„Co máte?“ zeptal se vzápětí kapitán. „Našel jsem seznam klientů a některé osoby znám.“ „Vážně?“ „Jsou tam členové městské rady a jeden podnikatel s nemovitostmi, který měl opletačky s policií před rokem, když svým vozem porazil ženu s dítětem.“ „Pamatujete si ten případ?“ „Sepisoval jsem výpověď u dvou svědků.“ „Dobře, zkuste prověřit ostatní, co jsou zač.“ „Jasný,“ kývl Sotjer a pokračoval ve své práci. „Pojďte se mnou,“ ukázal Kjelsson k tabuli. „To jsou naše oběti. Plus nějaké poznámky, se kterými bych vás chtěl seznámit, abyste věděli, na čem teď děláme.“ „Dobře,“ přikývl Stan Kliver a vytáhl si notes. „To nebudete potřebovat, seržante,“ zastavil ho Kjelsson. „Tady máme všechny poznámky, které potřebujeme,“ zaťukal prstem do tabule.“ Seržant Kliver zpátky do kapsy.
pokynul souhlasně hlavou a svůj notes uklidil
„Takže…,“ spustil kapitán a vysvětlil jim vše o obětech, které na nástěnce viseli. Nezapomněl také doplnit, že přišli už o dva policisty. Kdy jednoho zastřelil Patrik Holgar, a druhého, dosud neznámý střelec v dodávce. „Spojte se s dopravním, chci záznamy z kamer v okolí supermarketu. Musíme ty zmetky najít,“ nařídil Kjelsson. „Zajedeme tam hned!“ navrhl seržant Sversson.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288758
„Dobře, vezměte kolegu sebou! Co se týče vozidla, tak si vezměte moje,“ dodal kapitán a dal Sverssonovi klíče od vozu. Sversson pokynul hlavou a vyrazil z kanceláře. Stan Kliver
se
k němu připojil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288758
13. Kancelář ředitele kriminální
policie, 11:32
Během deseti minut vstoupil do místnosti Roly Huenstard. V ruce držel nějaké desky a mířil rovnou ke kapitánovi. „Kapitáne?!“ vyhrkl a ukázal fotku zbraně. Byla to zbraň, kterou byl zastřelen seržant Lakarssen. „Co máte?!“ zareagoval Kjelsson. „Je to zbraň, která je ve výbavě dánské, ale i norské armády.“ „Hm.“ „Tento typ se používá převážně u speciálních jednotek,“ dodal Huenstard. „Norská tajná služba nám tu operuje a my o tom nic nevíme, sakra!“ bouchl kapitán do stolu. Huenstard pokynul hlavou a odcházel. Podíval se po Kjelssonovi takovým způsobem jako by mu chtěl ještě něco říct. Kapitán si toho nevšiml a seržant z forenzního odešel. „Tomu nebudete věřit, kapitáne,“ vyhrkl najednou Sotjer. „O co jde?“ „Jen tak namátkově jsem zkusil porovnat některé účty, které měl Alan Ryders ve svém notebooku s těmi, které jsou na seznamu z té paměťovky.“
Ukázka elektronické knihy