Favel Parrettová
mu. Alena si ke mně posunula židli a pod stolem mě popadla za ruku. Pevně ji tiskla. „Tady se to tak podobá maminčinu bytu,“ posteskla si. „Dokonce to tu i stejně voní. To je zvláštní! Myslím, že tvoje babička vlastně z domova nikdy neodešla.“ Aleš se na nás přes stůl zadíval. Nesmál se jako ostatní. Popíjel, kouřil a díval se na Alenu. Ta mu ale pohled neopětovala. Pořád mi jen tiskla ruku. „Dej si sušenku nebo bábovku,“ nabízela. Podívala jsem se přes stůl na babičku a ta vypadala šťastně a přikývla, že smím. Vzala jsem si jeden půlměsíček oříškové sušenky. Rozplynula se mi na jazyku. Měla výraznou chuť a byla moc dobrá. Všichni dál pili a pouštěli si hudbu z kazeťáku. Babička se usmívala a tvář měla rozzářenou jak měsíc v úplňku. Alena se zvedla od stolu a vyšla z místnosti. Aleš ji provázel očima. Zapálil si cigaretu. Vzala jsem si další sušenku, tu slepovanou džemem a posypanou moučkovým cukrem. Zhltla jsem ji. Všichni se začali přesouvat do obýváku a někdo zesílil kazeťák. Pustili jinou pásku. Rolling Stones – elektrizující víření. Ta hudba, ten divoký rytmus mě láká, ale jdu do předsíně. Je tam Alena. Vidím ji sedět u stolku s telefonem. Hlavu má opřenou o zeď.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288829
A v srdci láska
U ucha drží sluchátko. Nemluví. Neposlouchá. Telefon je hluchý. Hovor byl přerušen. Na druhé straně nikdo není. Přesto dál drží sluchátko v ruce. „Luďku,“ promluví tichým hlasem. Přiblížím se. „To jsem já,“ říkám. „To jsi ty,“ zopakuje a upírá na mě černé oči. Chytí mě za ruku. „Chci tu zůstat,“ poví mi a já zamrkám. Jednou, dvakrát. „Ale já prostě nemůžu.“ Přitáhne si mě k sobě a pevně mě obejme. Na hlavě cítím její dech. Hudba je náhle hlasitější. „Čekám miminko,“ dodá. Dveře do obýváku se prudce otevřou, zahltí nás světlo a výbuch zvuku – bubny zběsile bijí. „Malá liško! Malá liško!“ ozývá se něčí křik a někdo mě vtáhne do místnosti. Tanečníci mě obklopí, vypadají tak svobodní, volní, divocí – točí se a skákají –, basa se přidává a mizí, přidává a mizí. Dokonce i babička s dědou pomalu tančí. A náhle se babička v tom rytmu hudby úplně odváže. Skopne boty a pohybuje se jen v punčocháčích. Všichni ji následují. Kolem létají boty. Jedna z nich málem praští dědu do obličeje. Pokoj je přecpaný a plný života. V rozích naházené boty,
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288829
Favel Parrettová
nábytek odsunutý ke zdi. Všichni naboso tančí. Babičce se uvolní natupírovaný drdol a dlouhé vlasy jí spadnou na ramena. Uprostřed září bílý pramen. Tancuju s ostatními. Dokonce i s Kouzelníkem. Drží mě za ruce a točí se mnou vzduchem pořád dokola, až z toho mám závrať. Jsem volná. A i kdyby sousedka pod námi bouchala do stropu koštětem, protože si tak ráda stěžuje, nikdo by ji neslyšel. A to ani tehdy, když se hudba donekonečna opakující slova nakonec vytratí, protože smích, lapání po dechu a tleskání přehlušuje nastalé ticho a tikot hodin. Na druhé straně pokoje zahlédnu Alenu. Je u ní Aleš a něco si říkají. Alena přikyvuje, ruce opřené o boky. Začne hrát další písnička. Tentokrát je pomalejší, ale přesto je rocková a opravdu rytmická. Tanečníci kolem mě začnou tleskat stejně jako hudebníci na nahrávce. Tu píseň znají nazpaměť. Tleskají a zpívají. „Under my Thumb“. Aleš chce vzít Alenu za paži, ale ta se odtáhne. Znovu a znovu se ji snaží přitáhnout. Nakonec mu to dovolí a skončí v objetí jeho vysokého těla. Drží ji těsně, jako by říkal: Já vím, to je v pořádku. Není potřeba žádných slov, stačí jen rytmus a pohyb těl. Mnohoznačné vzkazy létají mezi dospělými v pokoji jako zářivé stuhy a já se pohybuju někde pod nimi.
100 Ukázka elektronické knihy