruhy) slovenského corner guardu 100
Ukázka elektronické knihy