SUSAN STEPHENSOVÁ
změkly, když se soukal na zadní sedadlo auta. „Když o ní mluvíš, tak jako bys mluvil o mé ženě. Bez ní by se asi ze mě stal zlý tyran, nebyl bych milující strejda.“ „A dobrý člověk,“ dodal Kris s láskou. „Tahle Kimmie na tebe rozhodně zapůsobila,“ pokračoval strýc a přitom pozoroval, jak se elegantní černé auto plynule rozjíždí a řadí se do pomalu se pohybujícího provozu v londýnské ulici. „Dalo by se to říct,“ Kris přiznal zachmuřeně. „V posledních měsících na tobě pozoruju velkou změnu, Kristofe.“ Kris neurčitě zabručel. Netrpělivostí vyskakoval z kůže vždy, když si připustil, že o Kimmii dosud neví zhola nic. V uplynulých měsících měl hodně práce, a tak pátrání po Kimmii převedl na detektivy, kterým ovšem postupně dával vyhazov, protože nic nevypátrali. A pátrání vzal na sebe. Ovšemže zkoušel zapomenout, občas ji nahradit jinou slečnou. Schůzky však pokaždé asi po půlhodině skončily kvůli jeho nezájmu. Takže mu došlo, že nebude mít pokoj, dokud ji nenajde. Myslel si, že po tom debaklu s plánovanou svatbou se někde zašila a tam si nejspíš lízala rány. Na něj určitě nespoléhala. Ani na nikoho jiného. A ve skrývání se bude dobrá. Už jako dítě se skrývala, jak říkala. Určitě by nechtěla nikomu způsobit starosti. Kimmie by nikomu na záda nenaložila své těžkosti, i když nepochybně byli lidé, kteří by jí chtěli pomoct. On sám by se hlásil jako první. „Kam jedeme?“ ozval se strýc nevrlým hlasem poté, co Kris požádal řidiče, aby odbočil z původního směru. „Mám hlad a tys mi slíbil oběd.“ „Však neboj, o oběd nepřijdeš. Zkouším myslet jako Kimmie, jak jsi mi navrhl. Paní Demetriouové nenechala adresu, když odjížděla z ostrova, takže se snažím věci srovnat v hlavě a přemýšlím, kde asi může bydlet.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288610
ŘEKOVA POKUŠITELKA
„Oběd nejdřív, Krisi. Pak si to srovnej hlavě a hledej ji. Chápu, že jsi netrpělivý, ale já jsem starý muž a starý muž potřebuje pravidelně jíst.“ Kris zaskřípal zuby a změnil plán. „Víš, jak to uděláme? Zavezu tě do restaurace, zajistím, aby se k tobě chovali jako ke králi, a dám ti k dispozici auto se šoférem.“ Strýc povzdechl, ale věděl, že s Krisem, když je v tomhle rozpoložení, nemá smysl se dohadovat. „Tak dobře,“ neochotně souhlasil. „Dělej, co musíš,“ dodal smířlivěji. Kris však byl příliš pohlcený svým nejnovějším plánem a úsměvu, který se strýci vkrádal do tváře, si nevšiml. Kimmie kráčela ulicemi se složkou s několika svými nezarámovanými obrazy menšího formátu pod paží a všimla si nápisu Volná místa na okně grafického studia. Už včera šla kolem a napadlo ji, že by přesměrovala svou malířskou činnost na grafiku. Doma něco zkusila rýt do dřeva, ale usoudila, že její parketa je malba. Potom rozmrzele hleděla na odmítnuté obrazy opřené o zdi pokoje. Věděla, že její rozmrzelost byla reakcí na předvčerejší návštěvu jedné módní galerie, kam vešla s několika menšími obrazy. „Tak co?“ přivítal ji tam arogantní majitel tónem, jako by očekával, že ho Kimmie začne prosit o výstavní prostor. A když mu ukázala těch pár malých pláten, která měla s sebou, ušklíbl se. „Není v nich žádný náboj.“ Rozčilila se. „Cože? Je v nich sex, horkost, nahá těla… atmosféra žhne… vy to nevidíte? Necítíte?“ Složila obrazy dohromady a rázným krokem odcházela, aniž by ještě na galeristu pohlédla. „Vraťte se, mladá paní,“ volal na ni. „Možná by mě to přece jen zajímalo. Podívám se znovu a –“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288610
SUSAN STEPHENSOVÁ
„Příliš pozdě,“ zavolala na něj docela vesele až od dveří. Potřebovala galeristu, který by její malby ocenil na první pohled a věřil by, že výstava bude úspěšná. Protože kolem malířských výstav bývá ovzduší plné šumu a hodně záleží na tom, jaký druh šumotu v galerii cirkuluje a jak ho ovlivňuje nejen galerista, ale i čím k němu přispívá i autor. Takže bez porozumění s galeristou by to šlo ztuha. Vlastně by to bylo nesmyslné. A tak dnes opět, nezlomená včerejším střetem s galeristou, kráčela dál známými ulicemi Londýna a hledala místo, kde by mohla obrazy vystavit. Zaradovala se, když zahlédla velkou vývěsku v jednom okně komunitního centra. Volný prostor, četla. Vhodný pro lekce tance, přednášky a výstavy. Perfektní, pomyslela si a vešla dovnitř. Našla tam správkyni, inteligentní ženu, která se představila jako Mandy. I Kimmie se jí představila. „Jsem malířka,“ vysvětlila jí, „ale bohužel nejsem na tom finančně nejlíp. Možná bych vám tu mohla s něčím pomoct a pak, kdyby to šlo –“ „Takže malujete?“ ujišťovala se Mandy a pozvedla obočí, jako by jí Kimmiin nápad právě došel. „Ano.“ „Tahle síň potřebuje obrazy. Ale nejdřív nějakou novou úpravu či dekoraci.“ „Och…“ Kimmie se usmála. Konečně narazila na někoho, kdo by jí snad nejen pomohl z trablů, ale dal by smysl jejímu malování. Někdo by se snad přišel podívat na obrazy, možná nějaký koupil… „Ráda vám věnuju své služby dekoratérky zdarma, jestli mi dáte slevu na pronájem tohoto prostoru.“ „Slevu?“ Mandy se zasmála. „Žádnou nebudete potřebovat, když tuhle síň vylepšíte. Nebudete muset nic platit. Ale – budete mít na to čas?“ „Udělám si čas,“ odpověděla Kimmie rozhodně. 100 Ukázka elektronické knihy