Možná se vraceli stejnou podivně nekonečnou chodbou s výstředními obrazy tuší, až na to, že se stěny náhle otevřely do předpokoje. Slabé světlo odhalovalo lidi pracující u terminálů či řad tajemných přístrojů. Všichni na sobě měli niraiskou černo-stříbrnou v nejrůznějších oděvních stylech. Tady oživoval šaty přehoz ze stříbrné síťoviny, tamhle hladká halena přes kalhoty s ohromujícím počtem kapes. Pár niraiů při Kujenově příchodu vzhlédlo, ale nikdo se neklaněl ani s ním nepromluvil, vlastně příliš nebrali na vědomí, že vstoupil hexarcha. Několik z nich se dokonce hlasitě dohadovalo kvůli anomáliím na izoliniové mapě. Kujen si přeměřil Jedaa a odfrkl si. „Nejsem nějaký rahal, Jedao. Nemám tu naléhavou emocionální potřebu seškrabávat lidi z podlahy, kamkoliv se hnu.“ „Nevěřím ti,“ zamumlal Jedao. Kujen měl dobrý sluch. „Kdybych na tom trval, nikdo by tady nic neudělal,“ utrousil Kujen. „Máme časový rozpis. A vůbec, chtěl jsem ti ukázat tvou velitelskou můru.“ Kujen udělal posunek, který by Jedao asi dokázal s trochou cviku zopakovat, a část zadní stěny přestala být vidět. Stěna se buď změnila v okno, nebo v obrovskou obrazovku. Střihomůra tam visela na pozadí hvězd. Jelikož znal Kujena, to, že byla přitažlivě rámovaná dvěma mlhovinami, malou modro fialovou a větší se zajímavými růžovými víry, byl zcela jistě záměr. Můra vypadala ještě působivěji na této úrovni detailů, než když mu Kujen ukazoval původní obrázek. Šípová křídla a pečlivé křivky, trojúhelníkový profil připomínající korouhvové můry. Jedao poznal sadu předních výstupků tvořících nejnebezpečnější zbraň střihomůry, podle níž obdržela jméno, střihový kanon. Jedao toužil natáhnout ruku přes prázdnotu a dotknout se výčnělků, jenže se bál, že by na neposkvrněném povrchu zanechal šmouhy. Jedaa napadlo podívat se na Kujena. Ten se usmíval nad tím, co zahlédl v jeho obličeji. Pro jednou byly ty krásné oči díky měkkému světlu téměř lidské.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289067
Ovšemže ho to zajímá, pomyslel si Jedao a spílal si, že si ne uvědomil něco tak základního. Kujen musel být stavitelem můr z nějakého důvodu. Byl na můru, kterou navrhl, hrdý. A dávalo smysl, že se nechtěl plést pod nohy svým technikům. Nešlo o to, že by záleželo na technicích jako takových. Šlo o práci, kterou mu umožňovali dělat. „Pořád ještě jsi ji nepojmenoval, viď?“ optal se Kujen. „Kujene, nemohl jsem,“ vysvětloval Jedao. „Je to tvůj návrh.“ To byla správná odpověď. „Postavil jsem ji pro tebe,“ podotkl Kujen suše. „Můžu odříkat všechny specifikace a nakreslit plány zubama. Mohl bych s ní dokonce někam doletět, kdyby navigace dostala infarkt, ale to je tak všechno. Ta můra je stvořená k letu. To je tvoje doména.“ „Tvůj záhadný pomocník ji nechce pojmenovat?“ „Kromě toho, že můj záhadný pomocník vymýšlí ta nejhorší jména, nechce se do ničeho takovýho pouštět.“ „Jak se vůbec jmenuje?“ To Kujena polekalo. „Jednou ti to možná poví.“ Ale znělo to pochybovačně. „A když už jsme u jmen, měl bys s něčím pro můru přijít ty.“ Jedao nemohl nic namítat. To by se mohlo Kujena dotknout. Ale mohl by z této situace vyždímat nějaké informace — „Nemrtvá,“ řekl. Kujen se zakřenil. „Cítíme se rozpačitý, co? Tak teda Nemrtvá.“ A bylo to. Dhannet si můru prohlížel s velkým zájmem. „Projdi se mnou znova specifikace,“ požádal Jedao. „Nejsem si ani jistý, na co se mám vlastně ptát.“ „Někteří důstojníci mají silný technický zázemí,“ vysvětloval Kujen, „ale je pravda, že tvoje specialita to zrovna nebyla.“ Vypadal, jako by chtěl něco dodat, ale pak si místo toho vyvolal diagram. Sloupce textu ukazovaly veškerou výzbroj můry.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289067
„Snažil jsem se to jasně označit, ale dej mi vědět, pokud se zmýlím. Přečetl jsem všechny analýzy Klenutýho oblouku, co jsem našel, a skoro všechny se zmiňujou, že jsi proti lucerňanům použil lepší invariantní zdroje, takže jsem podle toho směřoval náš výzkum. Vzhledem k tomu, jak je tentokrát kalendář rozbitý, je to jenom dobře.“ „Čekal jsem, že začneš s můrovým pohonem,“ poznamenal Jedao, vděčný, že mu diagram sdělil, kolik mají částicových kanonů. To číslo na něj udělalo dojem. Kujen pobaveně potřásal hlavou. „Síla zvyku. Vždycky předpokládám, že kelové se ze všeho nejdřív chtějí dozvědět něco o věcech, který rozbíjejí jiný věci. Tady to máme.“ Objevil se další diagram včetně grafu s jasnou stříbrnou křivkou a slabšími křivkami zlatými, modrými a červenými. „Stříbrná je střihomůra. Kelská žáromůra, kelská korouhvová můra, andanská krajkomůra čistě pro zábavu, a tohle červený jsou nejnovější spolehlivý údaje, co jsem sehnal ohledně šaos kých stínomůr.“ „Stínomůr?“ „Neviditelný plavidla. Tradičně se stínomůrou se musíš bát prvního překvapivýho útoku. Jakmile vypnou maskování, znovu ho nabít trvá věky. Ale technika se mohla v posledních devíti letech vylepšit, tak radši nedělejme předčasný závěry.“ „Dobrý vědět,“ utrousil Jedao. „Kéž bych si toho pamatoval víc.“ Na to Kujen neodpověděl přímo. „Dávej pozor na tu zvýrazněnou oblast zrychlení. Dokážeš předhonit všechno kromě Tauragů v jejich rodným kalendářním terénu, jenže taková energetická náročnost má důsledky pro tvoji největší zbraň.“ Střihový kanon. Způsoboval vlny v časoprostoru a přesouval předměty lapené v oblasti působení. Ne dost přesný, aby vhazoval můry do cesty palbě, ale dost dobrý na narušení kelských formací, které závisely na přesné geometrii. Jedao se skoro těšil, až ho vyzkouší.
102
Ukázka elektronické knihy