Jo? A co jako? No, vaše problémy přece. Aha. A proč? tápu a ztrácím trpělivost. Vždyť se potkali tady u nás. To děvče je naše hlídačka, to nevíš? napije se jakoby nic ze sklenice. Zvláštní, že ve stejný moment je možné zbystřit a naprosto otupět zároveň, opřu se o stůl. Hostitelka pokračuje: Ona je to káča pitomá. Vážně, hrozně naivní, a hned ji propustím, jen co seženu někoho jinýho. Rózo, nemáš se čeho bát, David se s tebou nerozvede, ona si může všude vykládat, co chce, že jo, na to se úplně vykašli. Ona tě nezná a neví, co pro Davida znamenáš, usměje se povzbudivě a hodí do sebe zbytek sklenice. Ozve se nepříjemná melodie na píšťalku, mnu si čelo, ten zvuk se nedá vydržet. Protne ho hlasitý výkřik a hostitelka vyběhne vyděšená z kuchyně, já za ní. Melodie se line z malého přidušeného reproduktoru na stole, ale ječák patří oslavenci, spadl a z nosu mu teče krev. Rozběhne se k němu dívka v obepnutých džínách, s dlouhými blonďatými vlasy v culíku. Hostitelka k ní zvolá: Proč nedáváš, sakra, pozor, Veroniko? Na co tě tu mám asi? Stačí jediný pohled, který si se mnou matka vymění, aby bylo jasné, že řeč byla o ní. Jdu najít Lauru, dám jí pusu a řeknu, ať se tu má hezky, že se ráno uvidíme, a zamířím ke dveřím. V chodbě dám přednost kulhavému klaunovi, který přichází na scénu. Byly doby, kdy mne ženy, které se Davidovi přimotaly do cesty, zajímaly. To bylo dávno. Tehdy jsem přemýšlela, co mají, co já nemám? Uvažovala jsem, jak bych na sobě mohla
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289307
zapracovat, co změnit, abych byla jako ony. Mít kratší vlasy, nosit víc sukni, usmívat se… Ale pochopila jsem, že tou frontou milenek si David nekompenzoval něco, co u mě nenašel. Jeho nevěry byly jeho modem operandi. Zacílit, okouzlit, ověřit si, že dokáže okouzlit, užít si, bez výčitek lhát a předstírat, protože k tomu má predispozice, chvíli se v tom opojení koupat a nechat to být a jít dál. Určitě mu odpustím. Vždycky jsem mu odpustila. Teď jsem uvěřila, že se změnil. Když jsem mu ukázala, co může ztratit. Zdálo se, že to pochopil. Vláčím se zpět k domovu. To rozhodnutí je těžké, v hlavě mi hoří modrý plamen a do uší se odporně směje kooka burra, ledňák obrovský. David. Zrádce. Tolik jeho podob. Na tu jemnou, tichou a vnímavou už si ani nevzpomínám. Vidím ho s nagelovanýma vlasama a mám chuť probodnout ho nožem. Vracím se do našeho šťastného domova, který jsem opustila ani ne před hodinou, a přitom se vracím do jiného časoprostoru. Zastavím se u domovních dveří a zkouším se dát dohromady. Nadechnu se, otevřu a obejme mě chlad. David sedí u stolu, o čase a ničem dalším nemá ponětí, u notebooku zápolí s hadem, pořád oděný do olezlého brnění ze šedého froté. Dojdu až těsně k němu a zastavím se. Mohla bych se na něj vrhnout a začít do něj bušit pěstmi. Mohla bych ho zkusit uškrtit. Zvažuju, co dál. David se na mě podívá, rukou mu jemně přejedu po zádech. Ach jo, Rózi, já to zase podělal. Jo? Jo. A víš proč? Ne. Protože jsem debil.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289307
A co přesně jsi podělal? chci vědět. To, o co tady jde, tohleto všechno, ukáže na notebook. Já to zas nechal na poslední chvíli. A čeká na to pět lidí v kanclu a každou půlhodinu mi volají a nadávají. Ale naštěstí už to mám, řekne a zavře notebook. Vstane a obejme mě, nejdřív ho chci odstrčit, ale potom se moje paže obtočí kolem jeho ramen, zkouším se ho zachytit jako záchranného kruhu, na moment, na pár vteřin, než mi ho vytrhnou z náručí blížící se rozbouřené vlny. Nevoníš, pošeptám mu. Nesmysl! Myl jsem se před čtyřma dnama! zachechtá se David. Nedala by sis kafe? Klidně. A neudělala bys ho? Prosím? zaškemrá. Já zatím skočím do sprchy. Tak jo. Presso? Jo, dvojitý, díky, to budeš zlato-zlatá. Hm. Skočím do práce, nebudu tam dlouho. Jen to předám, mentálně přítomen odprezentuju a půjčím si goupróčko k tomu moři, ať ti to s Laurou pěkně natočíme. Přijdu brzo, abysme stihli sbalit. A uděláme si večírek! Večírek? Proč ne? Tak jo, večírek. Na rozloučenou, řeknu otupěle. A co Laura? Přespává tam s ostatníma. Tak to budeme mít večer pro sebe, paráda, zamrká David. Koupím Crémant. Máme tu ještě nějaký vína, ne? Určitě. A víš co? Objednáme si jídlo z restaurace na rohu.
100
Ukázka elektronické knihy