„Někomu ten člun patří,“ pronese polohlasně a pokračuje do kopce. Ogust Kvenir drží ve svých rukou tmavě modrého ptáka s šedivými křídly. Ve chvíli, kdy se ostatní ptáci začnou plašit, se ohlédne do strany. Eh? „Policejní uniforma? Nejsem si vědom, že bych něco provedl,“ pronese a pouští ptačího tvora na svobodu. „Haló?!“ ozve se Karlssen. Muž klečící na zemi vstává. Vítr mu shodí kapuci a Karlssen okamžitě pozná, kdo se ukrývá v zeleném plášti. „Oguste?!“ „Hansi?!“ „Jo, jsem to já.“ „Co tu děláš?“ diví se Ogust. „Použil jsem zrcadlo a ocitl se tady.“ „Jak víš, že jsem tady?“ „Nevěděl jsem to. Myslel jsem, že za těmi svými ptáky odjíždíš až za měsíc.“ „Potřeboval jsem si trochu pročistit hlavu,“ vysvětluje Ogust. „Ale divné je, že jsi tady ty!“ „Zrcadlo mě sem přeneslo z nějakého důvodu. Občas to tak udělá, jako by vědělo, co podvědomě cítím. Ne vždy to vyšlo podle mého přání, ale vždy se objevím někde na Faerských ostrovech. To znamená, že tu existuje jakési silové pole, které nedovolí, abychom se ocitli mimo ostrovy,“ vysvětluje. „Zvláštní, že mě zatím zavedlo vždycky na místo, na které jsem ani nepomyslel.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289109
„Možná, že nemáš ten správný přístup,“ vysmívá se mu Karlssen. „Přístup?“ Ogust zakroutil nechápavě hlavou. „Neměli jsme ty dveře otvírat. Je to Pandořina skřínka,“ povzdechl si Ogust. „Pořád mám špatný pocit, že je to nebezpečná cesta do neznáma!“ „Určitě existuje způsob, jak se to naučit ovládat, abychom se přemístili na místo, kam chceme.“ „Některé věci nejdou ovládat, Hansi! Kdy to pochopíš!“ „Nic o tom nevíš, jen jsi to zrcadlo objevil.“ „Máš pravdu. Nevím o tom nic. Ale ani ty o té věci nic nevíš. Proč nás přemístí vždycky na jiné místo? Jaký k tomu má důvod? A proč se nikdy nevrátíme zpátky. Na místo, kde je to zrcadlo.“ „Do vašeho sklepa,“ podotkne Karlssen. „Jo,“ kývne Ogust. „Možná by to věděl tvůj otec, ale ten si to vzal sebou do hrobu.“ „Proč mi o tom nic neřekl? Raději uklidil to zrcadlo do sklepa a zakryl ho závěsem.“ „Možná věděl, že budeš tak skeptický.“ „Skeptický? Možná věděl, že je to nebezpečné.“ „Ať už byl důvod jakýkoliv, že jsi to objevil, ber to jako dar.“ „To si nemyslím.“ „Máš vůbec představu, co všechno můžeme podniknout? Přenese nás to kamkoliv chceme. Jak příhodné pro můj plán.“ Ogust sledoval Karlssenovo nadšení a vůbec se mu to nelíbilo. „Nechtěl jsem, aby to Baks Pjolsnir někomu řekl. Matka mě před ním varovala. Neměla ho ráda, protože dost pil a utrácel v Tórshavnu za holky. Kdyby věděla, že jsi daleko horší a chamtivější, než on, asi by se divila a nikdy by tě k nám nepozvala.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289109
„S tvou matkou si nemusíš dělat starosti. Nikomu nic neřekne. Už je mrtvá.“ „Zabil si jí?“ „Celé to bude vypadat, že to udělal Baks! Tak jsem to zařídil!“ Karlssen procedí mezi zuby a vytahuje svou zbraň. „Jsi parchant, Karlssene!“ vykřikne Ogust. „Pokud ovládnu zrcadlo, stanu se pánem prostoru a času!“ „Jsi blázen. To se ti nikdy nepodaří!“ „Ale podaří,“ usmívá se Karlssen. „Ale ty, u toho už nebudeš!“ Vzápětí se ozve výstřel. Ogust Kvenir ucítí palčivou bolest v oblasti hrudi. Uvědomuje si, že ho ten parchant střelil. Eh! Chvilku stojí, než zazní druhý výstřel, který jej přinutí padnout na kolena. Krátce na to se svalí do zelené trávy. Před očima se mu vytrácí jeho svět. Naposledy zahlédne let chaluhy šedomodré, kterou zde objevil. Na tomto ostrově. Nikdy nezjistil, jak se sem vůbec dostala a jak získala takové zbarvení. V duchu si říkal, že pochází z jiného světa. Ogust Kvenir umírá. „Najdu způsob, jak to ovládat,“ pronese Karlssen a vrací svou zbraň do pouzdra. Je třeba zajít do osady a zbavit se jediných možných svědků, kteří o Ogustu Kvenirovi, vědí, pomyslí si.
Ukázka elektronické knihy