EVOLUČNÍ FYTORETAPIE Culpeper podotkl, že užitím „fyzických“ vlastností rostliny — horké na studené — nedosáhneme jádra problému, ale pouze problém zmírníme. Dokonce varoval, že léčba založená na „antipatii“ (protikladu) oslabí systém, protože bude usilovně pracovat proti němu. Naopak „skryté“ vlastnosti rostliny by měly dramatický léčivý účinek. Působí „sympateticky“ (skrze podobnost). Esence problému by se chopila esence rostliny.14 Proti antipatické terapii, tedy terapii založené na protikladech, se stavěli jak Paracelsus, tak Culpeper a Hahnemann. Jak se však přesvědčíme, tato ynoilim ětenalp otét an ylavotsixE .toviž jůvs az můmorts emíčědv ,édil ,y metoda má rovněž vztah k esenci, i když skrze protiklad. K jádru věci tudíž ýtičilhu dixo tapreč itsonpohcs hcijej ykíd a ,hurd šán lkinzv žen ,mítdeřp tel může proniknout i antipatická léčba, pokud se však využívá citlivě, jako podíšlad a – ym es emsj kílsyk tavoňlovu a kílhu tavolimisa ,yréfsomta z pora, a nenutí organismus, aby se jí podřídil. -orp usač uhěbůrp v ylahámop ymortS .tejívyv ilhom – évohcičoviž ítšmezohcus Jestliže uvažujeme o využití marsovských rostlin k léčbě marsovských stavů, ydůp íneřovtyv k ylěpsiřp ékaT .íbendop tavozilibats yzétnysotof mívtcindeřts racionální mysl to uvádí ve zmatek. Když jsem zmíněný koncept vyučoval, lidé .izore índůp tinárbaz ylhomop a se vždy ptali: „Když máte přebytek Marsu a vezmete si marsovskou rostlinu, -en ymorts an ilahélops a asel iletavybo ěndovůp ilyb ůkdeřp hcišan z ízonM neposílíte ve svém systému nadměrně Mars?“ Každá planeta léčí své vlastní évičél a unarhco ,uvartop ,íšeřtsířp ilezáhcan měn v ékat ela ,ukílsyk ilůvk nej nemoci tím, že reguluje proud životní síly procházející astrálním tělem. Pokud uholú uotiželůd íjarh eláts ymorts ,ídil olám nej ávýbo sel send žydk I .ejordz si vypůjčíme chemickou terminologii, funguje amfoterně, což znamená, že je -eřtsorp ohíntoviž ínečin ohéndalkířpzeb ěbod V .ětoviž mínnedodžak mešan v schopna snižovat přebytek a doplňovat nedostatek. Je třeba pochopit, že léčiva send éretk ,ůlokú hcíšjěvilticjen z míndej anarhco hcijej a ymorts o ečép ej íd připravená alchymickými postupy fungují úplně jinak než běžné rostlinné pří-áz ám a můmorts ek hatzv ýkzú a ýnlis ejuťicop ídil ohonM .íjots imán deřp pravky, protože zhmotňují esenci rostliny a zároveň planety, která k ní má vztah, .uknárts uokcitkarp uohuop ícíjuhaseřp ohalb hcijej o mej tím pádem působí na esenci pacienta. V tomto smyslu alchymická léčiva učí -dalkáz aN ?eřutluk éksdil v ylavovejorp es kaj a yticop otyt uonylp oheč Z archetypální sílu uvnitř pacienta, jak se projevit zdravějším způsobem. Takový ůkmorts hcýdalm ukzavs dO .míčepzeb s ymorts íjujops otsač édil invorú ín lék totiž na základě podobnosti vytváří spojení s odpovídající archetypální sílou -om ymárt a ykínson op ečrtahc éhcudondej umár ohénrěpdop od hcýnetelpv v makrokosmu a pomáhá jí, aby se rozvinula ve svůj nejctnostnější projev. -émas do medalhc a mertěv ,mecnuls deřp idil ylinárhc ymorts ůmod hcínred V rámci tohoto pohledu na věc je soulad například mezi orgánovou soustamýnzůr deřp ykdeřp ešan ylavoňarhco ékat ymortS .ecnetsixe hcijej uktáčaz oh vou, planetou a rostlinou postaven na koherenci, či jak by řekl klasik, „sympate-ůk a ydálk ,icvard deřp tyrkú ylezíban ínáhlpš ek éndohv ymorts :míčepzeben tické rezonanci“. Rozdílné aspekty přírody sdílejí podobnou vibrační rezonanci -op ylad es evtěV .réirab hcýnnarhco hcíšlad a ůtolp od tivatses énžom olyb yl a korespondují spolu na základě této rezonance. Celý proces, který se zaměře.ypětšo tavovotohz ylhom hcin z es oben ej yk okaj tížu ním na srdce rozebíráme ve 2. a 3. kapitole, je vlastně dokonalou ukázkou symimlev eJ .uktybán ěmrof ev íldohop íjutyksop tel ecísit žěnvor mán ymortS patetické rezonance, kdy se dopracujeme k napojení na elektromagnetické pole
M
-uos isydk ylyb ,etádíns žměn an ,lůts a ,etídes žín an ,eldiž ež ,énbodopědvarp .umorts ohéviž ítsáč
98
41
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289088
EVOLUČNÍ FYTORETAPIE rostliny. Za zmínku určitě stojí, že toho lze dosáhnout jen tehdy, pokud jako orgán vnímání využijeme srdce. Líbí se mi, že staří lékaři používali k označení zmíněných vztahových propojení pojem „sympatie“, což naznačuje skrytou vazbu na srdce. Koneckonců jestliže sympatizujeme s přítelem, který prožívá krušné chvíle, nepřistupujeme k němu přímo z pozice srdce? Hahnemannův zákon o podobnostech je v zásadě totožný s paracelsovským učením. Klade se zde ale důraz na působení látek (které vyvolávají příznaky a potom je v menších dávkách léčí), nikoliv na nauku o signaturách a makrokosmických korespondencích. Hahnemannův zákon vychází z předpokladu, že jedy nebo účinné látky vyvolávají příznaky, na něž tělo posléze odpovídá ynoilim ětenalp otét an ylavotsixE .toviž jůvs az můmorts emíčědv ,édil ,y samoléčbou. Zmíněnou skutečnost připouští i novodobá farmakologie, která ýtičilhu dixo tapreč itsonpohcs hcijej ykíd a ,hurd šán lkinzv žen ,mítdeřp tel takovou reakci organismu označuje jako „fenomén odrazu“ (rebound fenomén). íšlad a – ym es emsj kílsyk tavoňlovu a kílhu tavolimisa ,yréfsomta z Kromě toho Hahnemann zjistil, že malá a velká dávka mohou vyvolat -orp usač uhěbůrp v ylahámop ymortS .tejívyv ilhom – évohcičoviž ítšmezohcus protichůdné reakce. Moderní farmakologie zná tento princip pod názvem ydůp íneřovtyv k ylěpsiřp ékaT .íbendop tavozilibats yzétnysotof mívtcindeřts „hormeze“, ačkoliv jej vykládá jen jako určitý děj, nikoliv jako univerzální .izore índůp tinárbaz ylhomop a zákon, o němž hovořil Hahnemann. V rámci jeho modelu má všechno jak -en ymorts an ilahélops a asel iletavybo ěndovůp ilyb ůkdeřp hcišan z ízonM léčivý, tak toxický účinek. Rozdíl spočívá v dávkování, což je zároveň přeévičél a unarhco ,uvartop ,íšeřtsířp ilezáhcan měn v ékat ela ,ukílsyk ilůvk nej devším paracelsovský koncept. Jestliže užíváte lék ve velkých, toxických uholú uotiželůd íjarh eláts ymorts ,ídil olám nej ávýbo sel send žydk I .ejordz dávkách, vyvolá příznaky, které v menších dávkách odstraňuje. Reakce -eřtsorp ohíntoviž ínečin ohéndalkířpzeb ěbod V .ětoviž mínnedodžak mešan v organismu na jed se označuje jako primární odpověď; v homeopatii se samosend éretk ,ůlokú hcíšjěvilticjen z míndej anarhco hcijej a ymorts o ečép ej íd léčebná reakce na to (tedy na odraz, rebound) nazývá sekundární odpo-áz ám a můmorts ek hatzv ýkzú a ýnlis ejuťicop ídil ohonM .íjots imán deřp věď. Primární odpovědí je nadměrná stimulace a reakce na toxin (látku .uknárts uokcitkarp uohuop ícíjuhaseřp ohalb hcijej o mej působící přímo uvnitř těla), zatímco sekundární odpovědí je protiakce, čili -dalkáz aN ?eřutluk éksdil v ylavovejorp es kaj a yticop otyt uonylp oheč Z reakce těla na lék. Podle paracelsovského konceptu každá planeta léčí svou ůkmorts hcýdalm ukzavs dO .míčepzeb s ymorts íjujops otsač édil invorú ín vlastní nemoc a Hahnemann dokonce přišel s tím, že také každý lék léčí -om ymárt a ykínson op ečrtahc éhcudondej umár ohénrěpdop od hcýnetelpv svou vlastní nemoc. Z tohoto pohledu se každá léčivá rostlina projevuje jak -émas do medalhc a mertěv ,mecnuls deřp idil ylinárhc ymorts ůmod hcínred terapeuticky, tak patologicky. Homeopatická praxe je zkrátka postavena na mýnzůr deřp ykdeřp ešan ylavoňarhco ékat ymortS .ecnetsixe hcijej uktáčaz oh tom, že se malé dávky léků užívají na skupiny symptomů, které samy léky -ůk a ydálk ,icvard deřp tyrkú ylezíban ínáhlpš ek éndohv ymorts :míčepzeben v enormních dávkách vyvolávají. Vzniká tak osa léčebného vlivu, která je -op ylad es evtěV .réirab hcýnnarhco hcíšlad a ůtolp od tivatses énžom olyb yl založena na podobnosti. .ypětšo tavovotohz ylhom hcin z es oben ej yk okaj tížu Další osa, kterou má smysl sledovat při zkoumání léčivých rostlin (ale také imlev eJ .uktybán ěmrof ev íldohop íjutyksop tel ecísit žěnvor mán ymortS lidí), je dána rozdílem mezi krátkodobými a dlouhodobými účinky. Například
M
-uos isydk ylyb ,etádíns žměn an ,lůts a ,etídes žín an ,eldiž ež ,énbodopědvarp .umorts ohéviž ítsáč
99
41
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289088
EVOLUČNÍ FYTORETAPIE hořké rostliny mohou v trávicí soustavě stimulovat sekreci, což má krátkodobý zvlhčující účinek, ale pokud vyloučené tekutiny opustí tělo, v dlouhodobém horizontu může být výsledkem silná dehydratace. Póly další osy, se kterou se uvnitř člověka setkáváme, představují akutní a chronické příznaky, čili lokální a celková nerovnováha, k jejichž léčbě se obvykle přistupuje odlišně. Jiná polarita vychází z rozdílu mezi lokálním a systémovým působením rostliny a vidíme na ní, že takové působení může být zjevně paradoxní. Upozornil mě na to michiganský fytoterapeut Jim McDonald v kurzu o adstringenciích. Poznamenal, že adstringencia často považujeme za vysušující, protože vysušují ústa a brání sekreci tekutin. Vezměte však v potaz člověka se ynoilim ětenalp otét an ylavotsixE .toviž jůvs az můmorts emíčědv ,édil ,y selhávajícími ledvinami, který příliš často močí a má rozšířené póry, což vede ýtičilhu dixo tapreč itsonpohcs hcijej ykíd a ,hurd šán lkinzv žen ,mítdeřp tel k nadměrnému pocení. Únik tekutin z těla nakonec povede k dehydrataci, íšlad a – ym es emsj kílsyk tavoňlovu a kílhu tavolimisa ,yréfsomta z a dehydratace je důsledkem ochabnutí tkání, které nám jako první nazna-orp usač uhěbůrp v ylahámop ymortS .tejívyv ilhom – évohcičoviž ítšmezohcus čuje, abychom nasadili léčiva se svíravými účinky. Adstringens dokáže zadržet ydůp íneřovtyv k ylěpsiřp ékaT .íbendop tavozilibats yzétnysotof mívtcindeřts v těle tekutiny, protože stažením ledvin a pórů se omezí pocení a močení. .izore índůp tinárbaz ylhomop a Adstringencia tudíž můžeme považovat za místně vysušující a potenciálně sys-en ymorts an ilahélops a asel iletavybo ěndovůp ilyb ůkdeřp hcišan z ízonM témově zvlhčující. Primární účinek je vysušující, ale sekundární účinek je zvlhévičél a unarhco ,uvartop ,íšeřtsířp ilezáhcan měn v ékat ela ,ukílsyk ilůvk nej čující. Při studiu léčivých rostlin je třeba tuto škálu zvážit. uholú uotiželůd íjarh eláts ymorts ,ídil olám nej ávýbo sel send žydk I .ejordz O uvedených polaritách se zmiňuji, protože představují protikladné (a odů-eřtsorp ohíntoviž ínečin ohéndalkířpzeb ěbod V .ětoviž mínnedodžak mešan v vodněné) možnosti, jak může rostlinná léčba působit, a také často indikují send éretk ,ůlokú hcíšjěvilticjen z míndej anarhco hcijej a ymorts o ečép ej íd jak sympatetické, tak antipatické korespondence. Ve vazbě kopřivy na Mars -áz ám a můmorts ek hatzv ýkzú a ýnlis ejuťicop ídil ohonM .íjots imán deřp lze spatřovat jak sympatetickou, tak antipatickou signaturu. Špičaté chloupky, .uknárts uokcitkarp uohuop ícíjuhaseřp ohalb hcijej o mej pilovitě zubaté okraje listů a palčivé žahnutí kopřivy, to vše vykazuje podob-dalkáz aN ?eřutluk éksdil v ylavovejorp es kaj a yticop otyt uonylp oheč Z nost s rudou planetou. Totéž platí pro její afinitu ke krvi, prostatě a nadledviůkmorts hcýdalm ukzavs dO .míčepzeb s ymorts íjujops otsač édil invorú ín nám, zatímco její ochlazující a protizánětlivé vlastnosti jsou ve vztahu k Marsu -om ymárt a ykínson op ečrtahc éhcudondej umár ohénrěpdop od hcýnetelpv výrazně antipatické. -émas do medalhc a mertěv ,mecnuls deřp idil ylinárhc ymorts ůmod hcínred Spektrum sympatie a antipatie můžeme rozeznat také v případě habitatu mýnzůr deřp ykdeřp ešan ylavoňarhco ékat ymortS .ecnetsixe hcijej uktáčaz oh rostlin. Aloe pravá (Aloe vera) roste v horkých a suchých oblastech, přesto -ůk a ydálk ,icvard deřp tyrkú ylezíban ínáhlpš ek éndohv ymorts :míčepzeben produkuje zklidňující, ochlazující a zvlhčující rosol, který léčí horká a suchá -op ylad es evtěV .réirab hcýnnarhco hcíšlad a ůtolp od tivatses énžom olyb yl místa v těle. V tomto směru je rostlina ztělesněním protilátky na její vnější .ypětšo tavovotohz ylhom hcin z es oben ej yk okaj tížu prostředí a naše vnitřní prostředí, je tím pádem antipatická. Kopřivu dvouimlev eJ .uktybán ěmrof ev íldohop íjutyksop tel ecísit žěnvor mán ymortS domou a přesličku rolní (Equisetum arvense) často nacházíme podél vodních
M
-uos isydk ylyb ,etádíns žměn an ,lůts a ,etídes žín an ,eldiž ež ,énbodopědvarp .umorts ohéviž ítsáč
100 Ukázka elektronické knihy
41