Koordinovaná rehabilitace z pohledu klienta po získaném poškození mozku
7
3. Čevela, R., Čeledová, L. (2011). Osud koordinované rehabilitace. [online] [cit. 2017‑11‑14]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/11618 4. Lávičková, J. (2005). Sociální důsledky CMP pro nemocného a jeho rodinu. [online] [cit. 2017‑11‑16]. Dostupné z: https://zdravi.euro.cz/clanek/sestra/ socialni‑dusledky‑cmp‑pro‑nemocneho‑a‑jeho‑rodinu‑288313/check‑status/ 5. Linhartová, V. (2013). Týmová práce je efektivnější. [online] [cit. 2017‑11‑23]. Dostupné z: https://www.linkos.cz/lekar‑a‑multidisciplinarni‑tym/kvalita‑zivota‑lekar/pomoc‑zdravotnikum/ tymova‑prace‑je‑efektivnejsi/ 6. Lippertová‑Grünerová, M. (2015). Rehabilitace po náhlé cévní mozkové příhodě. Praha: Galén. 7. Matějková, A. (2018). Koordinovaná rehabilitace z pohledu pacienta po poškození mozku a členů multidisciplinárního týmu. České Budějovice. Diplomová práce. ZSF JU. 8. Palmer, J., Palmer, S. (2013). Soužití s partnerem po mrtvici. Praha: Portál. 9. Powell, T. J. (2010). Poškození mozku: praktický průvodce pro terapeuty, rodinné příslušníky a pacienty. Praha: Portál. 10. Vilímovský, M. (2012). Mozková mrtvice: prevence, příznaky, následky a rehabilitace. [online] [cit. 2017‑11‑6]. Dostupné z: https://cs.medlicker.com/24-mozkova-mrtvice‑pre vence‑priznaky‑nasledky‑a‑rehabilitace
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289419
8
Sociální práce v systému koordinované rehabilitace
8
Fyzioterapie u klientů po získaném poškození mozku Markéta Bendová, Martina Hartmanová, Jitka Vacková
8.1
Úvod
Cílem této kapitoly je přiblížit problematiku získaného poškození mozku z pohledu fyzioterapeuta a poukázat na možnosti fyzioterapie v domácím prostředí klienta, včetně využití standardizovaných funkčních testů stability a lokomoce k objektivizaci rizika pádů u těchto klientů.
8.2
Získané poškození mozku z pohledu fyzioterapeuta
Získané poškození mozku je onemocnění či úraz mozku. Vzniká nejčastěji následkem cévní mozkové příhody, traumatu, zánětlivého onemocnění mozku, nádoru, hypoxie a při neurotoxických poruchách (Janečková, 2011; Powell, 2010). Termín získané poškození mozku se týká jakéhokoli druhu nedegenerativního poškození, které se vyskytuje v mozku (García‑Hernández et al., 2013). Následky poškození mozku závisí na míře, formě a kombinaci konkrétního funkčního poškození. Dle Lippertové‑Grünerové (2015) se v první řadě jedná o somatické potíže zahrnující senzomotorický deficit. Mohou se vyskytovat poruchy rovnováhy, koordinace pohybů, poruchy polykání či mluvení, inkontinence, různé bolesti a poruchy smyslového vnímání. Dále se objevují poruchy kognitivních a fatických funkcí, například neschopnost užívat řeč, problémy s pamětí, pozorností či orientací. V neposlední řadě se jedná o potíže emocionální a behaviorální, které souvisejí s depresí, úzkostí, nedostatkem náhledu nebo nemožností vrátit se do zaměstnání. Nejčastějším klinickým obrazem je kontralaterální porucha hybnosti, vyjádřená především akrálně a s větší dominancí na horní končetině a v oblasti mimického svalstva, s poruchou citlivosti a kontralaterální poruchou zorného pole (Kolář et al., 2012). Jak autoři dále uvádějí, často se objevuje i porucha symbolických funkcí, která je příznakem poškození dominantní hemisféry. Jedná se o časté a velmi závažné onemocnění, které je příčinou těžkého zdravotního postižení, jež s sebou nese nejen medicínské, ale také sociální a ekonomické problémy (Kolář et al., 2015). Typické u klientů je narušení provádění izolovaných pohybů a porucha plynulého a efektivního pohybu (Mayer, 2002). U klientů je výrazné snížení motorické kontroly, což je projevem svalového oslabení zejména dorzálních flexorů dolní končetiny se zhoršenou propriocepcí a balancí (Dungl, 2005). Incidence Cévní mozkové příhody vznikají převážně následkem ischemie nebo hemoragie a jsou nejen druhou nejčastější příčinou úmrtí v České republice, ale patří k nejzávažnějším 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289419
Fyzioterapie u klientů po získaném poškození mozku invalidizujícím onemocněním z neurologických příčin (Ambler, 2002). Incidencí cévních mozkových příhod je v Evropě meziročně v průměru 150 na 100 tisíc obyvatel, v České republice je incidence minimálně dvojnásobná a od přelomu století se incidence v zemích Evropské unie každoročně zvyšuje o 1–1,5 %; tento nepříznivý trend je způsoben nejen stárnutím populace, ale stále častějším výskytem tohoto akutního závažného onemocnění ve stále mladším, produktivním věku (Čeledová et al., 2010). Dle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (2018) jsou z hlediska objemu poskytované péče v počtu ošetřovacích dní nejvýznamnějším a z hlediska struktury příčin nemocnosti druhým nejčastějším důvodem pro hospitalizaci v České republice nemoci oběhové soustavy, z nichž pro cévní nemoci mozku bylo hospitalizováno 16,3 % pacientů (30 334 pacientů) a zároveň se cévní nemoci mozku vyznačovaly výrazně nadprůměrnou ošetřovací dobou 13,3 dne (ÚZIS ČR, 2018). Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (2016) dále uvádí, že v Jihočeském kraji se v roce 2015 jednalo o 18 441 hospitalizací a celorepublikově bylo v roce 2015 hospitalizováno 29 769 osob s nitrolebním poraněním a 51 432 osob s cévním onemocněním mozku. Nejčastěji končily úmrtím hospitalizace pro cévní nemoci mozku, a to v 10 % případů (ÚZIS ČR, 2016). V posledních dvou desetiletích stoupá počet osob s poškozením mozku, což je vysvětlováno vysokou úrovní akutní zdravotní péče a zároveň rychlejším a nebezpečnějším způsobem života (Powell, 2010). Cévní mozkové příhody jsou celosvětově nejčastější příčinou invalidity u lidí středního a vyššího věku a v České republice je polovina přeživších nadále těžce handicapována a odkázána na péči ústavní nebo na péči rodiny (MZ ČR, 2010). Péče v České republice Akutní péče pro pacienty se získaným poškozením mozku je v České republice na velmi vysoké úrovni. Pacienti využívají péči traumacenter, neurochirurgických oddělení a od roku 2011 komplexních cerebrovaskulárních a iktových center, v současnosti nazývaných Centra vysoce specializované cerebrovaskulární péče a Centra vysoce specializované péče o pacienty s iktem, která zajišťují včasnou komplexní diagnostickou a léčebnou péči o pacienty s cerebrovaskulárním onemocněním zajišťovanou interdisciplinárním rehabilitačním týmem ve 13 velkých městech, kam od ledna roku 2014 patří i Centrum vysoce specializované cerebrovaskulární péče Nemocnice České Budějovice, a. s. (MZ ČR, 2010; 2015a). Dle dostupných dat českobudějovické nemocnice (Nemocnice České Budějovice, a. s., 2017) se v posledních letech zpětinásobil počet úspěšně akutně léčených pacientů s cévní mozkovou příhodou, neurologickým oddělením projde téměř 1 200 pacientů ročně. Přesto dle Hlinovského et al. (2016) je na lůžka akutní rehabilitace překládáno pouze 10–15 % pacientů po prodělané cévní mozkové příhodě. Nejslabším článkem systému péče o pacienty se získaným poškozením mozku je omezená dostupnost specializované rehabilitace a chybějící kontinuita péče. Dle výsledků statistických údajů, které uveřejňují nemocnice, je v České republice výrazně nedostatečný počet lůžek na odděleních včasné rehabilitace (MZ ČR, 2010). Většina pacientů po získaném poškození mozku je překládána z lůžek akutních do zdravotnických zařízení poskytujících následnou péči, která jim nejsou schopna zajistit odpovídající rehabilitaci, a mnoho jejich klientů proto zůstává těžce postiženo (CEREBRUM, © 2010). Péči v období přechodu klienta do domácího prostředí má zajišťovat celý tým odborníků a v té době má nezastupitelnou roli praktický lékař, který často jako první 99
Ukázka elektronické knihy
8