vají směrem ke čtyřce, kdy si může zavolat na kliniku pro výsledky. Ale jakmile na displeji telefonu naskočí šestnáct nula nula, najednou se zdráhá vytočit jejich číslo, protože ví, že až to udělá, skončí chvíle blažené nevědomosti. A jestli nedostane odpověď, kterou si přeje, téměř dává přednost tomuhle stavu nejistoty, v němž pořád existuje šance, že se její život změní. V němž se může odvážit věřit, že příští rok touhle dobou už nebude sedět v práci, ale držet v náruči svoje vytoužené děťátko a od otcovy smrti ji bude dělit dalších dvanáct měsíců. Ví, že bolest z jeho ztráty nikdy nepřebolí, ale jak týdny přicházejí a odcházejí, maličká část z ní se začíná uzdravovat. Někdy se cítí, skoro jako by ji znovu sešili dohromady – jako by jehla vyspravila díry, které po sobě otcova smrt zanechala. Ale teď když se objevila Jess, má pocit, že se stehy znovu rozpářou. Kate vezme do ruky telefon a popadne z kabelky kapesník, protože ví, že ať už tenhle telefonát dopadne jakkoli, nejspíš ho bude potřebovat. Záměrně pomalu projde kanceláří, skoro jako by si přála, aby ji někdo zastavil, protože s ní nutně potřebuje mluvit – cokoli, co by o pár minut oddálilo nevyhnutelné. Dokonce i Stan, obyčejně upovídaný pošťák, do něhož narazí cestou z budovy, ji nechá projít, aniž s ní prohodí pár slov. „To je jak na potvoru,“ řekne nahlas, když prochází hloučkem kuřáků, kteří ulicím už tak znečištěné čtvrti zrovna nepřidají. Zadrží dech před oblaky kouře, které se vznášejí kolem ní a donutí ji ustoupit od obrubníku. Zatroubí na ni černý taxík a ona omluvně zvedne ruku. Musí se omluvit znovu, když taxikář přistaví u ní, protože si myslí, že mávala na něj. „Promiňte,“ řekne. „Nepotřebuju… jenom jsem…“ Nesouhlasně mlaskne a znovu se zařadí do provozu. Doufá, že jakmile si zavolá, její mozek zase začne normálně vní97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289071
mat. Prsty neohrabaně vyťuká čísla na klávesnici a čeká, až se ozvou známá slova automatu: „Vítejte na Klinice ženského zdraví woolwichské nemocnice. Pro objednání stiskněte jedničku. Pro výsledky testů stiskněte dvojku. Pokud potřebujete mluvit s lékařem, stiskněte trojku. Pokud máte jiné přání, stiskněte čtyřku.“ Kate s rukou vznášející se nad telefonem zaváhá, zhluboka se nadechne a stiskne dvojku. „Klinika ženského zdraví, dobrý den, jak vám mohu pomoci?“ zeptá se monotónní hlas. Kate uvažuje, jak můžete znít tak depresivně, když je vaší prací předávat dobré zprávy. Ale potom si najednou uvědomí, že tato žena musí mnohem častěji sdělovat špatné zprávy. Kate přemýšlí, ve kterých statistikách bude figurovat ona. „Dobrý den,“ pozdraví zvesela, jako kdyby to mělo vliv na to, jak se jejich konverzace vyvine. „Volám kvůli výsledkům těhotenského testu.“ „Jméno?“ zeptá se žena. „Kate Walkerová.“ „Datum narození?“ „Čtvrtého srpna devatenáct set osmdesát čtyři.“ „Vydržte,“ požádá ji žena a zní to, jako by se tenhle hovor v ničem nelišil od jiných, které už dnes přijala. To, co teď řekneš, určí moji budoucnost, chce se jí křičet do telefonu. Vzpomene si na Matta a pocítí chvění na prsou. Naši budoucnost. Poslouchá varhanní verzi Beethovena, kouše se do rtu a pozoruje lidi v Costa Coffee na druhé straně ulice, pro které je den jako každý jiný. Nikdo z nich neví, čím si Kate právě prochází, nikdo z nich si neuvědomuje, že se jí život možná změní navždy. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289071
Její pohled přitáhne mladá žena, která pracuje na notebooku, a dovolí svojí představivosti, aby dívce, již pojmenuje Bryony, vytvořila vlastní svět. Pracuje na dizertační práci v kavárně, protože nedokáže vystát nepořádek v kuchyni, o niž se dělí s líným spolubydlícím Nedem. Odčerpává jí to inspiraci, ale odmítá uklízet po druhých. Až získá diplom z politologie a mezinárodních vztahů, chce pracovat pro místní samosprávu, protože je pořád dost naivní, aby věřila, že může něco změnit. Je tě škoda, řekne si Kate pro sebe a cynicky odepíše veškeré dívčiny ambice ještě dřív, než je vůbec mohla začít naplňovat. Dívka vzhlédne a podívá se z okna přes ulici, směrem k místu, kde stojí Kate. Ta si přitáhne kabát blíž k tělu, aby se ochránila před studeným větrem, který se prohání stíny docklandských mrakodrapů. Jejich oči se na okamžik setkají a Kate dojde, že ji ta žena taky viděla a nepochybně přemýšlí, jaký je její příběh. Nedokáže si ani představit tu významnou událost, které by mohla být svědkem. Kate se na ni usměje a žena ve zjevných rozpacích obrátí pohled zpátky k obrazovce před sebou. Od kdy je trapnější se na někoho usmát než předstírat, že ho ignoruješ? uvažuje Kate. Tu ženu už nikdy neuvidí, už si na ni nikdy ani nevzpomene, bude dál žít svůj život a ta mladá žena zase ten svůj, aniž by si kterákoli z nich uvědomovala existenci té druhé a jak důležité jejich životy jsou – alespoň pro ně samotné. „Paní Walkerová?“ ozve se žena v telefonu, a přeruší tak Beethovena, který právě dosahoval crescenda. „Éé, ano,“ řekne Kate a v puse má náhle sucho. „Váš test je pozitivní.“ A to je celé. Nijak ji na to nepřipravila. Vůbec ji předem nevarovala. Prostě jen těch pár slov. „Cože?“ vykřikne Kate a opře se o zeď ve strachu, aby jí kolena nevypověděla službu. „Jsem těhotná? Jste si jistá?“ 99
Ukázka elektronické knihy