PRVNÍ MÁJ S FIDÉLEM — Puberta je věk, který vidí jako problematický úplně všichni: rodiče, pedagogové i sociální pracovníci. Jediní, kdo tímto obdobím procházejí nezatíženi starostmi, jsou právě pubes centi. Když se pak sami stanou rodiči, nevěří, co jako tee nageři tropili za podivnosti. Takový 15letý fracek je pře hnaně kritický ke všem zavedeným autoritám, ale sebe vidí jako neohroženého bojovníka za pravdu. Vypozoro val jsem ještě jeden moment, který nám zkušeným do vede zvednout adrenalin. Záliba v přesném pojmenování stavu věcí v ten nejnevhodnější okamžik. Trapných chvilek nás dospělých přichycených při lži našimi potomky jste určitě i vy zažili víc než dost. Někdy takový čerstvý maji tel občanského průkazu ani netuší, jak přesně se dokázal trefit a nahlodat naši morální integritu. Dosti teoretických úvah, uvedu příklad z vlastní zkušenosti. Na kalendáři červeně zářilo datum 1. května 1962. Praha se od časného rána chystala na prvomájový prů vod, i když počasí právě nebylo nejpříhodnější: poprchá valo a byla zima. Budoucí typografové neměli při čekání na seřadišti nad Národním muzeem nic lepšího na práci než
← 98 → Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289058
si hřát zkřehlé ruce nad ohníčkem, který krmili mávátky a papírovými vlaječkami; především sovětskými, protože těch bylo nejvíc a byly zadarmo. Nelibost dohlížejících pedagogů zvyšovalo i to, že svazácká mládež si neoblékla modré košile, ale zcela nesvátečně se tetelila ve svetrech a hubertusech, jak velela teplota 8 stupňů Celsia. První problém nastal, když se naše část průvodu z neznámých příčin zastavila před hotelem Jalta, malý kousek od pomníku sv. Václava. Na balkoně zuřivě mávala sovětskými a kubánskými vlajkami skupina čer ných soudruhů a křičela známé heslo „Cuba si, Yan kee no!“ Nám, adeptům černého řemesla, se to zalíbilo a konečně jsme projevili zájem o dění kolem sebe. Někoho napadlo doplnit křik Fidelových pohrobků něčím, co by se rýmovalo. A tak se z našich řad ozvalo: „Cuba si, Yan kee no, půjdeme na kino.“ Kubánští soudruzi na balkoně se smáli a mávali vlajkami o poznání rychleji. Potíž byla v tom, že jen o pár metrů níž byly vidět nad vchodem do pasáže veliké poutače, které zvaly Pražany na ame rický film Někdo to rád horké s Marilyn Monroe. Vzedmutá ňadra filmové hvězdy nás uvedla do varu. Vedle mne sto jící kolega ve víru euforie zvolal: „Nežli jít na Kubu, to raději přes hubu!“ – Chtěl jsem se také blýsknout něja kým vtipným sloganem a skryt v anonymitě davu jsem bez přemýšlení zahulákal: „Kde se zjeví Fidééél, tam je velká prdééél!“ Široké moravské „ééé“ se neslo Václavá kem a smích lidí kolem byl jako ozdravná lázeň. Měl jsem pocit sounáležitosti s ostatními a najednou mi nevadilo, že jsem účastníkem obludné šaškárny, kterou nemůže nikdo brát vážně. Radost trvala jen pár vteřin. Přímo za
← 99 → Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289058
Ani tu nemusí být Fidééél, aby na nás tata vystrčil prdééél.
← 100 → Ukázka elektronické knihy