Oskar Fuchs
„Myslíš, že bychom mohli… víš, znova… jako předtím…“ Zavrtěl jsem odmítavě hlavou. „Ne.“ „Proč?“ „Kafe ze slepovanýho hrnku chutná po chcan kách,“ použil jsem lehce modernizovanou lidovou moudrost. „Dobře,“ stiskla rty. „Měla by ses vyspat,“ řekl jsem tiše. Bývalka nechala sjet opěrák sedačky do vodorovné pozice, lehla si, skrčila nohy a hlavu mi položila na klín. „Ale nějaký příběh bys mi vyprávět mohl,“ kníkla. „Jako kdysi.“ Stejně by jinak nedala pokoj, to bylo jasné. „Oukej,“ souhlasil jsem po chvíli s povzdechem. „Je tomu už dávno. Byla jednou jedna lovkyně hlav neboli zločinců,“ začal jsem. Terka zavřela oči. „Poslouchám…“ „Nebyla jen krásná, ale i chytrá. Častokrát dokázala uspět tam, kde ostatní selhali. Jednou projížděla malým městem na severovýchodě dnešních Čech. Když zastavila koně před krčmou, aby se najedla, všimla si zatykače na místního delikventa a rebela proti vrchnosti přepadávajícího pocestné v lese. Suma byla více než zajímavá, času měla dost, a tak se rozhodla vydělat pro sebe nějakou tu
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288635
Pekelný pastýř
zlatku. Ubytovala se a hned po obědě vyšla obhlédnout terén. Zvolila k tomu vhodný převlek šlechtičny, svému vraníkovi ušlechtilé krve nasadila dámské sedlo a vyrazila. Ozbrojená byla pistolemi, které pečlivě uschovala do široké sukně. A pro sichr přidala i malou pistolku se svazkem hlavní zvanou pepřenka. Tu si zastrčila do výstřihu. Co kdyby. Jeden nikdy nevěděl, co se v divokých hvozdech a lesích pohybuje za perverzní a úchylná individua. Když vjela do stínu mohutných stromů, zpomalila. Zpod klobouku zdobeného peřím rajek a pávů sledovala ostřížím zrakem okolí, neušel jí jediný pohyb. A jako vždy měla štěstí. Z křoví hned u silnice vyskočil zarostlý mohutný chlap. ‚Peníze nebo život!‘ zahulákal. ‚A toho koně si taky vezmu!‘ ‚Ach, jen mi neubližujte,‘ hrála si lovkyně na vystrašenou. ‚Hajdy dolů, ty nafintěná fuchtle! Nebo ti pomůžu!‘ dostalo se jí neurvalé odpovědi.“ „Jak se jmenovala?“ přerušila mě Tereza. „Kdo?“ rozhodilo mi to tok myšlenek. Sakra, jako by to bylo důležité a záleželo na tom. Prostě ženská. „Ta lovkyně!“ „Luisa?“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288635
Oskar Fuchs
„V Česku?“ „Tak Anita.“ „To už je lepší,“ zavrněla bývalka spokojeně. „Pokračuj.“ „Vychytralá Anita setrvala ve své roli. Loupežník k ní přišel, chytil ji v pase a postavil na zem. Líbil se jí. Měl velké ruce, široká ramena a nebýt toho chování a vousů, byl by to vlastně moc hezký chlap.“ Samozřejmě jsem věděl, jaký typ mužů se Terce líbí, proto jsem se rozhodl ji navnadit. A o to víc jsem se těšil, až dojdu k pointě. „Lovkyně vyjekla a pak zamrkala dlouhými řasami. ‚Budu vám klidně po vůli! Jen mi neubližujte, prosím!‘ zkusila to hrát na city. Doufala, že tak chlap ztratí ostražitost, když uvidí bezmocnou dámičku. A určitě mu hned nedojde, že není normální, aby taková slečinka jela do lesa sama. A tak než se vousáč nadál, mířila mu do zarostlé tváře krátká víceranná palná zbraň s několika hlavněmi. Vyjeveně na to zíral, a ještě víc se divil, když Anita ze sedlové brašny vytáhla okovy na zápěstí a kotníky, spojené silným řetězem. Pod pohrůžkou zastřelení si je musel nasadit. Zámky pout cvakly a loupežník se ocitl zcela v moci lovkyně, která se rozhodla dané situace hanebně využít, nebo spíše zneužít.
100
Ukázka elektronické knihy