13 Celý týden trénují od rána do večera. Večer se úplně vyčerpaní dovlečou domů, ignorují rodičovské otázky a padnou do postelí bez mytí a čištění zubů. „Co když je mrtvej?“, otáže se Henne jednoho rána, a také ostatní děti se na Svíčku dívají, očekávání v unavených očích. Svíčka sedí na převislé skále nad potokem a pracuje na svém ocasu. Den předtím dvě holky omdlely vyčerpáním a ona nařídila odpočinkový den. Ráno, když všichni ještě spali, nařezala Svíčka vrbové větve, které teď svazují jako metly. Svíčka vzhlédne. „Kdo?“ „No Power. Co když tohle všechno je nadarmo?“ Svíčka se zase věnuje svému ocasu. Ovine dvě tenké větvičky kolem konců těch tlustších a pevně je sváže. „Co když ho roztrhal vlk? V televizi ukazovali, že v Německu jsou zase vlci.“ Hennemu samým napětím skřípe dolní čelist. „Ale ne u nás“, řekne Svíčka, aniž přeruší práci. „To je možný, že je mrtvej. To ale nic nemění na tom, že ho musíme najít.“ Připevní ke své metle další větev a vstane, obtočí si ji
• 97 • Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289062
kolem boků a zaváže ji na uzel. „Odkud to s těma vlkama víš?“, vmísí se Becca. Má hluboké kruhy pod očima. Odsune svůj hotový ocas a vstane. „Ty přece můžou táhnout pořád dál, od lesa k lesu, přes pole, přes všechny hranice. Právě teď, v tomhle okamžiku. Kdo je může zadržet? Možná se sem už dávno dostali a nikdo si toho nevšiml.“ Ostatní souhlasně mumlají. To Becce dodá odvahu, takže se před Svíčkou vztyčí: „Nemůžeš vědět všechno, Svíčko. Já vím, že si myslíš, že se ve všem vyznáš, ve všem líp než my, ale to není pravda, to je blbost, jsi stejně stará jako já, jsi prostě jen-“ Zarazí se. Svíčka zvedne obočí. „Co?“, řekne klidně. „Každopádně ho nenajdeme. Nenašli jsme z Powera ani kousek chlupů, nic, zhola nic. To přece neni možný!“, končí s obličejem úplně červeným. „Jestli ještě žije“, řekne Lara, „tak by se přece už dávno musel objevit-“ „No právě!“, volá Becca. „Má přece hlad. Co tady v lese má žrát? Trochu kůry ze stromů, nebo co? Od tý doby, co byl štěně, přece dostával jen žrádlo z konzervy. Na život tady venku vůbec není zvyklej.“ „To přece vůbec nemá smysl“, řekne Laura a hodí svou vrbovou metlu do křoví. „Ať si ho Hitschková hledá sama.“ „Před tou stejně všichni ute-“ „Tak dost!“, přeruší Svíčka ostře Beccu a praští ocasem o listí, až se rozlétne vzduchem. „Já jsem Hitschkový • 98 • Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289062
slíbila, že jejího psa přivedu, a přesně to taky udělám. Když to na někoho je moc, může jít klidně domů.“ Svíčka se rozhlíží kolem. „Takže? Kdo chce jít?“ Becca otevře pusu, ale hned ji zase zavře. Henne a Lara se dívají na stranu, ani nikdo z ostatních nereaguje. „No tak. Takže můžem pokračovat.“ Svíčka přistoupí blízko k Becce a ukáže před sebe na zem. „Na všechny čtyři“, řekne klidně. Becca váhá, svádí vnitřní boj, obličej má rozčilením celý flekatý. „Na. Všechny. Čtyři.“, zopakuje Svíčka, a Becca se vzdá, bez odporu padne na kolena. Ostatní také. Funí jako blázni, vyjí na koruny stromů divočeji než jindy, se zápalem štěkají, a přesto jde Svíčka domů plná napětí, ví, že takhle to dál jít nemůže, že se brzy musí něco stát. Doma před brankou stojí trochu shrbená Hitschková. „Co chceš?“ „Zeptat se, jestli je něco novýho.“ „Nechodim snad každej večer a nereferuju ti?“, táže se Svíčka podrážděně. „To jo.“ Hitschková se provinile dívá na nohy. „A co tady pak chceš?“ Hitschková polkne. „Já to bez něj nevydržim. Ten dům je tak tichej a prázdnej. Slyšim pořád jenom sebe, svoje kroky na vrzají-
• 99 • Ukázka elektronické knihy