tuje pro konec merovejského období roky jednotlivých vlád podle čtvrté knihy takzvané Fredegarovy kroniky. A Primat je převzal. Rigord zase datuje konec vlády Filipa Augusta podle roků od vtělení. Primat opakuje totéž. Ve druhé polovině 13. století, kdy psal Primat, se datování podle křesťanského letopočtu již prosadilo nejenom u vzdělaných historiků, ale i v běžném životě. Sám náš historik ze Saint-Denis byl podle všeho jedním z prvních, kteří tímto způsobem datovali událost, k níž došlo před narozením Krista. Na začátku Románu o králích vysvětluje, že Lutetia, „jež se dnes nazývá Paříž“, byla založena „DCCC a IIIIxx a XV let před vtělením Páně“. Přestože Primat komponoval historické vyprávění, a ne kroniku, přejímal z Královských análů nebo od Sigeberta z Gembloux některé datace od vtělení, avšak rozhodně ne všechny. Události, které nebyly nijak mimořádné, zpravidla uvedl odkazem „toho roku“, „v této době“, ačkoli dobře věděl, kdy k nim došlo. Celkově náš historik ze Saint-Denis v Románu zasadil jen málo událostí do let od vtělení. Nutno ale uznat, že tuto dataci nikdy neuvádí náhodně, ať už ji přejal ze svých zdrojů, anebo ji dokonce sám vypočetl. Poprvé ho k provázání vyprávění s křesťanským letopočtem dovedla úcta k patronovi jeho opatství, svatému Denisovi. Na počátku vlády král Dagobert „vedle dalších chvályhodných skutků, jež vykonal, učinil jeden, který musí být připomínán až do skonání světa“. Nalezl totiž tělo Denise a jeho společníků a „přemístil je na jiné místo v téže ulici, kde spočívají doposud“. „Stalo se to léta Páně DCXXX, X dní před květnovými kalendami.“ Gesta Dagoberti přirozeně uváděla pouze den, „decime Kal. Maias“, jedinou věc, kterou o tom v 7. století bylo možno říci přesně a která měla význam pro liturgii v Saint-Denis.200 Dále Primat k informacím ze svých pramenů připojil rok od vtělení, v němž podle něj zemřel Dagobert (645), a následně doplnil také rok smrti některých jeho následovníků: jeho syna Chlodvíka II. v roce 662, vnuka Theudericha roku 693, pravnuka „slavného krále Childeberta (III.) svaté paměti“. „O jeho činech není nic známo, neboť o nich knihy nepojednávají, avšak zemřel léta Páně DCCXIIII, jenž byl XVII rokem jeho vlády.“201 Na dataci smrti posledních merovejských králů však Primatovi už nezáleželo. Nadále ho zajímali předci Karla Velikého. Datuje proto 200 201
Grandes chroniques, II, s. 131. Ibid., s. 214.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288705
smrt Pipina z Herstalu (podle něj 715, ve skutečnosti 714). Uvádí také rok a den, kdy zemřel Karel Martel („XI dní před listopadovými kalendami“, tedy 22. října, „léta Páně DCCXLI“), a rovněž den a rok smrti Pipina Krátkého („VIII den před říjnovými kalendami“, tedy 24. září, „léta Páně DCCLXVIII“). Náš historik ze Saint-Denis je zaznamenal o to ochotněji, že poslední dva zmínění „byli pohřbeni […] v kostele Saint-Denis ve Francii“.202 Pro léta 714–768 Primat neuvádí žádné datum, kromě roku, kdy se Pipin stal jako první z Karlovců králem: „V témže roce byl papežem Zachariášem a na základě volby Francouzů prohlášen za krále. Pomazán a korunován byl ve městě Soissons rukou Bonifáce, mučedníka, léta Páně DCCL“ (ve skutečnosti 752).203 Poslední z uvedených dat není přesné – Primat se rozhodl věřit Sigebertovi z Gembloux. Avšak ta předchozí, vztahující se ke smrti Karla Martela a Pipina Krátkého, jsou přesná, nakolik to dnes mohou historikové díky dalším dokumentům posoudit. Stále se však datace od vtělení Páně objevuje v Románu o králích jen sporadicky. Primat nepatřil k těm kronikářům, jejichž ambicí bylo zahltit vyprávění chronologickými údaji. Jako klerik a mnich ze Saint-Denis se snažil s daty šetřit, aby jejich uvedením podtrhl skutečně významné události k oslavě království, a především církve, papežství a opatství Saint-Denis. Ve druhé polovině 13. století si křesťanský letopočet u Primata stále zachovával svůj náboženský nádech. Dokazuje to i další využití této datace. Od doby vlády Karla Velikého až po konec Románu o králích, smrt Filipa Augusta, Primat relativně často odkazuje na konkrétní roky od vtělení, a to na místech, kde čerpal z Královských análů, Sigeberta z Gembloux, Rigorda či Viléma Bretaňského. Pro dobu od poloviny 11. do poloviny 12. století, pro kterou se dochovalo méně pramenů, a také proto, že Suger sám data neuvádí, Primat svoje vyprávění upřesnil pouze šesti datacemi od vtělení. Do léta Páně ML (ve skutečnosti to bylo roku 1053) datuje „odhalení“ těla svatého Denise. Opatství svatého Jimrama blízko Řezna totiž tvrdilo, že ostatky svatého Denise, ztotožňovaného s Dionysiem Areopagitou, leží právě tam. Proto byla za přítomnosti vyslanců císaře Jindřicha III., před zraky „prelátů, kláštera a všeho lidu“ otevřena schrána s tělem svatého Denise a každý se mohl přesvědčit, že „tělo svatého Denise Areopagity, slavného mučedníka, arcibiskupa narozeného v Aténách, učedníka svatého Pavla, 202 203
Ibid., s. 259. Ibid., s. 242.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288705
apoštola ve Francii, kde zemřel“, skutečně odpočívalo „v kostele, který nechal postavit král Dagobert“. Od té doby klášter slaví 9. června jako „slavnost odhalení“. Dále Primat uvádí rok 1059, kdy byl v Remeši korunován Filip I., rok 1095, kdy do Francie přijel papež Urban II. a kázal zde první křížovou výpravu, rok 1108, kdy zemřel král Filip, datum 1. srpna 1137, kdy zemřel král Ludvík VI. Tlustý a byl pohřben v Saint-Denis, a konečně rok 1147, kdy král Ludvík VII. vyrazil na křížovou výpravu. Vraťme se však k počátkům Merovejců. Řehoř z Toursu datuje smrt krále Chlodvíka do doby 112 let po smrti svatého Martina, biskupa v Toursu. Toto datování přejal Aimoin a od něj i Primat. Když Řehoř z Toursu zaznamenal zprávu o úmrtí Sigiberta, využil toho k přehlédnutí několika různých období od počátku světa. Uvedl mimo jiné, že smrt Krista (a nikoli jeho narození) dělilo od smrti svatého Martina 412 let. Aimoin tento chronologický přehled nepřejal, a protože Primat čerpal přímo z něho, jak bylo řečeno, nemohl merovejské krále 6. století, o nichž psal na počátku svého vyprávění, časově vztáhnout k životu Krista. Na začátku 6. století stanovil Dionysius Exiguus za počátek křesťanského letopočtu narození Krista (a ne jeho úmrtí). Sledovali jsme, jak se tento výpočet postupně prosadil. Před tím, než Rigord ve svých Gesta Philippi Augusti pojednal rok 1185, vrátil se k prvním křesťanským králům, z nichž vzešli všichni další králové Francie. Uvádí dvě datace. První vychází patrně z toho, že výpočet se již prováděl od narození Krista, a ne od jeho umučení, a počítá tedy 445 let od vtělení Páně až do smrti svatého Martina. Druhá datace naopak nebere v potaz, že se již nevychází od umučení Krista, a přejímá počet, který uvádí Řehoř z Toursu, tedy 407 let od vtělení po smrt svatého Martina.204 Od smrti svatého Martina po Chlodvíkovu smrt obě datace uvádějí 112 let, o kterých píše Řehoř z Toursu. V roce 1274, téměř u konce svého vyprávění, Primat objevil Rigordovu dataci a převzal z ní pouze údaj 407 let. S jeho pomocí pak vypočetl datum úmrtí prvního křesťanského krále: „Od vtělení Páně až k tomu roku [kdy zemřel svatý Martin] uběhlo CCCC a VII let. Od posledního vydechnutí svatého Martina po smrt krále Chlodvíka, prvního křesťanského krále, uběhlo C a XII let. To znamená, že od vtělení po smrt krále Chlodvíka uběhlo D a XIX let.“
204
Ve skutečnosti Řehoř z Toursu počítá 412 let. Na vině je nepochybně špatné čtení číslovky CCCCXII, která se takto změnila na CCCCVII.
100
Ukázka elektronické knihy