Nezaváhal. Cítil se ještě mladý, dychtivý a opojený příležitostí. Čtvrtého listopadu roku 1763 složil v Brně povinnou přísahu a byl ustanoven krajským fyzikem, s ročním platem pět set zlatých. Přišel mu k této příležitosti i dopis od van Swiete na, přiložený k dekretu o jmenování. Když ho otevíral, viděl muže z Leydenu tak živě před sebou, jako by zase stál proti němu. Jsem rád, psal mu, že mohu ustanovit fyzikem člověka takových schopností, jako máte vy. Chtěl bych vás povzbudit k tomu, abyste svého nadání použil pro blaho veřejnosti. Nechci zklamat vaše naděje, odpověděl mu a myslel svůj slib doopravdy. Během dvou let vydal dva spisky: zprávu o léčivém pra meni blízko vsi Pozďátky, jehož účinky vyzkoušel sám na sobě a rozebral chemické složení vody, a pojednání o slintavce hovězího dobytka s dodatkem o hlavních příčinách nemoci a léčebných prostředcích. Oba zaslal van Swietenovi a ten mu obratem odpo věděl, že bude-li takto pokračovat, nezapomene na něj. Asi by se podivil ten dobrý muž, kdyby viděl, jak málo dbá pan Sagar na vnější důstojnost úřadu spojeného s názvem krajský fyzik. „On vypadá dočista jako sedlák a vrací se prý zma zaný od hnoje,“ ohrnovaly paničky nos nad kávou, „to má být doktor?“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289395
Toho roku 1765 vypukla v celém jihomoravském kra ji podivná epidemie. Stovky ovcí hynuly s nadmutými břichy, stádečka se tenčila a jejich majitelé chudli. Epi demií byla postižena zejména nízko položená místa v blízkosti řek a rybníků. Byl duben, ale krajinou táhl lezavý chlad, mlha ji balila do mléčného šálu a černý hubený muž, který se prodíral tou slotou, nebyl všude vítaný host. Navštívil mnoho vesnic a zhrozil se. Tmavé, nizoučké, nevětra né stáje vydechovaly dusný pach výkalů, ovce ležely namačkané na sebe, zdravé i nemocné, macerované ve vlastních výparech. Malá okénka byla utěsněná, takže vzduch pronikal lehčeji stěnami než okny. Líp bylo tam, kde leželo ve stáji jen pár těch ubohých zvířat, tisknou cích k sobě vyhublé boky. „K čemu jsou dobrá okna, když je tak ucpete slámou a hnojem?“ ptal se šafáře. „Pane, vám se to poroučí a předpisuje,“ vyjel na něj šafář, „ale jak to mám udělat? Nemám dost sena. Musím je držet aspoň v teple, když už nemají co žrát!“ „Tak si laskavě představte sebe na jejich místě, ano? Když vás zavřu do horké zabedněné světnice, nedám vám ani kus chleba denně, a místo toho vás budu krmit vaším vlastním smradem, myslíte, že se uchováte při životě a budete silnější?“ Šafář mrštil vidlemi o zem a odešel. Co si přitom bru čel, nelze opakovat. „Je to hulvát,“ říkali jedni. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289395
„Co vás vede, rozumí ovcím, jako by je sám choval, poradil mi tak, že mě to nic nestálo, řekl mi, co a jak mám udělat, a vidíte, další mi už nepošly!“ bránil ho druhý. Jihlavští věděli své: „On prý je řeže a kuchá, pak něco sepisuje a měří, věčně je někde v polích, a kdyby mu nechodily ty knížky, musel by si člověk myslet, že nám sem poslali řezníka místo doktora!“ Nořil ruce do vnitřností pitvaných ovcí a dlouho do noci hořela ve studijní světničce svíčka, když prohlížel záznamy, studoval a psal. Pojmenoval chorobu Stallkrankheit, stájová nemoc, navrhl způsob léčení, nakres lil, jak by měla vypadat stáj, a odeslal do tisku. Je pravda, že míval boty někdy od hnoje a že nevoněl ani domácí mu. Ale epidemie v tak velkém rozsahu se v kraji už ni kdy nevyskytla, protože se našlo víc těch, kdo dbali jeho rad a vyzkoušeli recepty. Útlá knížečka o nemocných ov cích vyšla v latině pod názvem Libellus de morbo singulari ovium anni 1765, cum apendice de cultura earundem. Na jeho knížku si vzpomněl o moc let později i Johann Knobloch, profesor zvěrolékařství na pražském vyso kém učení, a zařadil Sagarovo pojednání o nemocech ovcí do sborníku příspěvků z veterinárního lékařství. Zvlášť zdůraznil, že autor nestudoval „nemoci zvířat tak, jak to činí dnes mnozí, to jest z knih, zavřený do své pracovny, ale jako pastýř ve středu svého stáda“. Pasák od Kolpy myslel v té době dále než jen na ovečky postižené chorobou. Viděl, že je potřeba modernizovat Ukázka elektronické knihy