Po dvou bezvýsledných měsících se Tim ocitl s komisařem Jiménezem Fortezem v jeho kanceláři bez oken v centrále Policía Nacional na Calle Simon Ballester. Fortez, vysoký chlápek, měl pohled plný špatného svědomí, únavy a potřeby to svalit na někoho jiného. Není to moje vina, že zmizela. Nemůžu za to, že jsme ji nenašli. Kdyby její kamarádky nečekaly a její zmizení ohlásily ihned, nezískali by potenciální pachatelé takový nedostižitelný náskok. Nebo ještě dál. Jak může být někdo tak nezodpovědný a nechat šestnáctiletou holku, aby se odletěla ožírat na prázdniny s kamarádkami? Jak jste jen mohl? Jak jste jen mohli? „Kamarádky to měly ohlásit bez otálení,“ začal Jiménez Fortez. Timovi se povedlo najít kluka, který na selfíčku spal u bazénu. Joakim Svensson, ze Sundsvallu. Hrál zrovna kulečník v Coco Bongos, sehnal si práci jako vyhazovač a měl v plánu zůstat v Magalufu, dokud neskončí sezona. V neonovém světle se mu po pažích plazilo tetování, těkal pohledem. Bál se, snad si nemyslíte, že mám s jejím zmizením něco společného? „Viděl jsi ji ten večer?“ „Ne, ale večer předtím jsme popíjeli drinky u nich na balkoně. K ničemu ale nedošlo. Nejspíš si myslely, že jsme nějací zoufalí vidláci.“ Zelená koule zapadne do díry. Pak oranžová. „Měla sáček kyselých rybiček ze Švédska, nabídla nám,“ vzpomněl si Joakim Svensson. „Říkal jsem si, že je to milý, trochu trhlý.“ Tim vyhledal i ostatní ze sundsvallské party. Tou dobou už byli doma, Emme si pamatovali, ale o ničem nevěděli. „Vypadala, že si to užívá,“ řekl mu jeden z nich. „Cool bitch. Co já vím, tak se s nikým nevyspala. Kvůli tomu se sice do Magalufu jezdí, ale ona asi ne. Ale zahulila si pěkně. Všechny tři. Kdoví co všechno braly.“ Opálené cigaretové papírky v popelníku. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289441
Samozřejmě. „Kde to vzaly?“ Na druhém konci telefonní linky zachrastil hlas mladíka ze Sundsvallu. „Od nějakýho Inda, v klubu The Strip.“ Ani Sofie s Julií o Indovi nic nevěděly. Přiznaly ale, že si „od jednoho“ koupily marihuanu. Timovi se ho najít nepodařilo. Což bylo možná dobře. Neskončilo to u trávy. To už teď Tim ví. Přišel na to. Jiménez Fortez se na židli vrtěl, dlaněmi si prohrábl husté černé vlasy, opřel se. „Mezi námi policajty. Je mi líto, že jsme ji nedokázali najít. Podle mě došla k dolů k moři, chtěla si zaplavat a utopila se.“ Rozhostilo se mezi nimi ticho. Fortez se kousl do spodního rtu. „Příští měsíc se stěhuju do Zaragozy. Chybí mi pevnina. Všechno je tam jasnější.“ Tim odejde z kanceláře. Klidně a tiše. Dívky, které zmizely před dvěma měsíci, se už nevrátí. Emme neměla jediný důvod, proč by měla chtít zmizet. Je šťastná, a vtom Marta zakřičí. „Je pryč, je pryč.“ Esta perdida, esta perdida. Tentokrát se nikdo nesměje, Ramón na ni zasyčí zpoza baru: „Sklapni, ty bláznivko!“ Vanessa už jen dodá: „To by stačilo, snaž se, Marto, ovládej se.“ „To je dobrý,“ usměje se Tim a Ramón oponuje, že to rozhodně ne. „Není to dobrý, Time. Není.“ Je chvíli po dvanácté a Ramón zapne televizi. Na kanálu TV‑Ba leares poběží polední zprávy, dneska má chuť se na ně podívat. Ramón obejde bar a posadí se vedle Tima. Pokládá ho za místního intelektuála a je rád, když se dívají na zprávy společně, protože někdo poslouchá jeho cynické komentáře a je schopen na ně bystře reagovat. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289441
Logo v pískové a světlemodré barvě. Krásná Mallorčanka promluví ve španělštině, na obrazovku pustí první obrázky a Tim hned pochopí, co upoutalo jeho pozornost. Dům Gordona Shelleyho v El Terrenu. Žluté zátarasy, policejní auta s rozsvícenými majáčky, sanitka, nosítka s tělem ve žlutém pytli. Záběry komentuje reportérův hlas. „Čtyřiatřicetiletý britský občan byl brzy ráno nalezen brutálně zavražděný v El Terrenu. Jeden ze sousedů si při venčení psa všiml, že dveře domu jsou otevřené, nakoukl dovnitř a objevil těžce zmrzačené tělo. Podle našeho zdroje v Policía Nacional byl muž ubit k smrti tupým předmětem.“ „Bláznivý léto,“ prohlásí Ramón, Timovi se v hlavě rozvíří myš lenky. Cos to provedl, Petere Kante? Včera jsi vypadal klidně. Policie se mnou bude chtít mluvit, je to jen otázka času. Shelleyho určitě umlátil Peter Kant. Ztratil nervy. Nebo ne. Je to kliďas, nevypadá jako násilník. Jeden nikdy neví. Tim má před očima obraz k smrti ubitého Gordona Shelleyho. Přesná rána do spánku, tváře rozmlácené na fašírku, prázdné oči zalité krví. V televizi se objeví záběry z vily v Andratxu, zdi, přes kterou Tim docela nedávno lezl, do země zajíždějící brána v naked odstínu, dům, kde fotil Gordona Shelleyho s Natašou, fotky pak ukázal Peteru Kantovi, asi měl být opatrnější a ukázat mu jen fotky z města; snímky s milostnými akty mu měl ukázat jen v případě, že by na tom Kant trval. Petera Kanta vyvádějí z domu dva policisté v uniformě. Ruce má spoutané za zády, hlavu skloněnou, na sobě má šedé tepláky a tričko s logem Armani přes prsa. 100 Ukázka elektronické knihy