PIPPA ROSCOEOVÁ
„To ano,“ připustila a usmála se při představě, jak rázně Theo jedná s její panovačnou sekretářkou. Místo úzkosti, že se důležité události v jejím kalendáři neuskuteční, se jí překvapivě ulevilo. Už dlouho nesla hlavní nápor povinností sama. Dnes poprvé měla pocit, že je s ní konečně někdo, s kým se o to břemeno může podělit. Všimla si, jak ji Theo s nakloněnou hlavou pozoruje. „Co je?“ zeptala se, nezvykle nesmělá pod jeho pronikavým pohledem. „Nevadí ti to,“ konstatoval. „Co?“ „Že jsem to všechno odložil. Myslel jsem si, že budeš prskat jako kočka, vyhrožovat, že mě hodíš přes palubu, a nakonec mě necháš na moři, zatímco si to pohasíš na pevninu a na nejbližší helikoptéru.“ „To byl velmi dlouhý sled myšlenek.“ „Spala jsi docela dlouho. Měl jsem dost času představit si pár možností.“ „Rozhodně jsem zažila chvíle, kdy bych tě hodila přes palubu moc ráda.“ Ta slova jí připomněla, že skoro přesně to před deseti lety udělala. „Můžu se tě zeptat… jak ses dostal až sem? Vlastní jachta, vinařský podnik v hodnotě miliardy euro… Jak jsi to dokázal?“ Roztrpčovalo ho, že ji nikdy ani nenapadlo přemýšlet o tom, co se s ním po tom neblahém večeru stalo. Zbavila se ho úplně snadno, kdežto on zpočátku neustále brouzdal po internetu, aby se o ní dozvěděl nové zprávy, jako by snad vědomí, co dělá, otupilo rány i zradu. Nebo se tím spíš schválně užíral? Potlačil hořké myšlenky a soustředil se na její otázku. „Když jsem přijel za matkou, už si balila věci. Moritz, matčin zaměstnavatel, byl chápavý, ale jeho 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288615
DLUŽÍŠ MI TO, PRINCEZNO!
manželka ne. Zuřila, že jsem promarnil příležitost, kterou mi tak šlechetně poskytli, a rozhodla se, že už nebudeme jménu jejich rodiny přinášet hanbu.“ Stále si vzpomínal, jak na něj i jeho matku křičela ze schodiště, až se seběhli všichni sloužící v domě a zvědavě přihlíželi. Matka ho navzdory všemu objala, jako by se ho snažila ochránit. Vzpomínal si na poslední pohled, který na něj Moritz před odchodem vrhl. Nebyla v něm hanba, ale lítost a zklamání. Takový pohled už nikdy vidět nechtěl. „Vrátili jsme se k matčině rodině, protože jsme neměli kam jít. A skoro hned to začalo. Posměšné a záštiplné poznámky. To, že ji můj otec opustil, ji odsoudilo k životu v hanbě. A vyloučení ze školy to ještě znásobilo.“ Když to říkal, nesnesl se na Sofii podívat. Nechtěl vidět její výraz, a tak raději pohlédl na obzor a přitom kormidloval jachtu k neurčitému cíli. „Matka si našetřila trochu peněz. Nebyla to žádná závratná suma, ale aspoň něco. Dost, abychom si od jejích příbuzných koupili pozemek. Zbavili se ho rádi, stejně jako nás. Půda byla tvrdá, suchá a kamenitá a nikdo z nich na ní nedokázal nic vypěstovat. Jejich vinice upadala, a ačkoliv matku nepřivítali s otevřenou náručí, její peníze se jim hodily, do posledního centu.“ Neubránil se hořkému tónu. Nesnášel, co jeho matce provedli. „Klidně nám ten pozemek mohli dát, protože jim stejně nikdy nepřinášel žádný zisk a skoro dvě generace ho nepoužívali. Ale i když je to ironie, právě proto se mi na něm pracovalo mnohem snadněji. Prvního půl roku jsem pouze čistil půdu. Každý den, každou noc, kousek po kousku.“ Měl pocit, že úmorná práce byla tím jediným, co ho prvních několik měsíců udržovalo v chodu. Stále cítil bolest 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288615
PIPPA ROSCOEOVÁ
z její zrady, ponížení a lží. Ale nyní začal ve svých pocitech poznávat ještě něco jiného… smutek, že se k němu obrátila zády. Že ho opustila. Ta mučivá bolest mu někdy téměř znemožňovala dýchat. „Matka mi pomáhala. A při té práci jsem získal spoustu zkušeností. Půda byla úrodná, jen dlouho ležela ladem. Zavedl jsem tam rozumný zavodňovací systém, aby naše práce nepřišla vniveč. Z lavičky před svým domem mě pozoroval soused Nikos. S matkou si občas vypili kafe a příležitostně mi s něčím poradil. Většinou mě nazýval hlupákem i všelijak jinak, že to všechno dělám, ale,“ dodal Theo s úsměvem, „to jen posílilo moje odhodlání. Když jsem se chystal sázet, den předtím mě Nikos pozval na večeři. Jeho představou jídla byl tři dny starý králík tuhý jako podešev, ale raki měl dobré. A taky vytáhl ze sklepa láhev vína. Vysvětlil mi, že je to jeho vlastní víno z několika odrůd, které po generace pěstuje na svém pozemku. S matčinou rodinou o tom nemluvil, protože to podle jeho slov byli zabednění malakes, a na tom jsme se shodli. Tu noc jsme zůstali vzhůru do tří do rána a těch několik lahví vína, které vyrobil, jsme vypili. Problém s jeho hrozny byl ten, že i když byly odolné, byly moc trpké. Ale měly potenciál. Povídali jsme si o vlastnostech vína, o jeho zrání a o sudech mnohem podrobněji, než vědci diskutují o genetickém testování. A tak jsem příští den, místo abych zasadil čistou malagousia, zariskoval. Polovinu pozemku jsem osázel malagousia a druhou polovinu Nikosovým vínem. Neznal jeho původ a jeho dědeček už název dávno zapomněl. Pro Nikose to bylo jen víno, ale pro mě to byly dokonalé hrozny na výrobu směsí. První dva roky byly noční můra.“ Zdráhavě se uchechtl. Celé dny trávil venku a o víno pečoval. Ale 100 Ukázka elektronické knihy