sešrotovány. Zbývající autobus byl vyřazen neznámo kdy, nejpozději však do roku 1980. Na Slovensku byl do linkové dopravy dodán od 13. března 1969 pouze jeden autobus ŠM 16,5 (výrobní číslo 010). Ten jezdil především z Bratislavy do Bernolákova. Po roce a půl (konkrétně v říjnu 1970) byl tento vůz předán do ČSAD Nitra, kde dosloužil na linkách městské dopravy. Článkové autobusy ověřovací série byly průběžně sledovány a provoz vyhodnocován z ekonomického hlediska. Na základě výsledků z provozu a kontroly podkladů o provedených opatřeních ve výrobním závodě Karosa Vysoké Mýto byl Ústavem pro výzkum motorových vozidel vypracován protokol o opakované prototypové zkoušce. Závěrečná oponentní komise, konaná v říjnu 1970, konstatovala, že autobus těsně vyhověl s podmínkou, že výrobce urychleně odstraní hlavní nedořešené závady. Jednou z takových závad bylo problematické spojení předního a zadního dílu autobusu. K sériové výrobě tohoto autobusu však již nikdy nedošlo, a to hlavně kvůli nedostatečným výrobním kapacitám národního podniku Karosa Vysoké Mýto a nezájmu hlavního potenciálního odběratele, tedy Dopravního podniku hlavního města Prahy.
Technické parametry Článkový autobus s třemi nápravami měl přední nápravu řízenou, střední poháněnou nápravu tuhou a zadní vlečenou nápravu řiditelnou pomocí tyčí od kloubu s podobnou konstrukci jako náprava přední. Samonosná karoserie se skládala ze dvou vzájemně sešroubovaných a nýtovaných dílů, které byly odvozeny od standardního provedení Karosa 98
ŠM 11. Ocelové kostry panelů byly svařované, rošt podvozku byl zhotoven z trubek obdélníkového průřezu, které byly propojeny lisovanými příčkami tvořícími v přední a zadní části roštu nápravnici přední a zadní nápravy. Na nosném roštu byly zastavěny všechny točivé agregáty, včetně jejich příslušenství. Kostra byla potažena plechem z oceli, vyjma střechy a podokenní bočnice, které byly vyrobeny z lehké hliníkové slitiny s prolisy. Jedinou výjimku tvořil autobus pro Dopravní podnik města Brna (výrobní číslo 001), který měl bočnice vyrobeny z ocelového rovného plechu. Všechny díly z plechu byly nýtovány na kostru vozidla. Čelní tažný díl byl s návěsným zadním dílem spojen točnicí, která byla zastavěna v upraveném roštu karoserie. Točnice umožnila zlom vozidla v půdorysném i nárysném pohledu. Přední tažný díl článkového autobusu vyráběla Karosa ve Vysokém Mýtě, zadní návěsný díl naopak firma Orličan Choceň, která zabezpečovala i koncovou montáž článkových autobusů ŠM 16,5. Průchod mezi předním a zadním dílem byl zabezpečen přechodem s půlkruhovým segmentem a chráněn měchem z kůže, který měl obecně velmi malou trvanlivost a který bylo třeba několikrát za dobu provozu vyměnit. Autobusy ŠM 16,5 byly zprvu osazeny vznětovými šestiválci Škoda ML 630, ukrytými pod podlahou vozu mezi první a druhou nápravou, od roku 1969 byly postupně u některých vozidel vyměněny za silnější motory typu Škoda ML 634 s vyšším výkonem. Spotřeba paliva byla vypočítána na 32,1 litru nafty na 100 kilometrů, ta se ale poněkud lišila od skutečné, poněkud vyšší spotřeby, která závisela nejen na seřízení motoru, ale i na konkrétní autobusové trati, její náročnosti a obsazenosti. Všechny článkové vozy byly vybaveny, podobně jako standardní provedení ŠM 11, automatickými převodovkami typu Praga 2M 70.
KAROSA Š 11 – LEGENDÁRNÍ AUTOBUS Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289107
Z Maďarska dojel v roce 1968 na porovnávací zkoušky článkový Ikarus 180 s českými komponenty. Na snímku projíždí Václavským náměstím v Praze
Č l á nkov ý autobus K arosa Š M 1 6 , 5
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289107
Základní technické údaje
Přehled jednotlivých autobusů ŠM 16,5 podle výrobních čísel
Karosa ŠM 16,5
Výrobní číslo
Datum předání
Dopravce
056-20001-01-66
11/1966
Prototyp, od roku 1968 trvale zařazen u DP Pardubice (ev. č. 1).
Délka (mm)
16 600
Šířka (mm)
2500
Výška (mm)
3120
001
22. 11. 1968
DP města Brna (ev. č. 1), později přečíslován na 2001.
Rozvor (mm)
5500+6600
002
27. 1. 1969
ČSAD Brno.
Pohotovostní hmotnost (kg)
11 800
Počet míst k sezení
50 (51)
003
28. 12. 1968
ČSAD České Budějovice, DZ Tábor.
Počet míst k stání
80
004
27. 1. 1969
ČSAD Bratislava, DZ Nitra.
Škoda ML 630
005
27. 12. 1968
DP města Brna (ev. č. 2002).
Zdvihový objem (cm )
11 150
006
17. 1. 1969
DP města Brna (ev. č. 2003).
Max. výkon (kW) / otáčky za min.
132,5/2150
007
21. 1. 1969
ČSAD Brno.
008
27. 1. 1969
ČSAD Bratislava, DZ Nitra.
Poháněná kola
střední náprava
009
17. 1. 1969
DP města Brna (ev. č. 2004).
Převodovka
automatická dvoustupňová Praga 2M70
010
4. 3. 1969
ČSAD Bratislava.
Přední náprava
LIAZ
011
1. 8. 1969
DP města Ústí n. L. (ev. č. 81, později 301), před tím na předváděcí jízdě v Rumunsku.
Zadní náprava
Rába, tuhá
012
11. 2. 1969
ČSAD Bratislava, DZ Nitra.
Brzdy
vpředu i vzadu bubnové
013
25. 2. 1969
ČSAD Brno.
Max. rychlost (km/h)
65
014
25. 2. 1969
ČSAD Brno.
Objem palivové nádrže (l)
230
015
19. 2. 1969
ČSAD Bratislava, DZ Nitra.
Spotřeba paliva (l/100 km)
32,1
Motor 3
Poznámka: Do některých autobusů byly dodatečně zastavěny silnější motory typu ML 634 s výkonem 154,4 kW.
100
KAROSA Š 11 – LEGENDÁRNÍ AUTOBUS Ukázka elektronické knihy